Kostel svatého Ondřeje v Jestřebí

U hlavní křižovatky v Jestřebí v malém parku stojí kostel svatého Ondřeje.

Klasicistní stavba z konce 18. století je farním kostelem farnosti Jestřebí u České Lípy. Kostel je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Wikipedie se poněkud liší od stručného popisu v Památkovém katalogu:

Kostel byl vybudován jako pozdně barokní novostavba v letech 1780–1781. Důvodem byl požár městečka v roce 1768, při němž vyhořel předchozí kostel z roku 1523, situovaný na jiném místě, na úpatí hradu, v místech dnešního hřbitova.

První zmínka o farním kostele v osadě Krušina, která předcházela dnešnímu Jestřebí, je z roku 1352. V samotném Jestřebí vznikl kostel až v 15. století a stál na skalní ploše pod hradem u dodnes funkčního hřbitova. Byl zřejmě zasvěcen Panně Marii. Zanikl při mohutném požáru, který roku 1768 zničil velkou část obce a neopravitelně kostel poškodil. Z důvodu probíhajících prusko-rakouských válem nebylo na stavbu nového kostela možno pomýšlet a místní museli docházet na bohoslužby do nedalekých Pavlovic.

Nový farní kostel začal být budován až na příkaz císaře Josefa II., který přijel roku 1778 do kraje na inspekční cestu. Na prosby obyvatel vyzval zdejší vrchnost – hraněte Michala Kounice, k postavení nového kostela. Klasicistní kostel byl dle plánů neznámého architekta dostavěn v roce 1780, a po dokončení interiéru byl na den svatého Ondřeje 30. 11. 1781 vysvěcen hornopolickým infulovaným arciděkanem Wenzelem Hockem, známým z literatury jako Hockewanzel. Prvním farářem byl ustanoven roku 1782 P. Florian Knobloch.

Kostel se začal používat k bohoslužbám, ale definitivně byl dokončen až v roce 1790, kdy byl jeho interier vymalován významným jezuitským malířem Josefem Kramolínem (1730-1802), který pracoval na nedalekém kostele v Holanech.  Je autorem maleb na stěnách presbytáře a lodi, iluzivní architektury hlavního oltáře, oltářního obrazu svatého Ondřeje a cyklu 14 zastavení Křížové cesty. Další výraznější zásahy do architektury kostela proběhly až ve 20. století. V 80. letech inicioval tehdejší jestřebský farář, Josef Červenka, generální rekonstrukci, která byla dokončena až za jednoho z jeho nástupců v roce 1996. Oprava zahrnovala fasádu, střechu, sanktusníkovou věžičku, výmalbu interiérů, opravu mobiliáře atd. Ve věžičce jsou uloženy tubusy s listinami, popisující opravy kostela již od roku 1885. V roce 2012 bylo renovováno průčelí kostela.

Kostel je jednolodní stavba se zúženým, oble uzavřeným presbytářem. Po stranách presbytáře jsou dva přízemní přístavky, z nichž jeden slouží coby zákristie, druhý jako zimní kaple. Interier lodi je plochostropý, presbytář je sklenut nízkou kupolí. Kramolínova interierová výmalba byla z větší části zakonzervována a zabílena v 90. letech 20. století. Kompletně zachována je výmalba presbytáře a stropu lodi. Kupole nad presbytářem je opticky zvětšena iluzivní výmalbou.

V kostele se nacházejí tři oltáře. Hlavní oltář sv. Ondřeje je iluzivní klasicistní architektura. Po stranách „vítězného oblouku“ jsou oltáře Božského Srdce Páně (vpravo) a Panny Marie (vlevo). Vedle mariánského oltáře se nachází kazatelna, přístupná schodištěm ve zdi ze zákristie.

Nejstarším předmětem uvnitř kostela je cínová mísa křtitelnice, kterou nechal roku 1670 farář Lumpe pro již neexistující kostel pod hradem. Dvoumanuálové varhany na kruchtě sestrojil mistr Johann Rusch z Litoměřic roku 1782. Nástroj byl mnohokrát přestavován a opravován, naposledy roku 1996.

Po montáži textů z wiki a infocedulí v obci ještě původní evidenční list památky:

Kostel orientovaný, zděný a omítaný. Obdélný s odsazeným, segmentově zakončeným kněžištěm, v jeho rozích nízké přístavky – vstup a sakristie. Zaoblená nároží. Průčelí lemováno ionskými pilastry, nad nimi úsek kladí. Nároží kněžiště s římsovými pilastry. Stěny nečleněny. Segmentově zaklenutá okna v plochých ostěních. Tabulový štít s trojúhelným nástavcem, krátká sešikmená křídla přechází v atiku nad mohutně zaobleným nárožím, na koncích atiky piniové šišky. Ve středu štítu rozměrná prázdná nika. Obdélný vchod, nad ním rozměrné segmentově zaklenuté slepé okno.

Poloviční valbová střecha krytá taškami, šestiboký sanktusník nad kněžištěm, krytý břidlicí. Loď plochostropá s fabiony, v kněžišti česká klenba, přístavky plochostropé s fabionem, ve vstupním se štukovým zrcadlem. Loď i kněžiště včetně stěn s dekorativní malbou. Česká klenba rozdělena v segmenty s konchami. Ilusivně malovaný hlavní oltář.