Zámek Libčeves

Jižně od obce Libčeves na malém pahorku stojí zřícenina zámku.

Rozsáhlý areál, který na dálku dominuje pohledu na obec, zblízka rozumně vyfotit vlastně nejde. Na mapy.cz je sice kolem vyznačena pěšina, ale jít po ní je problém – jakž takž je sice ve svahu vidět, ale je zcela zarostlá a pouštět se do kopce nemá moc smysl – celý totiž velmi překvapivě slouží jako skládka stavebního odpadu. Ze silnice kolem je tak výhled místo na ruiny hlavně na lebedu, kopřivy, hromady cihel, starou dlažbu a suť… Přitom se jedná o kulturní památku. Až v zadní části, na konci ulice U Rybníka, za bývalým pivovarem u jakéhosi průmyslového areálu, je patrné, že se tu něco děje. Obvodní zeď je jakž takž vyspravena a jsou v ní zamčené dřevěné masivní dveře. Údajně „Objekt je v současnosti soukromým majetkem a probíhá jeho rekonstrukce.“

Podrobněji z databáze prázdných objektů:

V roce 2011 vlastnil zámek nový majitel, který měl zahájit ihned zahájit úpravu okolí, do roku 2016 měl v plánu vybudování umělecké galerie s malířským ateliérem.

Stav XI/2017: Zámek vlastnil několik let tamní hostinský pan Václav Tušek. Ten jej prodal novým majitelům z Moravy, kteří mají připraven projekt na rekonstrukci zámku do původního stavu, rekonstrukční práce v současnosti probíhají. Součást zámku je i přilehlý v současnosti fungující dvůr a barokní sýpka, kterou nalezneme pod zámkem v ulici Ke Křižáku (číslo ÚSKP: 42747/5-1225). Nový majitel libčeveského zámku David Osifčin z Moravy s úpravou okolí objektu. 

Něco k historii z netu a knih:

Na místě zámku stávala gotická tvrz založená ve čtrnáctém století. Postupně byla přestavěna na renesanční a barokní zámek. Ve druhé polovině dvacátého století zámek nebyl udržován a postupně se změnil ve zříceninu. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.

První písemná zmínka o Libčevsi je z roku 1295, kdy v ní sídlil Smil z Libčevsi, který byl jedním z manů hradu Rýzmburk. Podle Rudolfa Anděla existuje také zmínka z roku 1251 o Protivcovi z Libčevsi. Dějiny z větší části čtrnáctého století jsou nejasné. Ve druhé polovině část vesnice patřila pánům ze Žerotína a druhá klášteru klarisek z Panenského Týnce, který ji v roce 1385 nebo 1386 vyměnil za jiný majetek s bratry Plichtou, Habešem a Habartem ze Žerotína. Roku 1390 nebo 1396 je jako majitel uváděn Pešík z Minic (tehdy již v obci existovala tvrz), jehož potomci panství roku 1437 prodali Václavu Cardovi z Petrovic, který Libčeves odkázal (zemřel po roce 1470) své dceři Ofce provdané za Zikmunda z Vartenberka a z Berštejna. Když roku 1483 zemřel jejich bezdětný syn Václav, připadlo panství jako odúmrť králi, který je někomu věnoval, ale ze sporů různých šlechticů není jasné, kdo byl skutečným majitelem.

Na počátku šestnáctého století patřila vesnice Jindřichovi z Vřesovic, po kterém ji zdědil syn Jiří (+ 1521). Jeho tři synové Libčeves prodali  roku 1543 libčeveský statek Jaroslavovi Beřkovskému z Šebířova a ten o pět let později Buškovi Kaplířovi ze Sulevic, jehož potomkům patřila až do roku 1588, kdy ji prodali Janovi z Vřesovic na Podsedicích. V roce 1596 panství koupila Kateřina z Doupova, provdaná Údrčská, pro svého syna Jana Viléma Kostomlatského z Vřesovic. Spolu nechali starou tvrz roku 1607 přestavět na renesanční zámek. Hlavní budova byla jednopatrová, ostatní přízemní a společně uzavíraly čtverhranný dvůr.

Jan Vilém zemřel okolo roku 1620 a panství převzal jeho strýc Jan Habart, který po vydání Obnoveného zřízení zemského odmítl přestoupit na katolickou víru a rozhodl se odejít ze země. Roku 1628 proto zámek prodal svému katolickému příbuznému, strýci Volfu Illburkovi z Vřesovic. Jan Habart žil pak v Sasku a v roce 1631 při vpádu Sasů do Čech se zmocnil části svého bývalého majetku včetně Libčevse. Po vypuzení Sasů získal zámek Volfůvbratr Vilém z Vřesovic, který zemřel roku 1640. Před smrtí panství velmi zadlužil, a proto je jeho dědicové v roce 1642 prodali Kryštofu Ferdinandovi z Lobkovic, který zámek upravil v barokním slohu, ale panství později spolu s Měrunicemi připojil k bílinskému panství.

