Janovické poustevny

Zhruba půl kilometru jihozápadně od křižovatky v dolní části Janovic v Podještědí zahýbá žlutá turistická značka do lesa k místu, zvanému Janovické poustevny.

Na okraji lesa stojí tvarovaná pískovcová skála s několika vytesanými výklenky pro sošku a svaté obrázky. V její dolní části je vyhloubená jeskyně Božího hrobu. Před skálou je upravená plošina a vedle ní Kalvárie s dřevěným křížem na vrcholu. Ke kříži vedou kamenné schody zabezpečené vyvýšeným dřevěným zábradlím. Na něm jsou umístěny obrázky Křížové cesty, které byly posvěceny 5. července 2005.

V protějším lesíku jsou v nízkých skalkách vytesané malé komůrky bývalé poustevny.

Tolik stručná, bohužel už jen částečně pravdivá informace. Křížová cesta je v dezolátním stavu, na plošině nahoře je jen železná patka, na níž je odložen kámen – po kříži ani památky. Všechny výklenky prázdné, jen s různými vyrytými letopočty a nápisy. Něco málo je ve spodní jeskyňce, Božím hrobě. A jediná poblíž dostupná informace poněkud zmatečně odkazuje na zcela jiné místo, Svatou skálu…

Je tedy třeba hledat informace i jinde:

V lese u Janovic se ukrývá v mělkém postranním údolí na pravé straně Dubnického potoka několik pískovcových skalek, do kterých bylo postupně od 18. století vytesáno několik komor. Údajně zde již v polovině 18. století měly být dle lidové tradice poustevny.

V roce 1788 po zrušení kláštera v Jablonném v Podještědí tady našli útočiště dominikánští mniši Thomas a Valerián. Měli zde postavit roubené stavení a do skal vytesat první malé komůrky. V duchu tradice sv. Zdislavy se věnovali léčitelství  – sbírali byliny, dělali masti a hojivé lektvary, učili v místní škole základy náboženství a modlili se. Když zemřeli, byli pohřbeni v blízkosti poustevny.

V roce 1834 se na místě poprvé konala poutní slavnost, při které bylo místo vysvěceno, a od té doby se sem poutě konaly každoročně. V roce 1864 zde majitel pozemku Anton Rudolf z Janovic vytvořil Olivetskou horu a Kalvárii, do skály vytesal jeskyni Božího hrobu a na okolní stromy rozvěsil obrázky jednotlivých zastavení křížové cesty. Tradice zdejších poutí se udržela až do roku 1944. Po 2. světové válce byly sice poutě nakrátko obnoveny, ale později místo upadlo v zapomnění a zpustlo, křížová cesta zůstala napospas přírodě. Teprve na konci 20. století se o ně lidé začali zase zajímat a okolí bývalé poustevny bylo opět vyčištěno.Komůrky zůstaly zachovány a nové obrázky se sem vrátily až v roce 2005.

Nejnápadnějším objektem je zajímavě tvarovaná pískovcová skála s několika vytesanými výklenky pro sošku a svaté obrázky, v jejíž dolní části je vytesán zmíněný Boží hrob. Uvnitř se nachází několik tesaných výklenků pro oltář a vlastní hrob. Napravo od skalky je schodiště, které je lemováno obrázky křížové cesty na vyvýšeném zábradlí. Na nejvyšším místě je upevněn dřevěný kříž. Pod skalkou je upravená plocha s posezením.

V protějším svahu je v lesíku několik menších skalek, do kterých jsou vytesané malé komůrky bývalé poustevny.

Tradičně nejpodrobnější info je k nalezení na webu o Lužických horách. Z něho byly chybějící informace doplněny do předchozího textu.