Zámek Ostrov

Jednou z dominant starého Ostrova (nad Ohří, jak jsem kdysi býval zvyklý) je zámek, který před časem vstal z mrtvých.

Budova, kterou jsem znal roky, a vlastně mě nikdy nenapadlo o ní jako o zámku uvažovat. Ono také kdo by v té zašlé nevábné budově něco takového hledal… O tom, že cementové omítky byly dílem jednotek SS, kterým zámek sloužil jako sklad válečně důležitých zásob a jako vůbec první koncentrační tábor na území bývalé republiky, jsem se dočetl až dnes. K historii nedávné se v podstatě žádné prameny nehlásí, přitom Střední průmyslová škola strojní tu sídlila od roku 1962 až do rekonstrukce, která v letech 2012-2014 odhalila nečekané „ošklivé kačátko“. Když jsem se po reportáži Toulavé kamery tehdy na čerstvě otevřené prostory zajel podívat, nevěřil jsem vlastním očím. A také jsem od té doby šťastným majitelem publikací Zámek Ostrov – Průvodce zámkem v Ostrově a Průvodce expozicemi zámku v Ostrově. 98 a 96 stran, to sem prostě celé opisovat nebudu. Tudíž jen stručný výcuc informací z netu a dalších knih.

Areál zámku tvoří rozsáhlý komplex několika budov různého stáří (Šlikovský zámek, Lauenburský zámek, Bílá brána, Palác princů – též Bílý dvůr a letohrádek), na nějž na západní straně navazuje jedenáctihektarový park s letohrádkem a další drobnou architekturou. Základem bylo starší sídlo zatím neznámého původu, které nechal přestavět na přelomu 15. a 16. století na renesanční zámek – rodovou rezidenci ostrovské větve hrabat Šliků, pravděpodobně Kašpar Šlik.

Dochovanou podobu získal při klasicistní přestavbě na konci osmnáctého století a pozdějších úpravách. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka. Po rozsáhlé rekonstrukci v letech 2012–2014 slouží budovy zámku potřebám města i veřejnosti (městský úřad, městská knihovna, výstavní prostory). Turistům je přístupná Dvorana s expozicí porcelánu a občerstvením, informační centrum, expozice v podkroví a sala terreně.

Existují hypotézy, že hrad v Ostrově založil při lokaci města již král Přemysl Otakar II. Šlikovská rezidence potom vznikla jeho přestavbou na přelomu patnáctého a šestnáctého století nebo v jeho první polovině.

Písemně je panský zámek v Ostrově doložen až v roce 1545, kdy se uvádí jako sídlo Kašpara a Jindřicha Šlika. Ostrov ale přecházel z jednoho Šlika na druhého a panství, zahrnující původně několik desítek vesnic, se rozrůstáním této šlikovské větve drobilo. Teprve roku 1557 přiznal císař Ferdinand I. Kašparovu vnukovi, Jáchymu, císařskému diplomatu a fojtovi Horní Lužice, dosavadní ostrovské zástavní zboží jako dědičný majetek. Jáchym Šlik se však v Ostrově nezdržoval, zámek nebyl udržován a chátral. Po jeho smrti roku 1577 sešlý zámek přenechala zadlužená vdova  Lukrécie Šliková, rozená Salmová, jako zástavu Volfu ze Šumburka. Od jeho synů koupil zástavu roku 1585 císařský rada Volf Arnošt z Vidršperka.

Šlikovské dědičné právo se podařilo v roce 1607 získat městu, které se mezitím vykoupilo z poddanství. Za účast na stavovském povstání v letech 1618 až 16020 však město o svá práva přišlo, a jeho panství získal roku 1623 za 150 000 zlatých císařský vojevůdce kníže Julius Jindřich Sasko-Lauenburský, který nechal v roce 1650 postavit nový barokní zámek (starý zchátralý zámek při přestavbě zcela zanikl). Na jeho stavbě se podíleli architekti Kryštof Dientzenhofer (1686-1689) a Giulio Broggio (1687). Kníže zde také zřídil před polovinou 17. století za 60 000 říšských tolarů velkolepý francouzský park ve stylu zahrad ve Versailles, opatřený mnoha fontánami, pavilónky, sochami a vzácným rostlinstvem. Ve stavebních pracích pokračoval po smrti Julia Jindřicha (1666) jeho nástupce kníže Julius František.

V roce 1689 panství sňatkem s Augustou Sibyllou, dcerou Julia Františka, získal markrabě Ludvík Vilém I. Bádenský, jehož potomkům patřilo až do roku 1782. Teprve za jeho vlády byla stavba počátkem 90. let 17. století dokončena (fasády, okenní ostění, portály, výzdoba interiérů). Po smrti bádenské princezny Alžběty Augusty připadlo panství královské komoře, která ho v roce 1811 prodala toskánskému velkovévodovi Ferdinandu III. Jeho rodu patřilo až do roku 1918.

