Zámek Lovosice

Na Václavském náměstí v Lovosicích stojí budova bývalého zámku.

Zámek byl postaven na místě starší tvrze okolo poloviny šestnáctého století a je chráněn jako kulturní památka. Zámek původně tvořil střední část severní strany velmi rozsáhlého hospodářského dvora protaženého podél hlavní ulice, který byl po roce 1945 zbořen. V letech 1949 – 1960 byl v zámku okresní úřad, později škola. Dnes na zámku sídlí Střední odborná škola technická a zahradnická.

Starším panským sídlem v Lovosicích byla tvrz postavená pravděpodobně během husitských válek (v letech 1301, 1348, 1395 a 1397 se v Lovosicích uváděl jen vrchnostenský dvůr). Vesnici zabavenou klášteru Altzella roku 1415 králem Václavem IV. tehdy držel v zástavě rod Vláška z Kladna. První písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1479, kdy král Vladislav Jagellonský ukončil spor mezi klášterem (opatem z Altzellu) a Václavem z Kladna a Lovosic. V roce 1507 se majitelem stal nejvyšší kancléř Albrecht Libštejnský z Kolovrat, který panství zastavil za deset tisíc rýnských zlatých Jindřichu Šlejnicovi. Šlejnicové později vedli s Kolovraty spor a majetek, který vyhráli a od kláštera koupili zbývající část panství, k níž mimo jiné patřila tvrz s poplužním dvorem, Malé Žernoseky nebo Lhotka nad Labem. Jiří Šlejnic v letech 1545–1574 nechal na místě tvrze postavit renesanční zámek, který mohl být podle historických kreseb opevněn (Lovosice byly otevřenou vsí). Na skice z roku 1745 jsou po obou stranách zámku umístěny dvě věže, před nimiž byly menší věžičky – lze předpokládat, že šlo právě o součást zámeckého opevnění.

Roku 1574 se novým majitelem stal Jan z Valdštejna († 1576) a po něm (1590-1638) syn Adam z Valdštejna, za kterého byly Lovosice povýšeny na městečko a panství se výrazně rozrostlo. Po hraběnce Sylvii Kateřině Černínové, které Lovosice patřily od roku 1655, panství zdědila bádenská markrabata. Na počátku sedmileté války po bitvě u Lovosic na zámku určitou dobu pobýval pruský král Fridrich II.

Od roku 1803 se vlastníky panství stali Schwarzenbergové, kterým patřilo až do druhé světové války. Roku 1809 zámek (stejně jako celé město) vyhořel, a při pozdější obnově zanikly renesanční štíty a lunety (podoba zámku je známa z kresby Ferdinanda Runka z roku 1803, která se dochovala v rakouské Národní knihovně ve Vídni). Přestal sloužit jako šlechtické sídlo, býval zde uložen schwarzenberský archív a kanceláře, odkud se řídili hospodářství Lovosické domény. V 1. a 2. patře byly již za Josefa Schwarzenbergra služební byty. Mezi lety 1949–1960 se zámek stal sídlem okresního národního výboru a později školy.

Dvoupatrová zámecká budova má obdélníkový půdorys s předstupujícími bočními rizality (tudíž má půdorys tvaru písmene U). Prosté fasády s šambránami jsou členěné římsami kolem otvorů a nárožní bosáží. Dovnitř se vstupuje raně barokním portálem zdobeným římskou a vázami. Řada místností a chodeb je zaklenutá valenými a hřebínkovými klenbami. Přízemní místnosti zdobí štuky a v prvním patře se dochovaly fragmenty maleb českých panovníků z první poloviny sedmnáctého století. K zámku přiléhá zahrada se dvěma altány v nárožích.

Dle Památkového katalogu jsou předmětem ochrany samotný zámek, zahrada, ohradní zeď, dva altány a hospodářská budova.

Původní evidenční list památky z roku 1967 popisuje stav, kdy tu působilo zemědělské učiliště:

Zděná dvoupatrová stavba s valbovou střechou, krytou taškami, na trojkřídlé dispozici. Fasáda je hladká, členěná jen patrovou římsou. Zahradní průčelí je 12-13 osé, boční 3 osé, průčelí na náměstí má boční křídla 3 osá, střední trakt 6 osý. V pravém bočním křídle jednoduchý kamenný portál. Interiér: V přízemí ve 2 místnostech a v jídelně zachovány raně barokní štuky ornamentální a figurální, v 1. patře 4 freskové medailony s poprsími králů. Zámek vystavěn v letech 1655-64, přestavěn po požáru roku 1809, nově upraven v současné době.

Infotabule na náměstí uvádí, že při malování chodeb v létě 2000 došlo ke znovuobjevení galerie maleb (začíná prvním českým králem Vratislavem a končí Rudolfem II.). Fresková malba sálu z let 1655-1664 je tzv. secco-fresco a proto bylo rozhodnuto po fixaci fresek nechat malbu v rozsahu cca 50 m2 vzhledem k současnému využití budovy opět zamalovat.

kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. – Severní Čechy (Svoboda Praha 1984)