Vyhlídka na Chřibském (Kamzičím) vrchu

Známe ho od pohledu všichni, ovšem kolik z nás se z něho bylo rozhlédnout, to si hádat netroufám. Chřibský vrch, přejmenovaný na Kamzičí…

Každý, kdo přijíždí autem od České Kamenice do šluknovského výběžku a přehoupne se přes Křížový buk, má ho přímo před sebou – Himpelberg, na úbočích zalesněná znělcová kupa o nadmořské výšce 623 metrů. Až díky aktuálnímu hledání informací jsem zjistil, že od roku 2006 se už údajně nejmenuje česky Chřibský vrch, ale Kamzičí. Údajně i proto, že na skalních výchozech a suťových polích se tu vyskytují kamzíci. K mé smůle jsem je viděl leckde, od Středního vrchu přes Srbskou Kamenici až po Studenec, ale tady ani jednou…

Na vrchol vede odbočka ze zelené turistické značky, nejjednodušší je jít od malého prostoru k parkování na zmíněném Křížovém buku, nebo od Chřibské. Prameny udávají výhledy omezené, dílčí. Aktuální situace se mění, leccos je vidět už cestou nahoru – les vlivem kůrovcové kalamity na mnoha místech mizí a najednou je vidět z míst, která dříve kryl hustý vzrostlý les.

Samotný hřbet je poměrně dlouhý, výhledových míst je na něm několik. A po pravdě – chodit až na vrchol a na konec odbočky za ním pro ty, kdo hledají vyhlídky, nemá moc smysl – právě z těchto míst není vlastně vidět skoro nic… Web o Lužických horách udává, že „Výhled je do údolí na Krásné Pole a Horní Chřibskou s kupami Plešivce a Žulovce v pozadí. Dílčí výhledy jsou ale možné také ze skalisek na svazích u výstupové cesty, především k jihu na zalesněné kopce mezi Jedlovou a Studencem. Na západě můžeme vidět vzdálenější Růžovský vrch, Děčínský Sněžník i některé vrchy Saského Švýcarska, například dvouvrcholový Zschirnstein nebo táhlý Winterberg.“