Hässlerův sloup (zádušní svítilna) v Horním Slavkově

U kostela sv. Jiří v Horním Slavkově na travnatém svahu nad příchozí cestou v blízkosti bývalého děkanství stojí ojedinělá památka, sloupková kamenná zádušní svítilna ze druhé poloviny 16. století.

Nenápadný artefakt a přitom unikát:

Jde o jednu z nejvzácnějších pozdně gotických památek Horního Slavkova. Sloupek je tvořen osmi vzhůru se vinoucími pásy s rostlinnými symboly. Nad tím vším, podepřená třemi gotickými sloupky, je umístěna trojboká otevřená kaplička, do které se kdysi vkládala lucerna. Objekt, který bývá dost často mylně považovaná za Boží muka, stával původně u hrobu hornoslavkovského horního hejtmana Georga Hässlera (zemřel roku 1561). Svítilna byla na své současné stanoviště instalována během barokní přestavby v roce 1685.

Jedná se o kulturní památku:

Sloupková pískovcová zádušní svítilna ze druhé poloviny 16. století při přístupové cestě ke kostelu sv. Jiří z Kostelní ulice, nazývaná Hässlerův sloup.

Jedna z nejpozoruhodnějších, nejvýznamnějších a nejhodnotnějších plastik Horního Slavkova. Toto vzácné kamenosochařské dílo z první poloviny 16. století nemá obdobu po celém širším regionu severozápadních Čech. Ve střední Evropě se podobných památek zachovalo jen několik.

Oktogonální podstavec, na něm točitý sloup vysoký cca 3,5 m s osmi vegetabilními motivy vinoucími se v pásu. Jsou to např. makovice, žaludy, šištice, chmel, květy aj. Nahoře je sloup ukončen perlovcem, na kterém je hlavice se třemi gotickými kraby, mezi nimiž jsou tři štíty se znaky. Tyto znaky patrně označují donátory památky. Sloup vrcholí tříbokou lucernovitou kapličkou, patrné jsou zbytky úchytů skel. Na hranách její stříšky jsou tři kamenné koule. Na vrcholu je kovový křížek. Původně stávala u hrobu Georga Hesslera (Häslera). Roku 1685, kdy byla ke kostelu sv. Jiří přistavěna oratoř vrchního horního úřadu, byl náhrobní kámen se znakem zajíce zasazen do severní hřbitovní, ohradní zdi pod kostelem sv. Jiří, vedle děkanství a svítilna na současné stanoviště. Dle dobové obrazové dokumentace byla zádušní svítilna původně zasklená. Uvnitř věčné světlo, později bílá soška postavy v pokleku na hranatém podstavci. Na stropě lucerny jsou dodnes patrné zbytky výmalby modrého nebe a zlatých hvězd. Na kovovém kříži byl ukřižovaný Kristus. Na severní straně sloupku je dodnes kovový držák na pochodeň. Na oktogonálním podstavci byl nasazený kovový kruh spojený s dalším, umístěným přímo na samotném sloupku ve vzdálenosti cca 50 cm od prvního, vše z kovové pásoviny. Točité vegetabilní motivy v pásu až k lucerně mají značit cestu, stoupání lidského ducha a těla od kořenů k věčnému či božímu světlu.

Památkový katalog eviduje jediné restaurování – 1961 (restaurátor Karel Kučera)

Podle původního evidenčního listu památky, který je překvapivě velmi stručný, je podoba sloupu ovlivněna saskou keramickou produkcí.

O svítilně se píše v knize Sokolovsko: Umění, památky a umělci do roku 1945, většina informací je shodná s již citovaným. Znaky na hlavici jsou údajně erby měšťanské mobility a jeden z nich patří Hässlerovi.