Socha sv. Walburgy na Klášterním mostě v Zákupech

Na Klášterním mostě v Kapucínské ulici směrem k bývalému klášteru a kostelu sv. Františka Serafínského v Zákupech stojí šestice soch. Jedinou ženou mezi všemi svatými je svatá Walburga, misionářka a řeholnice řádu benediktinek.

Most je kulturní památkou jako celek, tudíž v Památkovém katalogu jsou jednotlivé sochy pouze zmíněny v popisu:

Po obou stranách vozovky se nalézají nevysoké parapetní zídky složené z pečlivě vyskládaných kvádrů ukončených plochými profilovanými pískovcovými deskami. Levá parapetní zídka mostu (ve směru k bývalému konventu) je v současnosti zcela zarostlá předsazeným živým plotem. Konce a středy mostu a parapetních zídek osazují vždy trojice hranolových fundamentů (celkem šest) s dekorativními plastickými rámy v rozích konkávně skrojenými a pečlivě kamenicky opracovanými. Ty slouží jako základny pro podstavce šestice soch zdobících most. Sochy představují v protějškových dvojicích (nejprve na levé a posléze pravé straně mostu): sv. Blažeje a sv. Valentina, uprostřed sv. Prokopa a sv. Walburgu a nakonec sv. Kosmu a sv. Damiána (dochován pouze podstavec). Dvojice sv. Prokopa a sv. Walburgy mají oproti ostatním čtyřem sochám zvýrazněné, vyšší a bohatěji zdobené podstavce.

Alespoň původní evidenční listy jsou rozepsány pro každou sochu samostatně:

Sokl se zvýrazněným nárožím a profilovanou římsou. Na čelní straně v kartuši s korunou a listy erb – 4 pole dělené napříč linkou, vpravo nahoře a vlevo dole orlice s korunou, vlevo nahoře a vpravo dole 3 ležící půlměsíce se zoubky. Socha ve splývavém řeholním rouchu, levá ruka uražena. Na desce pod světicí nápis SV: VALBURGA

Most naštěstí prošel v roce 2016 celkovou rekonstrukcí a tak výše uvedený popis už není příliš aktuální. I Damián se vrátil na své místo. Sv. Walburga dostala zpět svou levou ruku, v níž drží biskupskou berlu (Po smrti svého bratra Wunibalda v Heidenheimu roku 761 převzala Valburga jeho mužský klášter a misijní stanici. Rozšířila je o ženský klášter, v té době jeden z nejvýznamnějších v křesťanské střední Evropě). V pravé ruce drží lahvičku, zřejmě odkaz na její léčebné schopnosti (vzývána bývá při některých nemocech, jmenovitě očních, při kašli a pokousání psem).