Kostel Povýšení svatého Kříže ve Vtelně

Pohledovou dominantou Vtelna, dnes částí Mostu, je na mírném návrší umístěný kostel Povýšení svatého Kříže.

Zblízka se kostel příliš vyfotit nedá, od východu k němu vede ale vzrostlých stromů, které brání přímému pohledu na průčelí s věží. Od severu a západu ke kostelu přiléhá hřbitov.

Z netových zdrojů:

Římskokatolický kostel zasvěcený Povýšení svatého Kříže ve Vtelně v okrese Most. Jeho současná barokní podoba vychází z přestavby v letech 1736-1738. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Vtelno mělo statut farní obce. Do zdejší farnosti, inkorporované cisterciáckému klášteru v Oseku u Duchcova, patřily vsi Chanov, Rudolice nad Bílinou, Skyřice, Stránce a Velebudice. První písemná zmínka o farním kostele pochází z roku 1377, první farář je doložen k roku 1384. Dnes ovšem není možné přesně určit, kdy a na jakém místě první kostel stál. Snad se nacházel v místě dnešní farské zahrady. Kostel i přilehlá fara v roce 1710 vyhořely. Kostel však nebyl požárem poničen zcela, protože v novém kostele se používaly zvony ze starého kostela. Ve starém kostele se před třicetiletou válkou konaly protestantské bohoslužby. Vtelno bylo v té době majetkem cisterciáckého kláštera v Oseku a nový vtelenský kostel nechal vybudovat opat Jeroným Besnecker. Je dílem italského stavitele sídlícího v Litoměřicích Octavia Broggia, který jej postavil během krátké doby v letech 1736-1738.

Hřbitov přiléhající k severozápadu byl vybudován zároveň s novým kostelem. V roce 1889 došlo k jeho rozšíření severním směrem a v roce 1931 na východní stranu. Fara byla obnovena již krátce po požáru v letech 1711-1712 také podle architekta Broggia. Fara byla obsazena až do roku 1966, kdy odešel poslední vtelenský farář Michael Raab do německého Budyšína a fara zůstala neobsazena. Po roce 1990 dojížděl do Vtelna sloužit bohoslužby P. Jan Netík.

Kostel se nachází na mírném návrší na severozápadním okraji obce.

Kostel je jednolodní, s pravoúhle zakončeným presbytářem a obdélnou boční sakristií s oratoří v patře. Nad hlavním průčelím je vystavěna hranolová věž. Presbytář je sklenut plackou, v lodi valená klenba s výsečemi, kruchta podklenuta plackou. Sakristie a oratoř zaklenuty křížově. Průčelí trojosé s výrazným vystupujícím portálem se zdobnou supraportou je členěno čtyřmi vysokými jónskými pilastry. Na supraportě alianční znak oseckých opatů, nad portálem je okno se suprafenestrou.

Velmi cenné vybavení, jednotné rokokové, převážně od sochaře Fr. Rottera z let 1765 až 66:

• hlavní oltář Povýšení sv. Kříže
• dva boční oltáře sv. Rodiny a sv. Kříže
• kazatelna z roku 1764
• barokní křtitelnice kolem roku 1700
• rokoková výzdoba převážně od sochaře Františka Rottera z let 1765-1766

V areálu kostela vzniklo na přelomu 70. a 80. let 20. století lapidárium, kam byly převezeny památky z obcí, které byly zlikvidovány při důlní těžbě. Soustředily se tu postupně tyto objekty:

• čtyři výklenkové kaple z obce Libkovice z poutní cesty do Mariánských Radčic
• sochy sv. Floriána z obcí Kopisty a Chanov
• soubor tří smírčích křížů z obcí Kopisty a Libkovice (kříž z Horní Vsi byl zničen roku 1991) – kříže dnes přemístěny do parku v centru Vtelna (1, 2, 3)
• kamenný sokl s erby z obce Konobrže – stejně jako kříže přemístěn do parku
• Socha sv. Prokopa, mariánský sloup a sousoší sv. Jana Nepomuckého byly opět přemístěny do Mostu.

Památkový katalog:

Kostel je zděná omítnutá budova na obdélném půdorysu, rozšířeném o patrovou sakristii na západní straně jižního průčelí, na východní straně o střední rizalit a v severním a jižním průčelí vždy o dva rizality – jeden rizalit je ve středu fasády a druhý – mělčí – pak ve východní ose. Východní průčelí (hlavní vstupní) má ve střední části rizalit, v němž se nachází jediná osa této strany kostela. Celou východní stěnu chrání v dolní části dvoustupňový kamenný sokl, který obíhá většinu stavby (chybí v její východní části).

