Pomník židovské synagogy v Teplicích

U křižovatky ulic Lípová, Chelčického a Poštovní v Teplicích stojí pomník vypálené židovské synagogy.

Památník holocaustu byl odhalen roku 1994 v prostoru sadu, který původně patřil k budově velké synagogy, kterou nacisté vypálili a zničili. Památník je upomínkou na tuto významnou teplickou stavbu (bývala největší synagogou na území Československa). Evokují ji čtyři sloupy nesoucí kovovou kopuli s Davidovou hvězdou a reliéf s vyobrazením synagogy na pamětní desce. Nápis připomíná zničenou synagogu a židovské oběti druhé světové války.

Monumentální synagoga, ve své době největší na území českých zemí, přetrvala běsnění Křišťálové noci na podzim roku 1938, přestože v tu dobu již Teplice byly součástí nacistické Třetí říše. Teplická židovská obec byla druhá největší po pražské. Synagoga byla vysvěcena v roce 1882, kombinovala neorenesanční sloh a maurské vlivy. Dominovala jí ústřední kupole doplněná čtyřmi menšími. Interiér byl podle dochovaných dokumentů bohatě zdoben. Hojně navštěvována byla až do září 1938, tehdy Židé houfně prchali z lázeňského města, jež se 9. října připojilo k Německé říši. Z třítisícové židovské obce tři čtvrtiny lidí odešly. Po odstoupení pohraničí plánovala správa města, že budovu po přestavbě využije jako muzeum, galerii a archiv. Město jednalo o převodu tohoto uvolněného židovského majetku. Pochod wehrmachtu na Prahu a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava však synagoga nepřestála. Večer před vpádem německých vojsk do českého vnitrozemí synagoga neunikla zlobě a zášti tehdejších teplických obyvatel a ve středu 14. března 1939 byla vypálena. Do konce roku 1939, jímž začala druhá světová válka, byla zcela rozebrána. 

Nová synagoga byla postavena v letech 1880-82 teplickým architektem Hermanem Rudolphem a stavitelem Davidem Ferberem, základní návrh dodal vídeňský architekt Wilhelm Stiassny (autor synagog i v Čáslavi, Jablonci nad Nisou, Jubilejní i Vinohradské v Praze). Impozantní stavba měla 41 metrů do délky, 21 metrů do šířky a k vrcholu hlavní kopule měřila 42 metrů. Slavnostní vnesení tóry a předání stavby veřejnosti proběhlo v neděli 10. 9. 1882 (4 dny před svátkem Roš hašana, židovský Nový rok) za velkého zájmu židovské i nežidovské veřejnosti. Počtem míst byla jistě úctyhodná – pojala 1376 věřících a v době výstavby byla největší synagogou v Čechách, nikoliv však po celou dobu své existence, jak je někdy uváděno. V r. 1893 ji předstihla svými 2000 místy Velká synagoga v Plzni (a v r. 1898 v Praze na Vinohradech), která je dodnes největší dochovanou synagogou v ČR a druhou v Evropě (po synagoze v Budapešti) a snad i třetí největší na světě (největší synagogou má být jeruzalémská). Monumentální stavba byla provedena v kombinaci novorenesančního a v té době módního maurského stylu. Synagoga byla vyrabována a vypálena místní nacistickou sebrankou v jakési zdejší opožděné obdobě křišťálové noci ze 14. na 15. 3. 1939. Trosky rozlehlé budovy byly likvidovány až do 28. 12. 1939. Náklady na zboření zdí byly vyčísleny na 28.000,-RM, tato částka německé nacistické úřady zaskočila. Přestože uloupený židovský majetek částku značně převyšoval, tahanice mezi státními a městskými orgány o úhradě těchto nákladů nabyla poměrně tragikomických rozměrů.