Kostel svatých Petra a Pavla v Oseku

Na severovýchodním okraji Oseka stojí na místě bývalého hřbitova kostel svatých Petra a Pavla.

Něco z wiki a dalších netových zdrojů o kostele, který je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Kostel sv. Petra a Pavla v Oseku je farním kostelem osecké farnosti. Má titul kostela děkanského. Nachází se mimo centrum města v jeho východní části, na místě osady dříve zvané Starý Osek. Farnost byla pod správou cisterciáků z oseckého kláštera (české cisterciácké nekrologium uvádí celou řadu jmen s poznámkou „farář ve Starém Oseku“).

Původní kostel na místě toho dnešního pocházel ze 13. století. V 18. století bylo rozhodnuto o jeho barokní přestavbě. Projekt vypracoval roku 1714 Octavio Broggio z Litoměřic, který pro osecké cisterciáky projektoval celou řadu staveb. K realizaci projektu nakonec nebylo přikročeno, neboť se ukázal velmi finančně náročný.

Kostel byl nakonec realizován jako úplná novostavba v letech 1751–1755. Stavbu vedl Jakub Schwarz, který byl kdysi Broggiovým polírem, a stavba nezapře značné ovlivnění broggiovským pojetím baroka. V roce 1917 byla farnost povýšena na děkanství. Po roce 1945 došlo k postupnému chátrání. Po obnově komunity v oseckém klášteře v 90. letech se bohoslužby přenesly do klášterního kostela, a v kostele farním bývala pouze jednou ročně poutní bohoslužba. I po přerušení komunitního života v klášteře v roce 2008 zůstaly bohoslužby v kostele klášterním (ten je přece jen blíže centru města). Farní kostel je v současné době uzavřený (plány něco dělat byly, a velké – vidět pokrok ale není).

Kostel je jednolodní stavbou podélné dispozice. V západním průčelí se nachází hranolová věž. Západní průčelí má tři osy a je členěno pilastry. V postranních polích průčelí jsou niky se sochami světců od Matyáše Kühnela z doby po roce 1760.

Vnitřní prostor je sklenut střídavě valenou klenbou s výsečemi na pásech, které vybíhají do pilastrů, a také plackami. Ve věži se nachází kruchta. Je podklenutá a jako klenbu má placku. Jí představěná kruchta je na sloupcích.

Hlavní oltář pochází od Matyáše Kühnela z doby po roce 1760 s obrazem z 19. století. V kostele se nachází pět obrazů od Ignáce Raaba z poloviny 18. století. Autorem kazatelny z období kolem roku 1760 je František Rotter z Loun. Varhany pochází z 2. poloviny 18. století. Další vybavení kostela je novodobé.

Na hřbitově nedaleko kostela je empírový náhrobek ve tvaru pyramidy z roku 1802, jehož autorem je František Pettrich. V něm je pohřben Joseph Xavier Karl Raphael Philipp Benno zemřelý 26. června 1802 v souboji nedaleko hradu Rýzmburka.

Památkový katalog eviduje samotný kostel a pak ohradní zeď:

Areál jednolodního kostela je obehnán ohradní zdí s bránou a brankou. Sakrální stavba byla postavena v letech 1751–55.

Jednolodní orientovaný kostel obdélné dispozice byl postaven polírem J. Schwarzem v z 50. letech 18. stol., nerealizovaný projekt na přestavbu pochází z roku 1714 od Octavia. Broggia z Litoměřic.

Část areálu kostela je ohraničena kamennou a zděnou ohradní zdí, jejíž koruna je krytá cihlami. Zeď je prolomena branou s trojúhelným jetelovitě zvlněným štítem s korunou krytou cihlami, s obdélným jednoduchý vstupem a kovanou mříží. Zeď vymezovala velký hřbitov, který sloužil potřebám rostoucí obce až do konce 19. století.