Rozhledna Ungerberg (Prinz-Georg-Turm)

Na vrcholu kopce Ungerbergu (537 m n. m.) nedaleko státní hranice (mezi Dolní Poustevnou+Sebnitz a Neustadt in Sachsen) stojí u horské chaty rozhledna, nazývaná buď podle místa Ungerturm, či svým historickým jménem Prinz-Georg-Turm.

O této dnes poněkud zvláštně vyhlížející stavbě se dá najít něco i v češtině, spolehlivým (a dlouhodobě vyzkoušeným) pramenem je samozřejmě také kniha Příběhy rozhleden Českosaského Švýcarska pánů Marka Řeháčka, Jana Pikouse, Karla Steina a Petra Zámiše. O této stavbě se v ní píše na stranách 162 až 167.

Stručný výcuc z uvedených pramenů:

Zájem o Ungerberg se objevil s postupným rozvojem turistiky v nedalekém Saském Švýcarsku. Leží na půl cesty mezi Sebnitz a Neustadtem. O vrch se již na přelomu 18. a 19. století zajímal neustadtský teolog a vlastivědec Wilhelm Leberecht Götzinger (1758–1818), který doporučoval doprovod zkušeného průvodce z blízkého Krummhermsdorfu.

Původně odlesněný vrchol začal zarůstat, a stále výše rostoucí stromy postupně blokovaly výhled. Proto dal roku 1846 (jinde se uvádí 1848) majitel rytířského statku v Langburkersdorfu na vrcholu postavit dřevěnou rozhlednu. Vedle věže otevřel i malé občerstvení. V prosinci 1848 však dřevěná rozhledna shořela (kdosi ji zapálil).

Kamenná rozhledna z místní žuly ve tvaru šachové figurky o původní výšce 18 metrů byla postavena roku 1885 a nese označení Prinz-Georg-Turm (Věž prince Jiřího) podle prince Jiřího I. Saského (1832–1904). Stavbu zajistila neustadtská sekce Horského spolku pro Saské Švýcarsko, chválená za vztyčení železné věže na Götzinger Höhe dva roky předtím.

Významnou měrou se na stavbě kamenné věže podílel neustadtský nakladatel Julius Mißbach (1831–1896), který sekci v té době vedl. Jeho tvář najdeme ve zlatém medailonu výtvarníka K. Ch. Schmidta z Halle nad Sálou na pomníku, jenž byl zřízen roku 1910 přímo před rozhlednou.

Věž byla otevřena a slavnostně vysvěcena 24. června 1885. Mramorový portrét následníka trůnu, po němž získala jméno, byl umístěn nad balkonkem nad vchodovými dveřmi společně s věnováním: „Dem Hohen Protector des Gebirgsvereines f. d. sächs. Schweiz Sr. Königl. Hoheit Prinz Georg Herzog zu Sachsen gewidmet 14. Junu 1885“ /Velkému patronov Horského spolku pro Saské Švýcarsko, Jeho Královskému Veličenstvu Pricni Georgu vévodovi Saskému věnováno 14. června 1885/.

Spolu s rozhlednou vyrostla na vrcholu také bytelná horská bouda švýcarského typu (mohlo v ní přespat až 12 hostů), hudební pavilon pro nedělní koncerty a malá dřevěná tyrolská salaš. Původní chata se stěnami z hrázděného zdiva a dřevěnými vyřezávanými pavlačemi byla postupně rozšiřována a dle starých pohlednic o ni pečoval hostinský Emil Dietrich.

V roce 1929 byla horská bouda stržena a místo objektu, který už nepostačoval návalu výletníků, byl postaven patrový horský hotel, v němž občerstvení zajišťoval dlouholetý šéfkuchař Emil Tietze. Stromy začaly poměrně nízkou rozhlednu přerůstat a tak byla zhotovena dřevěná nástavba.

Věž prošla v roce 1973 rekonstrukcí, během které získala betonovou nástavbu, se kterou dosahuje výšky přibližně 33 m. Tím vznikla další vyhlídková plošina, korunovaná soustavou antén. O podnik se starala organizace socialistického pohostinství. Nástavba však byla pro starou rozhlednu příliš těžká a docházelo k destrukci původní spodní části. Z důvodu havarijního stavu byly roku 2007 rozhledna i horský hotel uzavřeny.

Areál rozhledny a chaty získala do svého vlastnictví nadace, která obě stavby v létě 2018 znovu zpřístupnila veřejnosti a vybudovala zde malý výběh pro zvířata.

Vedle rozhledny stojí 74,9 m vysoká televizní věž typu FMT 9.

Jižním a západním směrem poskytuje rozhledna dobrý výhled na skalní útvary Saského Švýcarska a Labské pískovce. Zřetelné jsou Lilienstein, Königstein a Großer Winterberg. Za nimi jsou za dobré viditelnosti vidět Východní Krušné hory. Východním směrem je vyhlídka na Šluknovskou pahorkatinu a Lužické a Žitavské hory a při dobré viditelnosti také Jizerské hory a Krkonoše. Severní výhled nabízí lesní oblast Hohwald s Valtenbergem.