Fasádu člení pilastry – jeden je u obou nároží a další, tentokrát sdružený, pak lemuje střední osu (celý pilastr je ve vystouplé části, s ním sdružený již v rovném úseku stěny). Všechny pilastry jsou provedeny stejně – jejich patku tvoří sokl, dřík je bez výzdoby, hlavice, oddělená dole oblou římsičkou, je poměrně jednoduchá. Ve zděné dolní části má kanelury, nahoře zaoblené, nahoře pak kamennou jónskou hlavici. Závity voluty jsou situované šikmo a horní římsa hlavice, uprostřed ozdobená reliéfem rozvinutého květu, je konkávně prohnutá. Nad hlavicemi je pás prostého kladí – až na střední osu (v šíři stěny mezi oběma pilastry). Uprostřed východního průčelí se nachází hlavní vstup do kostela, přístupný po pětistupňovém jednoramenném schodišti, jehož stupně se směrem vzhůru zužují. Novodobé vstupní dveře jsou dvoukřídlé dřevěné, rámové konstrukce. Každé křídlo je vodorovně rozdělené na poloviny, prkna jsou kladená klasovitě – v horní části klas směřuje nahoru, v dolní pak dolů. Velký nadsvětlík, rozdělený svisle na poloviny, je dnes rovněž vyplněný prkny – do tvaru klasu, směřujícího dolů. Dveře lemuje pravoúhlý kamenný vstupní portál. Na hranolové patky navazuje vlastní ostění s trojdílnou profilací, nahoře s ušima. Nad ostěním je profilovaný neúplný segmentový fronton, nahoře uprostřed zakončený na každé straně do voluty. Na stěně mezi ostěním a frontonem se nachází dva erby v rokajových kartuších se zatočeným horním a dolním koncem. Jde o erby církevních hodnostářů – pravděpodobně oseckých opatů. Na erbech jsou písmena – na pravém z nich (z hlediska pozorovatele) D, O, R, S, na levém pak F, H, A, O. Nahoře je mezi erby mašle, která je oba spojuje, pod erby je pak letopočet 1738. Pole pod frontonem, v němž se erby nacházejí, je lemované štukovým pásem. Štuková výzdoba je i u horních rohů portálu, kde tvoří jakési druhé ucho – zaoblené, uvnitř a dole se střapcem.

Nad vstupem je velké obdélné dřevěné okno, nahoře zakončené segmentovým obloukem. Rozdělené je třemi vodorovnými a dvěma svislými příčlemi na pole, která jsou dělená tenkými příčlemi do kříže. Kolem okna je široká šambrána s hrotovitě rozšířenými horními rohy a u rohů dolních vybíhající do ostré špičky. Nad oknem je trojúhelný neúplný fronton, v poli pod ním je štukový reliéf lilie. Nad mohutnou profilovanou hlavní římsou, nad pilastry se zalamující, se zvedá hranolová věž. Všechny její stěny člení pilastry u nároží – s jednoduchou patkou, římsovou hlavicí a nad ní s pásem kladí. Ve východní stěně věže jsou dva otvory nad sebou. Dole je to oválné, na šířku orientované okno, vyplněné vodorovně kladenými dřevěnými lamelami (ve středu je čtvercový otvor). Kolem okna je ostění, nahoře a dole uprostřed zakončené do volut, mezi nimiž je stylizovaná mušle. Nahoře je pak velké obdélné okno, nahoře zakončené do segmentového oblouku. Žaluziové okno je rozdělené jednou svislou a dvěma vodorovnými příčlemi na pole, vyplněná vodorovnými dřevěnými lamelami. Kolem okna je šambrána se zvýrazněnými rohy, nahoře se pak zvlněné zvedá. Plochu stěny mezi nárožními pilastry člení lizénový rám, nahoře přerušený velkým kulatým hodinovým ciferníkem. Na černém pozadí jsou žluté římské číslice a jednoduché tenké ručičky. Nad hodinami se východní stěna věže zvedá do půlkruhového štítu. Fasádu ukončuje bohatě profilovaná hlavní římsa, pokračující i kolem štítu a obíhající celou věž.