Lobkovicům panství patřilo až do první pozemkové reformy v roce 1924. Vrchnost na zámku nesídlila, a ten byl proto několikrát upravován pro potřeby hospodářského dvora (byty, kanceláře, provozní místnosti), což zanechalo stopy na jeho vnitřní úpravě a vnitřní dispozici. Po roce 1945 se stal zámek majetkem státního statku. Jeho čtyři nepravidelné, vesměs nečleněné budovy uzavíraly čtverhranný dvůr. Byly postaveny většinou z lomového kamene, zčásti byly neomítnuté bez architektonických ozdob. Hlavní jednopatrová budova s mansardovou střechou měla barokní štít s volutami a trojúhelníkovým nástavcem. Přízemní místnosti byly sklenuty valenou klenbou. Ostatní budovy byly přízemní. Renesanční přestavbu připomínal letopočet 1607 na kameni pod římsou s erby.

Od šedesátých let dvacátého století přestal být zámek udržován a lidé z okolí ho začali rozebírat na stavební materiál. Ještě na konci sedmdesátých let byly jeho budovy zastřešené, ale později střechy zanikly, a zámek se změnil ve zříceninu.

Nejstarší tvrz stála nejspíše v blízkosti kostela Stětí svatého Jana Křtitele snad již na konci třináctého století. Později bylo panské sídlo přesunuto na návrší jižně od vesnice. Její areál měl obdélný půdorys s vypouklými delšími stranami. Na obou kratších stranách stávaly částečně podsklepené palácové stavby. Během renesanční přestavby přibylo na východní straně dvouprostorové křídlo s kuchyní a severní palác byl na vnější straně rozšířen o rozsáhlou přístavbu. Při barokní přestavbě zámek získal čtyřkřídlý půdorys. Nejprve bylo postaveno celé východní křídlo, které pohltilo renesanční budovu s kuchyní a později bylo přistavěno západní křídlo, které uzavřelo vnitřní dvůr.

Cenné venkovské panské sídlo gotického původu, přestavěné roku 1607 na renesanční zámek a doplněné do dnešního půdorysu výraznou přestavbou v 17. století, je dokladem dlouhé historie obce a díky svému umístění na návrší je rovněž krajinnou dominantou; památková hodnota zámku byla snížena uvedením objektu do současného torzálního stavu. V 1. pol. 20. stol. v zámku sídlila správa velkostatku, v 2. pol. však hrubě zchátral až do podoby dnešní zříceniny.

Východní křídlo

Východní objekt býval přízemní, průčelí měl šest okenních os. Uprostřed je dodnes dochován vstup s nadsvětlíkem a bočním zazděným oknem, oba otvory překračuje ve zdivu patrná klenba. Zeď podpírají opěráky. Je opět vyspravena a dozděna do původní výšky.

Severní křídlo

Severní objekt zámku byl, jako hlavní akcent kompozice, krytý mansardovou střechou. I přes svou výšku není patrový. V průčelí má pět oken, dvě mírně sdružená a jedno samostatné. Nároží podpírají mohutné opěráky. Obrací se ke křižovatce silnic pod zámkem.

Jižní křídlo

Jižní objekt je patrový, půdorysně úzký. Míval nízkou valbovou střechu. Charakterizují ho tři vertikální okna v patře průčelí. Nároží má barokně zaoblená, levé je podchyceno opěrákem. Na vesměs opukovém lomovém zdivu jsou dochovány zbytky omítek.

Západní křídlo

Západní objekt o půdorysu tvaru L svojí východní zdí spoluutváří vnitřní čtvercové nádvoří zámku, na severní a jižní křídlo se napojuje v rozích. V současnosti mají kamenné obvodové zdi cihlami vyspravenou a dozděnou korunu.

Zámecký park

Zámecký park obklopoval celé návrší zámku. Utvářely ho vzrostlé duby a vzácné dřeviny. Dnes je vrch holý, zarostlý drobnými nálety. Součástí parku je dodnes dochovaná přístupová cesta podél domu č. p. 107 od severovýchodu se schodištěm a opěrnými zdmi. Park byl odpočinkovým zázemím obyvatel zámku, dnes jde spíše již jen o jeho území.

kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. – Severní Čechy (Svoboda Praha 1984)