Po roce 1918 sloužil zámek především jako sídlo české školy, poštovního úřadu, lesní správy a také zde sídlil menší vojenský útvar Československé lidové armády.Po Mnichovu zřídili nacisté v zámku první koncentrační tábor v pohraničí, kam byli po 15. březnu 1939 přechodně soustřeďováni zatčení antifašisté ze západních Čech. Zámek byl postupně využíván pro administrativní a hospodářské účely a bylo zde také umístěno vojenské skladiště, které počátkem roku 1945 vyhořelo.

Existoval-li v Ostrově hrad již před koncem patnáctého století, mohly se jeho zbytky dochovat v podobě několika valeně klenutých prostor v suterénu severozápadního zámeckého křídla. Z pozdně gotického nebo raně renesančního sídla Šliků se dochovala pouze jedna zeď a jeho podobu známe jen díky vedutě z roku 1642 od Matthäuse Meriana. Tehdejší čtyřkřídlý zámek měl čtverhranný půdorys. Největší stavbou bylo mohutné severozápadní křídlo, na které navazovalo menší jihozápadní křídlo s pavlačí a arkýřovitými vížkami na vnější straně. Je možné, že pavlač na rytině byla ochozem starší parkánové hradby. V jižní části bylo toto křídlo nebo hradba ukončena okrouhlou baštou s polygonální vrchní částí. V protějším křídle s arkádou v patře byla brána do ulice pod městskou Dolní bránou. Na místě dochovaného zámku bývalo menšími budovami po obvodu zastavěné předzámčí.

Těžce poškozený starý zámek nahradila roku 1650 stavba raně barokního sídla, které obklopil rozsáhlý francouzský park. Nový zámek tvořila čtyřkřídlá budova okolo obdélného dvora. Jednotlivé budovy se do nádvoří otevíraly půlkruhovými arkádami v přízemí. Architektonické detaily byly dokončeny až v devadesátých letech sedmnáctého století.

Barokní podobu zámku však změnila klasicistní přestavba po požáru v roce 1795. Z původního zámku zůstaly jen obvodové zdi, portál z roku 1690 a některé drobné detaily. Klasicistní úpravy fasád zahrnují především římsy a lizény, dále potom mansardové střechy a detaily oken. Úpravy interiérů, které proběhly v devatenáctém století, odstranily jejich historický charakter.

Expozice v Sala terreně prezentuje historii rudného hornictví v Krušných horách od 15. do 20. století a zobrazuje každodenní život horníků. Druhá část se nachází v Podkroví, tato výstava je věnována šlechtickému rodu Schliků, mincování, jáchymovské latinské knihovně a krušnohorským řemeslům např. paličkářství, rukavičkářství apod. Expozice Šlikové a mincování je v ostrovském zámku instalována trvale, město ji od roku 2019 rozšiřuje u příležitosti 450. výročí narození Jáchyma Ondřeje Schlika. K vidění je zde například šlikovská stříbrná kazeta, která byla prohlášena v roce 2015 za národní kulturní památku. Jedná se o pokladnici osázenou 44 šlikovskými mincemi a medailemi, které byly vyraženy v jáchymovské, hornoslavkovské, plánské, norimberské a pražské mincovně. Autorem uměleckého díla je augsburského šperkař Johann Andreas Thelot. Uvidíte zde i svatební pohár, věnovaný Marií z Redernu (roz. Šlikovou) k jeho svatbě (již třetí) s Urschulou Sofií von Oppensdorf anebo popravčí meč kata Mydláře, kterým byl roku 1621 Jáchym Ondřej Šlik popraven v Praze.

Ve dvoraně ostrovského zámku se podíváte na Ostrovský porcelán zn. Puls. V expozici si můžete prohlédnout skutečně exkluzivní porcelán, neboť porcelánka v 1. pol. 20. století patřila k nejlepším porcelánkám západního Krušnohoří vedle Horního Slavkova, Březové u Karlových Varů a Lokte.

Zámecké objekty stojí na okraji udržovaného parku, který býval v 17. století jedním z nejproslulejších architektonických parků v Čechách. Areál doplňuje raně barokní letohrádek, který je využíván jako galerie. Do komplexu budov Ostrovského zámečku patří také zrestaurovaný Palác princů, kam lze nahlédnout bez průvodce.

Pokud je citované někomu málo, odkazuji na v úvodu jmenované dvě publikace – tam je toho ke studiu mnohem, mnohem víc.

kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV. – Západní Čechy (Svoboda Praha 1985)
Pavel Vlček: Encyklopedie českých zámků (Libri 1994)