Cihlářská pec u Hnojnice

Nedaleko vyhlášené rarity, kamenných sluncí u Hnojnic, stojí pozoruhodná technická stavba, jejíž existenci zřejmě bere na vědomí jen málokdo.

V hustém lesíku se před zraky kolemjdoucích skrývá ojedinělá technická památka – cihlářská pec, která přispěla k objevu zmíněných kamenných sluncí.

Jedná se o kulturní památku:

Cihlářský pecník je dokladem způsobu a kapacitních možností ve vypalování cihel a tašek (bobrovek) ještě ve 20. letech 20. stol.. Půdorys se blíží čtverci. Vypalovací komora 5,2 x 3,5 m. Síla zdiva stěn 1 m. Nad ní šikmo stoupající stěny nadstavby a komín. 

Periodická cihlářská pec s dvojicí transportních otvorů. V navazující prostoru dnešního remízu je patrné vyhloubení bývalého hliniště. Pec byla v provozu do druhé poloviny 40. let 20. století.

Stav je v Památkovém katalogu označen za havarijní (což je pravda).

Mnohem obsáhlejší informace visí přímo na místě. Na jednom ze stromů u cihelny je zalaminovaný papír A4 s obsáhlým textem, z něhož cituji (a doplňuji z dalších zdrojů):

Při silnici č. 249 nedaleko obce Hnojnice se nachází jednokomorová žárová cihlářská pec z konce 18. století. I přes to, že je pec vzdálená pouze cca 100 metrů od silnice, na první pohled si jí patrně nevšimnete. Nachází se totiž v malém remízku uprostřed pole a je obklopena vzrostlými stromy.

Vnitřní rozměry pece, postavené v roce 1781, jsou přibližně 3,5 x 4 metry, tloušťka stěn je přibližně 1 metr. Jedná se o žárovou jednokomorovou pec ve tvaru komolého jehlanu, částečně zapuštěnou do terénu, která měla topeniště se čtyřmi vstupy. Vlastní komora pece měla dva transporní otvory a před pecí se nacházel dřevěný přístřešek s pultovou střechou. U pece jsou stále patrné známky po místě, odkud se udržoval oheň a kde se uchovávalo palivo – uhelna. Dnes je zde však již jen jáma v zemi a pár cihel značících obvodové stěny. Dle dostupných zdrojů byla odhadovaná produkce 160 000 cihel ročně, ještě do roku 1947.

Surovina byla těžena z ložiska v bezprostřední blízkosti pece. Připomíná je jáma obdélného půdorysu zarostlá lesem. Zajímavá je skutečnost, že těžba přídavné suroviny z nedalekého pahorku přispěla k odhalení unikátní národní přírodní památky Kamenná slunce. Zdejší jíly byly používány jako tzv. ostřivo ke korekci cihlářské hlíny. Při vypalování keramiky vyhoří a finální výrobky jsou pórovité a vylehčené.

Ačkoli se jedná o naprostý technický unikát, pec nezadržitelně chátrá. Je v držení soukromých vlastník a od roku 1957 je zařazena mezi památkově chráněné objekty. Že by to mělo pozitivní vliv, to se říci nedá. Do pece zatéká, cihly se drolí a vypadávají. Při pohledu dovnitř pece lze vidět praskliny, které napovídají, že pec již dlouho nebude vypadat tak,jako nyní. Současnému stavu nepomáhá ani fakt, že okolní vegetace není (možná ani nikdy nebyla) pravidelně prořezávána, a tak kořeny okolních stromů a keřů citelně narušují statiku pece.

Část citovaného textu se shoduje s informacemi zde ->