Socha svatého Floriána u fary čp. 1 v ulici Ke Kostelu ve Vtelně

U ohradní zdi fary (čp. 1) ve Vtelně (místní část Mostu), na mírném svahu nad ulicí Ke Kostelu před kostelem Povýšení svatého kříže, stojí na nepůvodním místě socha svatého Floriána.

Socha sem byla přemístěna z částečně zaniklé obce Chanov a je kulturní památkou. K ohradní zdi areálu fary čp. 1 byla přesunuta rozhodnutím odboru kultury ONV v Mostě čj.: 253/87/Hl z 1. 6. 1987.

Pískovcovou sochu svatého Floriána tvoří sokl a vlastní socha světce. Sokl stojí na obdélné podnoži s dovnitř se zalamujícími rohy a s přesahující horní částí, která má zaoblenou hranu.

Vlastní sokl má tři části – podstavec a dvoustupňový hranolový sokl. Podstavec opakuje půdorys podnože, směrem vzhůru se ve třech vrstvách nad sebou zužuje – spodní vrstva je rovná, obě horní pak zaoblené. Na podstavec je posazený dvoustupňový hranolový sokl. Dolní stupeň je na obou bocích rozšířený o volutu, jejíž větší dolní závit je zavinutý dovnitř a menší horní pak vně. Boční strana voluty je kanelovaná. Na přední stěně dolní části soklu se nachází nápis – dnes již špatně čitelný. Tento stupeň soklu zakončuje přesahující profilovaná římsa, v rozích se zalamující dovnitř. Horní stupeň soklu je užší a také nižší. Dole je opět podstavec – poměrně nízký a jednoduchý. Na přední straně horní části soklu je nápis: „WENZEL / IANCA / ANNO 1734 / den 17 SEB“. Na bocích soklu není voluta – místo toho je střed bočních stěn vystupující (dole více) a podstavec i horní římsa se zde zalamují. Sokl ukončuje přesahující profilovaná římsa.

Vlastní socha sv. Floriána má deskovitý podstavec, posazený na užší spodní části, která tvoří přechod mezi soklem a sochou světce. Čelně situovaný sv. Florián stojí na nízkém náznaku terénu, oblečený je do zbroje římského vojáka. Má tuniku s dlouhými rukávy s manžetou, dolní část tuniky, sahající nad kolena, je nařasená. Přes tuniku je oblečený svrchní oděv bez rukávů, který je pod páskem, sepnutým uprostřed obdélnou sponou, zakončený do dlouhých a širokých, dole zaoblených cípů. Záda halí plášť, přehozený přes pravou paži a splývající za světcovým levým bokem k zemi. Na nohou jsou pod koleny podvazky, sepnuté vpředu uprostřed kulatou sponou. Světec má pravou paži mírně ohnutou v lokti vedle těla, ruka drží džber, z něhož vylévá vodu na hořící dům. Poměrně malý džber má kulaté dno (jde tak spíše o kotlík s horním držadlem). Dům stojí před Floriánovou levou nohou, je patrový, na obdélném půdorysu. V čtyřosé přední stěně je v přízemí zleva okenní otvor, dveřní otvor a dva okenní otvory. V patře, odděleném širokou římsou, jsou čtyři okna, přičemž v levých dvou (z hlediska pozorovatele) hoří v horní části oheň. Dům má pultovou střechu, z jejíž levé části šlehají mohutné široké plameny. Pravou paži má světec ohnutou v lokti před tělem ve vodorovné pozici, ruka s nataženými prsty spočívá na hrudi (k pozorovateli je obrácená hřbetem). Paže zároveň objímá horní část žerdě s praporcem. Rovně situovaná široká žerď je opřená dolním koncem o terén vedle Floriánovy levé nohy, dlouhý praporec je svinutý a obtočený kolem střední části žerdě. Světec má na hlavě přilbu s třemi širokými nízkými chocholy. Dlouhé vlnité vlasy mu splývají na záda, na bradě má krátký plnovous. Vpřed hledící oči jsou otevřené, ústa zavřená. Zadní strana sochy je opracovaná jen dosti hrubě, plášť je členěný do několika nevýrazných záhybů.

Výška sochy: 180 cm, výška soklu 215 cm, sokl nebyl původně součástí této plastiky (byl přivezen z depozitáře v kostele sv. Václava ve Vysočanech, okres Chomutov).

Barokní socha tradičního pojetí je kamenosochařskou prací dobré úrovně; přemístěním ztratila svou původní souvislost.