Pamětní deska účastníkům Rumburské vzpoury u vojenského hřbitova mezi Bohušovicemi nad Ohří a Terezínem

Na sloupku u vstupní branky nedávno „objeveného“ a obnoveného vojenského hřbitova mezi Bohušovicemi nad Ohří a Terezínem je pamětní deska účastníkům Rumburské vzpoury.

V okouzlení touto podivnou lokalitou, o jejímž osudu jsem dlouze podiskutoval s pracovníkem místních technických služeb, který se snažil zvládnout bujně rostoucí trávu a náletové dřeviny, jsem zdokumentoval jen samotnou tabulku a úplně zapomněl na celkový záběr branky a zdi. Takže si ho musím vypůjčit z tematického webu Spolku pro vojenská pietní místa:

Na výše zmíněném webu Spolku pro vojenská pietní místa je o místě uvedeno:

Rumburská vzpoura a hřbitovy v Bohušovicích n/Ohří a v Terezíně.

V roce 2018 si připomínáme výročí Rumburské vzpoury, která propukla 21. května 1918. Byla reakcí 721 českých (95%) náhradního praporu 7. střeleckého pluku rakousko – uherské armády, na nedostatečné zásobování (vojáci trpěli hlady), nevyplacený žold a šikanu německými a rakouskými důstojníky. Tato reakce se změnila na jasný cíl. Potáhneme na Prahu, přesvědčíme cestou další posádky a skončíme s nenáviděnou válkou. Při potlačení vzpoury zemřel na následky zranění Vojtěch Krumpos. Na základě stanného soudu byli v Rumburku popraveni vůdcové vzpoury, František Noha, Stanko Vodička a Vojtěch Kovář. V Novém Boru pak dalších sedm rebelů. Jmenovitě Jiří Kovářík, František Pour, Jindřich Švehla, Jan Pelnář, Jakub Nejdl, Jakub Bernard a Antonín Šťastný.

Stanné soudy poslaly 87 rekrutů z řad rebelů na výcvik k vojenským útvarům, 589 rebelů do věznice v Terezíně a pět do věznice Plzeň – Bory. V průběhu věznění a později v nemocnici zemřelo v Terezíně na následky věznění 15 účastníků Rumburské vzpoury. Čtrnáct je pohřbeno na bohušovickém hřbitově, Jan Jícha je pochován na vedlejším terezínském hřbitově.

Jícha Jan *16.5.1899, Nýřany, +11.6.1918
Macho Adolf *4.5.1900 Krampachy, +30.7.1918
Veverka František *27.1.1898, Plískov, +20.8.1918
Kunc František *2.7.1900, Kropáčova Vrutice, +24.8.1918
Lesiov Jurko *1882, Uhorniky – Ukrajina, +18.9.1918
Barut Andrzej *1897 Korczyna – Polsko, +25.9.1918
Šmídek Josef *24.6.1881, Líšno, +1.10.1918
Máša Josef *12.7.1891, Benešov, +13.10.1918
Prošek Josef *4.9.1887, Veselíčko, +29.10.1918
Bělčický Rudolf *30.9.1899, Královské Vinohrady, +31.10.1918
Jedlička Karel *3.4.1895, Sirá, +1.11.1918
Rejthar Josef *29.4.1894, Koloveč, +3.11.1918
Anděl Karel *7.9.1896, Kněževes, +4.11.1918
Špaček Josef *19.4.1899, Litice, +25.11.1918
Procházka Rudolf *1900, Praha, +16.1.1919

Připomínejme si:
v Novém Boru, že na následky zranění při potlačení vzpoury zemřel
Vojtěch Krumpos, který byl „tajně“ pohřben v Novém Boru na Lesním hřbitově.

V Rumburku byli popraveni, pohřbeni a po válce převezeni do svých domovů:
Stanko Vodička
František Noha
Vojtěch Kovář

V Novém Boru byli popraveni a pohřbeni
Jiří Kovářík
František Pour
Jidřich Švehla
Jan Pelnář
Jakub Nejdl
Jakub Bernard
Antonín Šťastný

V Terezíně na následky věznění zemřelo dalších výše uvedených patnáct účastníků vzpoury
(pohřbeni na hřbitově v Terezíně a Bohušovicích n/Ohří)
Celkem přišlo o život dvacet šest českých vojáků, dvacet šest hrdinů Rumburské vzpoury.
Počet padlých rebelů, kteří byli po propuštění z vězení přinuceni nastoupit na bojiště Velké války, není zatím znám. Stejně tak není znám počet rebelů, kteří zemřeli po osvobození doma na následky věznění v Terezíně.
Čest jejich památce!

Město Bohušovice nad Ohří
Jednota ČsOL, Nový Bor

Centrální evidence válečných hrobů eviduje každého ze zde pohřbených jednotlivě:

Jícha Jan (pohřben na vedlejším hřbitově v Terezíně – CZE4205-477)
Macho Adolf CZE4205-54905
Veverka František CZE4205-54912
Kunc František CZE4205-54914
Lesiov Jurko CZE4205-54911
Barut Andrzej CZE4205-54907
Šmídek Josef CZE4205-54918
Máša Josef CZE4205-54913
Prošek Josef CZE4205-54906
Bělčický Rudolf CZE4205-54910
Jedlička Karel CZE4205-54909
Rejthar Josef CZE4205-54917
Anděl Karel CZE4205-54908
Špaček Josef CZE4205-54915
Procházka Rudolf CZE4205-54916