Socha svatého Floriána u hřbitovní zdi v ulici Ke Kostelu ve Vtelně

U hřbitovní zdi u kostela Povýšení svatého kříže ve Vtelně (místní část Mostu) stojí na nepůvodním místě socha svatého Floriána.

Socha sem byla přemístěna ze zbořené obce Kopisty a je kulturní památkou.

Hodnotná barokní socha z roku 1739 pochází z obce Kopisty, jež byla zlikvidovaná v rámci těžební činnosti.

Pískovcovou sochu sv. Floriána tvoří sokl a vlastní socha světce. Dvoudílný sokl stojí na nízkém kamenném podstavci tvaru šestiúhelníku s konkávní přední a bočními stranami. Trojstupňová dolní část soklu má obdobný půdorys, jako podstavec – střed přední a obou bočních stran navíc předstupuje. Na dolní části soklu se tak střídají širší konkávní strany s užšími rovnými. Nejširší ze stupňů je nízký dolní stupeň, následuje mírně užší střední stupeň, který je nejvyšší a v předstupujícím středu má obdélné, na šířku orientované zrcadlo s dovnitř vykrojenými rohy. V zrcadlech jsou zbytky nápisů – na levé boční straně je to pozůstatek po letopočtu 1739. Nejnižší a nejužší horní stupeň dolní části soklu obsahuje v předstupujícím středu nápis: na přední straně je to „S: IOAN NEPOMV“, na pravé boční straně „S: DONATUS“, na levé boční straně pak „S: LAVRENTI“. Dolní část soklu zakončuje nízký konkávní přechod. Horní část soklu má na předstupujících částech širších stěn reliéf světce, na krátkých bočních stěnách je pak voluta. Reliéfy světců jsou umístěné do obdélného zrcadla s dovnitř vykrojenými rohy.

Na přední stěně je reliéf sv. Jana Nepomuckého. Světec stojí en face na neurčitém terénu, s odlehčenou pravou nohou. Oblečený je do kanovnického roucha (rocheta má dolní okraj mírně rozevlátý), na hlavě má biret. Pravá paže je natažená od těla, ruka drží stonek dlouhé palmové ratolestí s bohatým listovím (ratolest směřuje svisle vzhůru). Levá paže je ohnutá v lokti před tělem, ruka přidržuje velmi dlouhý krucifix, opřený horní částí o světcovo levé rameno. Jan Nepomucký má hlavu nakloněnou k pravému rameni, má delší vlnité vlasy a krátký plnovous. Nad jeho hlavou je pět pěticípých hvězdiček, rozmístěných do tvaru kruhu.

Na pravé boční straně je v zrcadle reliéf sv. Donáta. Stojí en face na náznaku terénu s nakročenou pravou nohou. Oblečený je do zbroje římského vojáka – tunika má rukávy po loket, suknice sahá ke kolenům. Na zádech je dlouhý plášť, spadající nařaseně k zemi. Část pláště přechází z levého ramene dopředu přes hruď a pravé rameno, pod pravou paží pak opět dopředu – přes dolní část oděvu. Natažená levá paže spočívá podél těla, ruka drží stonek dlouhé palmové ratolesti s bohatým listovím (ratolest je držena svisle vzhůru). Pravá paže je ohnutá v lokti, ruka směřuje vzhůru (je možné, že původně něco držela, protože prsty kromě palce jsou zahnuté). Hlava je natočená do levého profilu, za hlavou je silná linková svatozář.

Na levé boční straně je v zrcadle reliéf sv. Vavřince. Světec stojí s odlehčenou levou nohou na náznaku terénu. Oblečený je do jáhenského roucha. Pravá paže je ohnutá v lokti před tělem, ruka drží stonek palmové ratolesti s dlouhými bohatými listy (ratolest směřuje mírně šikmo doleva nahoru). Pravá paže je natažená podél těla, ruka drží rošt, opřený o terén za Vavřincovou levou nohou. Z roštu je vidět pouze část, světcova ruka spočívá v místě, kde vlastní rošt přechází v držadlo, směřující vzhůru. Hlava je zakloněná a natočená k levému rameni, je na ní nízká širší pokrývka.

Jak už bylo uvedeno, krátké boční stěny horní části soklu zdobí voluta. Ta má stlačený větší závit, zavinutý dovnitř, dole a menší závit, zavinutý vně, nahoře. Boční stranu voluty zdobí rostlinný dekor – bohaté akantové listoví (na dolním závitu) a střapec, tvořený třemi akantovými listy nad sebou. Sokl ukončuje profilovaná přesahující římsa, nahoře zešikmená směrem vzhůru.

Na soklu se nachází vlastní socha sv. Floriána. Má svůj podstavec, směrem nahoru konvexně rozšířený. Také tento podstavec je šestistěnný, na přední straně uprostřed zdobený střapcem ze tří květů (či listů) nad sebou a po stranách listovím, směřujícím ke středu. Na podstavci je socha světce, stojícího en face s odlehčenou pravou nohou na náznaku terénu. Oblečený je do oděvu římského vojáka – přepásaná tunika má rukávy pod loket, její dolní okraj má ozdobně vlnovkovitý tvar. Suknice je mírně rozevlátá do diagonálních záhybů. Záda a paže po loket halí plášť, sepnutý obdélnou, na šířku orientovanou sponou na prsou. Na nohou jsou pod koleny podvazky, uprostřed s kulatou sponou. Na hlavě je přilba – uprostřed s chocholem, který spočívá na přilbě směrem dopředu. Přilba je nad čelem zašpičatělá, u uší je ozdobný kulatý terč. Přilba zakrývá většinu Floriánových polodlouhých vlnitých vlasů. Hlava je mírně natočená k levému rameni, oči hledí vzhůru. Ústa jsou zavřená, výrazný je dlouhý knír. Světec má levou paži ohnutou v lokti vedle těla, vysoko zdvižená ruka přidržuje zahnutými prsty za horní část prapor, jehož žerď je zašpičatělým dolním koncem opřená vedle světcovy levé nohy. Svinutý prapor je členěný do bohatých záhybů. Pravá paže je natažená vedle těla, ruka drží džber, z nějž teče voda na hořící dům (spíše než o tradiční džber se jedná o malou misku, kterou světec svou dlaní téměř celou zakrývá). Bohatý proud vody spadá na dům, stojící před Floriánovou pravou nohou. Úzký dům má obdélný půdorys, v přední stěně je velký a vysoký, půlkruhově zakončený vstupní otvor, lemovaný klenáky (na starším evidenčním listu je dům popsán jako brána). V patře nad vstupem jsou dvě obdélná okna, dům má vysokou valbovou střechu. Z pravého okna, na levé boční straně horní části domu a také z vrcholu střechy šlehají plameny. Zadní strana sochy světce je členěná jen málo – výrazný je zejména prapor, plášť splývá v několika diagonálních záhybech.

Rozměry: výška sochy – 210 cm, výška dolní části soklu – 45 cm, výška horní části soklu – 190 cm.

Barokní socha dobré úrovně je připisovaná jednomu z předních českých barokních sochařů- Janu Adamovi Dietzovi.

Památkový katalog eviduje restaurování sochy v roce 2005 (Michal Bílek).