Socha svatého Jana Nepomuckého v Dolních Zálezlech

V malém parku mezi ulicí Rudé armády a hlavním silničním tahem po břehu Labe v Dolních Zálezlech stojí socha svatého Jana Nepomuckého.

Na sochu mne upozorňoval bývalý starosta, se kterým jsem se potkal u nedaleké kaple sv. Anny. Je na ni totiž patřičně hrdý a považuje ji za jednu (ne-li vůbec) z nejstarších v regionu. Na podstavci je totiž uveden rok 1719, a Johánek z Pomuka byl blahořečen 31. května 1721 papežem Inocencem XIII. a svatořečen až 19. března 1729 papežem Benediktem XIII.

Socha je kulturní památkou:

Sochu nechal zřídit místní obyvatel Matouš Josef Richter roku 1719. Dílo bylo renovováno roku 1835. O údržbu se v dalších letech starala obec, na jejímž pozemku se socha také nacházela. V meziválečném období ven 20. století si sochu odvezl do areálu před svou roku 1931 dokončenou vilu č. p. 1837/94a na hranici Ústí nad Labem a Vaňova průmyslník Heinrich Schicht. Odtud se v roce 2002 vrátila, těsně před prohlášením za kulturní památku, na téměř původní místo. Restaurátor Radomil Šolc světce restauroval v roce 2008.

Pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého byla zhotovena roku 1719 neznámým autorem. Nachází se na travnaté ploše poblíž silnice. Spodní část památky tvoří hranolový sokl skládající se z patky, dříku a hlavice. Patka soklu je opatřena jednoduchou profilací, v horní části se zužující směrem ke dříku. Hranolový dřík je ze všech stran zdoben rytými zrcadly s vykrojenými rohy. Na přední straně je zrcadlo vyplněno nápisem se jménem donátora a letopočtem 1719, boční jsou prázdná. Dřík je zakončen krycí deskou s profilovanou obvodovou římsou. Pod postavou světce stojící na nízkém plintu soklový nástavec, jehož boky jsou v dolní části rozšířené do volut a; v čelním pohledu se voluty stáčí směrem dovnitř. Na čelní straně podstavce je nápis v kartuši, která je orámována reliéfní páskou se zbytky akantů. Zadní strana podstavce je hladká a na ní rytý, hůře čitelný nápis.

Postava světce v životní velikosti je esovitě prohnuta a stojí na plintu v mírném kontrapostu s odlehčenou pravou nohou. V pravé ruce drží biret a mezi palcem a ukazovákem má zlacenou palmovou ratolest. Před tělem má krucifix, který pozdvihuje vznášející se malý andílek a hledí světci do tváře. Dlaň pravé ruky má světec položenou na hrudi. Hlavu má nakloněnou k levému rameni. Obličej světce lemují krátké vousy a vlnité vlasy ke krku. Kolem hlavy má svatozář s pěti šesticípými hvězdami. Světec je oděn v tradičním kanovnickém oděvu. Přes ramena má almuci, uvázanou pod krkem, její součástí je kapuce. Spodní lem je zdoben střapci. Pod almucí má rochetu, která mu sahá ke kolenům. Spodní lem rochety je zdoben krajkou s vegetativním motivem. Spodní roucho, klerika splývavě spadá na plintus a zpod ní vyčnívají špičky bot.

Nápisy:

• S.IOANNES/NEPOMVCENE/ORA NOBIS (HRANOLOVÝ NÁSTAVEC – ČELNÍ STRANA, )
• F:F:/MATTHAVS/IOSEPHVS/RICHTER/IN SAHLE [S(E)L]/ANNO/1719 (SOKL, čelní stěna, vpadlé pole zrcadla)
• AISCHAVMATHAEVSALSEIN/GETRFIERSLALSEINGI[—]IG[..]RE/I[.]T HEIND (protilehlá strana nástavce, velice špatně či vůbec spolehlivě čitelný )

Obecní web uvádí:

Socha byla do obce přemístěna z města Ústí nad Labem a dána zpět na skoro původní místo až v roce 2004. Socha byla v září 2008 restaurována za finančního přispění Ústeckého kraje ve výši 113 000 Kč.