Součástí východního průčelí kostela jsou i dvě křídla, napojující se k věži. Oproti východní stěně věže křídla mírně ustupují a jsou tak připojená již k bočním stěnám věže. V místě napojení křídel, která mají mírně prohnutý horní okraj, krytý kamennými deskami, a rovněž na vnějším okraji se nachází hranolový pilíř. U stěny věže je pilíř vyšší než křídlo, nízký pilíř na vnějším konci křídel je pod horní římsou zdobený čabrakou. Nad tímto pilířem je kamenná deska, na níž je posazen kamenný architektonický článek – jde o vázu na vysokém soklu. Směrem vzhůru se oble rozšiřuje, její povrch je ozdobený girlandou z květů. Na vrcholu vázy je směrem vzhůru se rozšiřující část (snad plameny ?). Ostatní tři stěny věže jsou díky zasazení zdiva do střechy lodi dole nižší. V obou bočních stěnách (tj. severní a jižní) se nachází obdobné okno, jako na východní straně, zadní (západní) stěna je bez otvoru. Věž má stanovou plechovou střechu, v jejímž středu je zasazená polygonální zvonička. Střecha zvoničky je dole šikmá, poté přechází v cibuli, zakončenou makovicí s křížem

V pětiosém severním průčelí kostela jsou dva rizality o šíři jedné osy. Ve východní části je rizalit mělký, o něco hlubší pak uprostřed fasády. Stěnu člení pilastry, nacházející se po obou stranách všech pěti os. Pilastry mají soklovou patku a hlavici, tvořenou vystupující částí prostého pásu kladí, obíhajícího celou stavbu. Pouze pilastr u severovýchodního nároží má stejnou hlavici, jako pilastry na východní straně (tato hlavice je situována níže, než hlavice ostatních pilastrů na severní fasádě). V ose první od východu jsou dva obdélné okenní otvory nad sebou. Mají podobné kamenné ostění jako okno ve východním průčelí – tj. s dolními rohy rozšířenými do boční špičky a s horními rohy s ušima.

Rozdílné je zasklení obou dřevěných oken – dolní okno je rozdělené do kříže a zabezpečené vnější mříží z esovitě zprohýbaných prutů, spojených prstenci. Horní okno rozděluje jedna svislá a dvě vodorovné příčle (levá horní tabulka je ještě dělená dvěma vodorovnými příčlemi na třetiny, horní a dolní třetina pak svislou příčlí na poloviny). Ve zbývajících čtyřech osách jsou stejná okna – obdélná, nahoře zakončená mírným segmentovým obloukem a lemovaná šambránou. Profilovaná šambrána má hrotovitě rozšířené horní rohy a širší střed dolní části. Dřevěná okna mají členění dvojího druhu. Silné příčle je rozdělují do obdélných polí, a to dvě svislá a dvě vodorovná. Každé z devíti takto vzniklých polí pak člení tenké příčle – vždy jedna svislá a dvě vodorovné. Okna chrání vnější drátěná síť. Západní průčelí je bez otvorů, členěné pouze nárožními pilastry a pásem kladí. Obě nároží jsou v úseku mezi pilastry zešikmená. Jižní fasáda má členění obdobné jako její severní protějšek, navíc je zde však na západní straně přistavěna patrová sakristie obdélného půdorysu. Všechny tři stěny sakristie člení nárožní lizény a profilovaná hlavní římsa, která se nad lizénami zalamuje. Západní stěna je bez otvorů, v jižní stěně jsou dvě dřevěná okna nad sebou. Lemuje je kamenné ostění s hrotovitě rozšířenými rohy a s „hlavním“ klenákem uprostřed každé strany ostění. Dolní okno má spodní část zvnějšku zazděnou (v rozsahu necelé výšky dolní tabulky), zbytek okna chrání vnější mříž z esovitě zprohýbaných prutů, spojených prstenci. Okno člení dvě silné svislé a jedna silná vodorovná příčle, vzniklá pole pak vždy tenká vodorovná příčle v polovině. Horní okno, chráněné jednoduchou vnější mříží, má pouze jednu vodorovnou a dvě svislé příčle. Ve východní stěně sakristie je vstup – jednokřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce se třemi dvojicemi obdélných výplní nad sebou (dveře jsou dnes zevnitř zazděné). Sakristie má valbovou střechu, krytou taškami. Zbývající čtyři osy jižního průčelí kostela jsou provedené stejně jako na severní straně – s jedním rozdílem. Pod oknem ve střední ose je boční vstup do kostela, přístupný po třech kamenných schodech, jejichž šířka se směrem vzhůru zmenšuje. Dvoukřídlé dřevěné dveře jsou tvořeny klasovitě kladenými prkny – klas směřuje dolů. Kolem otvoru je kamenné ostění – stojky mají patky, nahoře jsou uši, uprostřed hlavní klenák a horní strana ostění je ve střední části rozšířená směrem vzhůru. Drobným rozdílem oproti severní straně kostela je také členění horního okna v krajní východní ose – šest polí, vydělených silnými příčlemi, má ještě členění příčlemi tenkými (jednou svislou a dvěma vodorovnými). Kostel má sedlovou střechu, nad presbytářem valbovou, střecha lodi je protažená do pultu i nad všechny čtyři rizality. Krytinou jsou tašky.