Památník obětí neštěstí na dole Nelson 3. 1. 1934 na hřbitově v Oseku

Část hřbitova v Oseku je vyčleněna obětem katastrofy na dole Nelson a památníku tohoto neštěstí.

Rozsáhlý prostor s řadami symetricky rozmístěných hrobů ve tvaru částečného lichoběžníku je na severozápadní straně směrem ke hřbitovní zdi ukončen vysokým monolitem, dvěma manšími sloupky a kamenným plotem v zadní části. Monolit má na čelní straně nahoře havířská kladiva a uprostřed datum neštěstí 3. 1. 1934.

Celé pohřebiště je kulturní památkou:

Pohřebiště tvoří hroby obětí důlní katastrofy a památník. Realizace probíhala mezi lety 1934-1938. Symetrické rozvržení plochy je tvořeno střední osou v podobě širší cesty zakončené památníkem (vysoký hranol) s čtveřicí řad hrobů po každé straně.

Celé pohřebiště představuje rozsáhlejší prostor koncepčně architektonicky řešený v centrální ose hřbitova s orientací zadní části zakryté stromy ke vstupní bráně a přístupem bočními cestami. Po stranách hlavní přístupové cesty se nalézají jednotlivé hroby obětí katastrofy tvořené terasovou obrubou hrobu a podstavcem obelisku s náhrobní deskou z černého kamene s nápisem (vrubořez – zkřížená hornická kladívka, jména a živ. data). Dominantou pohřebiště je funkcionalistický památník neznámého autora v podobě štíhlého hranolu z šedé neleštěné žuly z celkem 5 dílů a výšce cca 6 metrů, na jehož čelní straně je bronzový reliéf zkřížených hornických kladívek a nápis NELSON 3. 1. 1934. Po stranách jsou předsazeny dva nižší žulové hranoly na podstavcích, které původně nesly bronzové mísy na věčný oheň. Zadní stranu této části pohřebiště tvoří symbolické ohrazení ve formě sedmi stojících hranolů s překlady spojenými ve spodní části žulovými deskami.

Chráněné památkové hodnoty představuje celé pohřebiště jako památka memoriálního charakteru na jednu z největších regionálních důlních katastrof stylově jednotného architektonického řešení.

Z wiki o důlním neštěstí:

K výbuchu na Nelsonu III došlo 3. ledna 1934 ve tři čtvrtě na pět odpoledne. V podzemí tehdy pracovala celá odpolední směna, téměř 150 horníků. Výbuch byl slyšitelný v širokém okolí, v Oseku, Duchcově a Hrdlovce došlo k otřesům půdy. Exploze zasáhla celý důl Nelson, na povrchu došlo k destrukci provozních budov, v jejichž troskách zahynula dělnice Marie Havelková a dílovedoucí Karl Schmidt. Kvůli vzduchové ventilaci došlo následně v dole k dalším lokálním výbuchům. Horníci zemřeli buď přímo při výbuchu, či následně otravou oxidem uhelnatým. Z celé odpolední směny se zachránili pouze čtyři horníci, kteří v okamžiku výbuchu pracovali pod oseckým hřbitovem a kterým se podařilo vylézt větrnou jámou Nelson VII. Ještě 3. ledna byli vyneseni z dolu první mrtví a 4. ledna byl důl kvůli zamezení dalším explozím zazděn. Zabezpečovací práce včetně zazdívek byly dokončeny 6. ledna dopoledne.

Pohřební rozloučení s prvními 13 horníky se konalo 8. ledna 1934 na předdvoří oseckého kláštera cisterciáků (což je asi největší prostranství v celém městě). Po rozloučení byli pohřbeni na oseckém hřbitově.

K dalšímu výbuchu na Nelsonu III došlo 28. června 1934, kdy nahromaděné důlní plyny vyrazily důlní zazdívku. Následkem výbuchu zemřeli dva další lidé. Následky celé důlní katastrofy se odstraňovaly až do roku 1938. Většina obětí výbuchu byla z dolu vynesena až tehdy. Většina z nich byla pohřbena v Oseku, menší počet obětí v Duchcově. Těžba byla obnovena až v roce 1941. Po zemřelých hornících zůstalo 128 vdov a 266 sirotků.

Celkem při této katastrofě a v jejím důsledku zahynulo 144 osob – 140 horníků v dole, 2 osoby v troskách a poslední 2 osoby při záchranných a vyklízecích pracích.

Více zde ->