Pomník obětem holokaustu na Lesním hřbitově v Novém Boru

V blízkosti památníku Rumburské vzpoury na místě hrobů popravených vzbouřenců na Lesním hřbitově v Novém Boru se u plotu hřbitova nachází trojice památníků. Uprostřed je pomník obětem holokaustu.

Hrubě opracovaný kamenný blok s šesticípou židovskou hvězdou a nápisovou deskou.

Na webu Spolku pro vojenská pietní místa je přepis textu i historie památníku:

Symbolický hrob židovských občanů z Nového Boru,
kteří se stali oběťmi holocaustu

Dagmar Blochová *5.5.1927 zahynula 4.2.1943 v terezínském ghettu
Jaroslav Bloch *12.12.1883 zavražděn po 16.10.1944 v Osvětimi
Josefína Blochová *1.9.1894 zavražděna po 16.10.1944 v Osvětimi

Rudolf Weiss *31.12.1878 nevrátil se z transportu do Izbice ze 17.3.1943
Helena Weissová *9.4.1886 nevrátila se z transportu do Izbice ze 17.3.1943

Dr. Theodor Troller *10.10.1863 zahynul 23.2.1944 v terezínském ghettu

Podle informace ThDr. Jindry žilo v Novém Boru v roce 1938 cca 8700 obyvatel. Přibližně 6350 Němců, 1150 Čechů a 8 Židů.
Po Mnichovské zradě bylo přímo či nepřímo z Nového Boru vyhnáno přibližně 900 Čechů.
Před nacisty utekli do Prahy i Blochovi a Weissovi.

Blochovi
Manželé Blochovi bydleli v Novém Boru nedaleko náměstí v Rumburské ulici č.p.97. Jejich dcera Dagmar Blochová chodila před válkou do české školy, která nesla jméno TGM (dnes ZŠ U lesa). Blochovi, kteří utekli před nacisty do Prahy, byli po okupaci zbytku republiky německými vojsky v roce 1939 odhaleni a následně deportováni do terezínského ghetta, kde jejich patnáctiletá dcera Dagmar zemřela 4.2.1943 na tyfus. Její popel nechali nacisté vhodit těsně před koncem války do řeky Ohře. Rodiče Jaroslav a Josefina byli společně deportováni 16.10.1944 v transportu do Osvětimi, kde byli zavražděni v plynových komorách.

Weissovi
Weissovi byli zámožní a vážení občané Nového Boru. Měli obchod na rohu dnešní ulice Egermannovy a Purkyňovy č.p.71. Býval to jeden z nejhezčích obchodů ve městě. Dnes je v této budově železářství. S obavami o svůj život utekla celá rodina roku 1938 ještě před záborem pohraničí do Prahy. Jejich obchod byl následně arizován. Nacisté je však v Praze po 15. březnu 1939 snadno našli. Rudolfa Weisse s ženou Helenou Weissovou deportovali v lednu 1942 do Terezína. V březnu 1942 byli odvezeni do Izbice, kde byli, tak jako tisíce jiných Židů zavražděni. Starší byl byl do Terezína deportován v dubnu 1942, následně pak převezen do vyhlazovacího tábora Osvětim-Birkenau. Zde se dožil osvobození. Mladší bratr Ernest byl do Terezína deportován v únoru 1945, kde se také dožil osvobození. Po válce se oba bratři odstěhovali do Austrálie.

Trollerovi
Rodina MUDr. Theodora Trollera bydlela ve Sloupské ulici č.p.133. Doktor Troller zahynul v terezínském ghettu 23.2.1944. Jeho popel byl vhozen do řeky Ohře.

Ohrožení byli i občané Rudolf Löwy a MUDr. Josef May, kteří pocházeli ze smíšených manželství.
Rudolf Löwy byl v roce 1938 uvězněn v koncentračním táboře Oranienburg-Sachsenhausen. Později pak byl totálně nasazen na nucené práce při obnovování a budování vodní přehrady Edersee. Jeho manželka Julie se obávala o život svého syna Waltra (*1932), proto ho v červenci 1939, pod záštitou Červeného kříže, poslala vlakem do Anglie. Dcera Alice (*1935) zůstala u matky. Po celou dobu války byla rodina rozdělena. MUDr. Josef May pracoval jako lékař až do konce roku 1944 (němečtí lékaři byli na frontě). V roce 1945 byl i on odeslán do pracovního tábora, kde musel fyzicky pracovat až do konce války.

Podle archivních dokumentů a vzpomínek Alice Löwyové zpracoval J. Doškár, srpen 2019

Symbolický hrob židovských obyvatel Nového Boru, kteří se během 2. světové války stali oběťmi holocaustu, odhalili na novoborském Lesním hřbitově v roce 2019.