Kostel svaté Barbory v Dubici / Dubičkách

Ten, kdo cestuje vlakem z Ústí nad Labem a zvedne oči mezi stanicemi Dolní Zálezly a Prackovice nad Labem, těžko přehlédne nad kaňonem Labe v zeleni svítící bílou stavbu kostela. Jedná se o kostel svaté Barbory v Dubicích, postavený na hraně svahu.

Kostel, k němuž se přimyká hřbitov a ze druhé strany vyhlídka do kaňonu Labe, má za sebou dlouhou historii, a je kulturní památkou.

Stranou od obce Dubice byla v polovině 14. století postavena gotická kaple sloužící jako rodinná a pohřební kaple Sršům z Dubice. S největší pravděpodobností byla zasvěcena Panně Marii.

Roku 1579 postavil Jindřich Kauč z Kauče v Dubičkách na místě této kaple luteránský kostel svaté Barbory. V letech 1589–1595 byl kostel dále přestavěn. Za třicetileté války v letech 1634–1643 byl kostel pobořen a po roce 1643 začal být opravován. Kostel se za protireformace stal katolickým. K další úpravě došlo roku 1820 po požáru vsi.

Není známo, kdy přesně začali Dubice navštěvovat poutníci, ale pravděpodobně se tak dělo již před zahájením reformace. Mimo úcty k Panně Marii zde byla uctívána i socha sv. Barbory. Po skončení třicetileté války na místo začínají proudit poutníci z širokého okolí a jejich počet stále stoupal. Hlavní pouť bývala 1. května a organizovali ji zpravidla ústečtí dominikáni. Postupně byly slaveny tři velké poutě: 1. května mariánská, 22. července sv. Máří Magdalény a 4. prosince sv. Barbory. Mše se v kostele koná každou třetí neděli měsíci.

Areál kostela s ohradní zdí je situován na východním okraji obce na hraně údolí nad řekou Labe. Kostel je orientovanou stavbou. Má obdélný půdorys. Je jednolodní s trojboce uzavřeným kněžištěm a s polygonálním presbytářem a polygonální zvonicí nad lodí. Nad polokruhem zakončeným portálem v průčelí kostela se nachází nika se sochou sv. Barbory ze 17. století. Průčelí je zakončeno pozdně renesančním štítem, který je členěný římsami. Má stupňovitě proláklá křídla osazené po stranách říms čučkami a je završeno segmentem. Okna polokruhová, obdélná. Portál polokruhový.

Uvnitř kostela je zděná kruchta s funkčními varhanami. Loď má plochý strop. V klenbě presbytáře se nachází jedno pole křížové klenby. Závěr je sklenut paprsčitě. Ve východním průčelí věže je umístěn bohatě zdobený vzácný zvon z roku 1595 od pražského zvonaře Brikcího z Cimperka, který za 2. světové války jen těsně unikl roztavení. Střecha sedlová, zvonice krytá jehlancovou příkrou stříškou. Věž nově oplechována před rokem 1981.

K vybavení kostela patří dva boční barokní oltáře s obrazy sv. Máří Magdalény a Ukřižování, které jsou signovány J. Heřmann 1895. Na hlavním oltáři se nachází pozdně gotická socha sv. Barbory z 20. let 16. století. V presbytáři je barokní socha sv. Kryštofa z poloviny 18. století.

Svatá Barbora v nice kostela v téměř životní velikosti, v kontrapostu s váhou těla na pravé noze, levá noha pokrčena. Socha na nízkém soklíku. Hlava pootočena poněkud vpravo, tvář klasicizující rysy. V levé ruce, pokleslé podél těla, drží ratolest, pravá ruka pokrčená drží knihu a plášť. Po straně upravené vlasy splývají dozadu, na temeni hlavy kovoá korunka. Na prsou se zdá plášť být rozhalen, od pravé ruky splývají přes tělo úzké diagonálně plastické záhyby. Před pravou nohou dvouposchoďová věž.