Socha svatého Valentina v Oseku

V ulici Obránců míru před domem čp. 32 v Oseku stojí na terase nad chodníkem socha svatého Valentina.

Socha je kulturní památkou:

Socha sv. Valentina je vrcholně barokní prací neznámého autora z oseckého pískovce z roku 1719 a jejím zřizovatelem byl jistý Josef Wolf z kláštera Osek, jak dosvědčuje text na pravé straně soklové architektury.

Socha je osazena na velmi členité dvouetážové pilířové architektuře polygonálního, konvex-konkávně prohýbaného dynamického půdorysu s výraznými hranami a projmutím; spodní masivnější etáž s konvexně vystupující střední částí nese v čele a po stranách v zahloubených zrcadlech německé kapitální nápisy: Uprostřed: O HEILIGER VALENTIN/ STEHE BEI GOTT VNS ERHO /DEINEN DIENERN/NEBST GOTTES SEGEN/STETE GESVNDHEIT /BESCHER // (ve volném překladu přímluva aby sv. Valentin jako přímluvce u Boha udělil svým služebníkům vedle Božího požehnání zdraví, text obsahuje chronogram vzniku sochy 1719). Vpravo je kratší nápis ALSO VEREHRET/ SEINEN HEILIGEN/ PATRON/ IOSEPH WOLFF/ IM STIFT /CLOSTER OSSECK/GASTGEBER (tak ctí svého svatého patrona Josef Wolf, hostinský v klášteře Osek) a na levé straně text žalmu: SOLCHE EHR/ HABEN ALLE HEILI GOTTES/ PSA(LM 1)49 V9 (Čest pro všechny jeho věrné)

Chronogram bočních nápisů nemá jasný význam, ani nevychází do zdvojeného chronogramu, ledaže by součástí chronogramu bylo dnes zničené L ve slově PSALM.

Horní část soklové architektury, oddělená masivní římsou, nese na čelní straně palmetu v nízkém reliéfu, postranní partie přecházejí v dolní části do stlačených volut, v horních partiích se nacházejí plastické girlandy a festony.

Vrcholová, vertikálně dimenzovaná plastika v přibližně životní velikosti představuje stojícího světce v biskupském rouše – pluviálu, v kontrapostu s mírným esovitým prohnutím štíhlé figury, s mitrou na hlavě. Obličej ušlechtile vypracovaný s dlouhými vousy hledí lehce dolů. Levá ruka přidržuje pod pravým loktem podvlečený masivní cíp pluviálu, pravá je výrazně pozdvižena vzhůru s žehnajícím gestem, s ohledem na její poněkud neohrabaný vzhled může jít o pozdější doplněk (silueta na nekvalitní fotografii evidenční karty vykazuje přiměřenější proporce). Zpracování roucha charakterizují ostré hrany místy až geometrizujících záhybů (tzv. gotismy) a snaha o téměř naturalistické vyjádření jeho povrchu – nesporně se jedná o inspiraci vysoce kvalitními dynamickými Kuenovými sochami na atikách klášterního kostela, avšak v méně přesvědčivém výrazu. Autor díla musel přijít s dílem F. A. Kuena do bezprostředního kontaktu, z hlediska úvahy o možném autorství odraz kuenovského výtvarného projevu zaznamenáváme především u raného díla J. A. Dietze a E. J. Richtera činného v Oseku.

Památkové hodnoty představuje celá socha sv. Valentina jakožto příklad kvalitní vrcholně barokní plastiky se zjevnými odrazy sochařské tvorby F. A. Kuena pro osecký klášter a současně i jako doklad lokálního kultu sv. Valentina, který měl své centrum v Novosedlicích poblíž nedalekých Teplic.

Infotabulka u sochy se nezabývá samotnou statuí, nýbrž kultem světce a vzniku tradice svátku svatého Valentýna (psáno důsledně s Ypsilonem).

Původní evidenční list památky o moc víc neříká, jen doplňuje „Horní část soklu, dole s volutami, pokryta festonem, liliovými květy a akantem. U dvou dílů bohatě profilované římsy.“

Součástí záznamu v Památkovém katalogu je restaurátorská zpráva Václava Štochla z roku 2013.