Socha svaté Starosty u silnice poblíž Mnichovské průrvy u Zahrádek

U silnice, která vede ze Zahrádek směrem na Jestřebí, je mezi stromy poblíž Mnichovské průrvy skryta pro naše končiny velmi netypická socha svaté Starosty.

Socha je kulturní památkou:

Pískovcová socha sv. Starosty se nalézá na katastru Zahrádek (Neugarten) v extravilánu obce přibližně 500 m jejího okraje po pravé straně mezi dvěma stromy při silnici ze Zahrádek do Jestřebí.

Ve svahu umístěná statue, vedle níž se nalézají dva vzrostlé kaštany, souvisí též s historickou komunikací vedoucí od nedalekého kostela sv. Barbory k současné státní silnici.

Fundament tvořený dvojicí schodišťových stupňů vyrovnává terén a nese podstavec statue. Hranolový podstavec s předstupující čelní a zadní stěnou se skládá z profilované patky, střední části členěné (na čelní a zadní stěně) vpadlým dekorativním orámovaným polem s nápisy a bohatě profilované římsy. Řemeslně zdařile provedený podstavec obsahuje na čelní stěně střední části nápis s chronogramem: “S // WILgefortis // VIrgo fortis // CoraM Deo // eX passIone et eXgratIa // gratIosa et grata // pro nobis // se sIstat et eXIstat // PATRONA”. Chronogram tedy určuje dobu vzniku do roku 1705. Další nápis nese podstavec na své zadní části, zde je již ovšem v současnosti při normálním osvětlení téměř nečitelný. Z literatury je známo, že v sobě mj. obsahoval jméno donátora statue: “Joannes Wilhelmus R. Comes von Kaunitz”, který byl tehdejším majitelem zahrádeckého panství a žil v letech 1656-1721. Vděčný hrabě nechal sochu světice (osvobozující od různých těžkostí) postavit právě v roce, kdy pro něj úspěšně dopadl dlouholetý spor s hrabětem K. F. z Valdštejna (Paudler s. 26). Na podstavci spočívá menší profilovaný hranolový nástavec, který slouží jako sokl pro vlastní sochu světice. Otvor v čelní stěně nástavce sloužil zřejmě pro uchycení kovové konzoly pro lampu.

Sv. Starosta (něm. hl. Kümmernis), dcera portugalského krále, je zde zobrazena v obvyklém ikonografickém typu ukřižovaná na kříži, s klečící figurou houslisty u levé nohy. Světice s vousem, s dlouhými vlasy splývajícími na ramena a s korunou na hlavě je oděna do bohatě zdobené tuniky s pentlemi a dekorem imitujícím povrch látky. Přes ramena má přehozen zřasený plášť, který jí spadá až k nohám. Pohled světice míří dolů k zemi. Klečící figura houslisty je v současnosti bez části pravé ruky a celé hlavy. Figura je naštěstí poměrně dobře dokumentována na starších snímcích, ze kterých je patrná podoba houslistovy hlavy (kratší vlnité kučeravé vlasy, bohatě zvlněný plnovous, typikou připomene hlavu známé antické sochy Laokoonta). Na čelní stěně římsy podstavce spočívá Starostin levý střevíc. Podle údajů z restaurátorské zprávy z roku 1978 (RZ 739/R) je známo, že při tehdejším zásahu byly doplněny chybějící části: pravá ruka houslisty od lokte a jeho hlava, bohužel za zcela neautentickou aluzi vzdáleně připomínající hlavu barokního putta. Oba doplňky ovšem v současné době již neexistují.

Socha sv. Starosty patří mezi ikonograficky velice zajímavé a nepříliš časté exteriérové realizace této světice v materiálu kamene. Kvalitní sochařské dílo vrcholného baroka je spojeno s místní zahrádeckou vrchností a je dosud zachováno in situ u historické komunikace. V tomto případě je třeba bezpodmínečně trvat na jejím autentickém umístění vybraném donátorem s konkrétními vazbami na okolí.

Na vysvětlenou k vizáži světice:

Postava vousaté ukřižované korunované ženy vznikla nepochopením byzantského způsobu zobrazení ukřižovaného Ježíše Krista v dlouhém šatě a s královskou korunou v období pozdního středověku, kdy v západním křesťanství již zcela převládlo konvenční zobrazení Ukřižovaného pouze v bederní roušce, prostovlasého nebo s trnovou korunou. Vzorem sv. Starosty se stalo tzv. Volto Santo (svatá Tvář), dřevěný krucifix z katedrály sv. Martina v Lucce, o kterém se věřilo, že je zobrazením skutečné podoby Krista vytvořené Nikodémem.

Podle legendy šlo o dívku křesťanského vyznání z období posledních císařů Římské říše nebo období stěhování národů, kterou chtěl její otec proti její vůli provdat za krutého pohanského vládce. Aby této svatbě zabránila, vymodlila si Starosta hustý plnovous. Pohan od svatby ustoupil, otec ji ovšem za to dal ukřižovat. Svatá Wilgefortis, jak je tato původem portugalská světice také nazývána, je přímluvkyní neprávem odsouzených, jimž dává na obrazech či sochách svou přízeň najevo pomocí střevíce, který jí po ukřižování sklouzne z nohy.

Socha musela od záznamu v Památkovém katalogu projít restaurováním, protože postava houslisty je proti výše uváděnému popisu kompletní. Žádné informace se mi však nepodařilo objevit.