Rozhledna Prinz-Friedrich-August-Turm

Na okraji Sohlandu (Sohland an der Spree), v lesích u místní části Neudorf, stojí lesní chata Prinz-Friedrich-August Baude a u ní rozhlednová věž Prinz-Friedrich-August-Turm.

Na netu se toho o ní v češtině zrovna moc najít nedá, nejspolehlivějším (a dlouhodobě vyzkoušeným) pramenem je tedy kniha Příběhy lužických rozhleden pánů Marka Řeháčka, Jana Pikouse a Petra Kurtina. O této stavbě se v ní píše na stranách 153 až 155.

Osobně o kvalitách rozhledny a výhledech zprávu podat nemohu – když jsme procházeli kolem, bylo zavřeno. Němci mají otevírací doby na naše turistické zvyklosti poněkud netradiční…

Stručný výcuc z uvedené knihy:

Jediná horská bouda, kde se do šenku chodí přímo skrze rozhlednu. Stojí na 469 metrů vysokém kopci nad Neusdorfem – vrchním dílem Sohlandu. … Vysoká světlá věž s úzkými okny, balkonem se zábradlím nesoucím kované iniciály F. A. a s čepičkou zastřešení terasy je dominantou luční krajiny plné nádherných podstávkových domů. 

Boudu s rozhlednou nad Sohlandem kupodivu nepostavil žádný z angažovaných horských spolků. Je dílem několika podnikavých nadšenců a milovníků hor. Uvádí se, že roku 1900 zahájili pánové Carl Arthur Zosel a August Rössler ze Sohladnu společně s Maxem Rengelem z Withenu plánování stavby 23 metrů vysoké vyhlídkové věže. Štíhlou rozhlednu o čtvercovém půdorysu pak opravdu začali budovat a dle tehdejší módy jí chtěli dát jméno podle následníka saského trůnu – korunního prince Friedricha Augusta (1865-1932). .. Trvalo pak jen pár let, než se z prince stal poslední saský král, princovo jméno věži ale již zůstalo. 

Věž byla ještě roku 1900 dokončena a nad její vchod byla vsazena dodnes dochovaná tabule z tmavého kamene s ozdobným nápisem „Seiner Königlichen Hoheit, dem Prinzen Friedrich August, Herzog zu Sachsen, ehrerbietigst gewidmet von der Besitzern, 1900“ /Jeho královské výsosti, princi Friedrichu Augustu, vévodovi saskému, s úctou věnováno vlastníky, 1900/.

Turisticky oblíbené místo s výhledem na Šluknovsko a do Horní Lužice v roce 1929 zakoupila od původních majitelů rodina Oswaldova; v letech 1932-1934 pak došlo k velké přestavbě chaty a zřízení parkoviště a moderního ubytování. V hale věže je umístěna dřevěná pokladnička z roku 1921, zachycující původní podobu chaty.

Po válce byla chata přejmenována na Grenzbaude (Hraniční bouda); od roku 1946 už byla opět oblíbeným cílem turistů. V polovině 50. let převzala pohostinství východoněmecká státní obchodní organizace; hospodští se střídali, bouda chátrala a věž musela být v roce 1960 dokonce uzavřena. Objekt byl ovšem stále v soukromém vlastnictví: v 70. letech 20. století jej zdědil Wolfgang Paulick ze Sohlandu, který se hodně snažil o záchranu boudy. Nejvíce po změně poměrů v 90. letech 20. století, kdy došlo k celkové a velmi citlivé obnově celé stavby včetně úpravy přívětivých interiérů.

Veliká rekonstrukce začala roku 1992; prováděla ji stavební firma Hochbau Sohland GmbH. Nové schodiště a další prvky dodala firma Paulick, okna a dveře pak Tischlerei Lehmann a střechu Dachdeckerei Harig. 15. května 1993 byla věž po více jak třiceti letech opět otevřena návštěvníkům. Těm se naskytl pohled po proklestění zarostlého výhledu třeba až na věž svatováclavského kostela ve Šluknově.

Hostinec převzal v roce 1992 vyhlášený Walter Zimmer, který prý z horské boudy v lukách učinil gastronomický klenot. Od roku 2004 provozuje chatu paní Silvia Kalauch.