Socha Panny Marie Immaculaty u kostela sv. Petra a Pavla ve Varnsdorfu

U kostela sv. Petra a Pavla ve Varnsdorfu na jeho severní straně směrem do náměstí E. Beneše stojí socha Panny Marie Immaculaty.

Socha, „přilepená“ těsně ke stěně věže, stojí v dlažbě ze žulových kostek, je shora kryta obloukovou plechovou stříškou a je kulturní památkou:

Pískovcová socha Panny Marie Immaculaty se nachází při zdi kostela sv. Petra a Pavla. Na soklu dříve bývali dva andělíčci – anděl vlevo nesl štít se sluncem, pod kterým byl nápis „Auserwählt wie die Sonne“ (Vyvolená jako slunce), štít pravého anděla obsahoval měsíc, pod kterým byl nápis „Schön wie der Mond“ (Krásná jako měsíc). Tyto drobné plastiky ze soklu zmizely.

Je umístěna pod jednoduchým přístřeškem, vycházejícím ze zdi kostela sv. Petra a Pavla. Jedná se o dílo zatím neznámého autora a dle chronogramu na soklu vznikla v roce 1772.

Stojící postava Panny Marie Immaculaty v klasickém ikonografickém pojetí je výrazně esovitě prohnutá, v kontrapostu s odlehčenou levou nohou. Pravou ruku má položenou na prsou, levou si u boků přidržuje oděv. Stojí na sféře, kolem které je obtočený had, svírající v tlamě jablko se dvěma listy. Hlavu má lehce zakloněnou a naklání se k pravému rameni. Kolem hlavy má svatozář s pěticípými hvězdami. Zvlněné vlasy spadají Panně Marii na ramena. Oděv tvoří šat a plášť spadající z pravého ramena. Plášť je přes tělo svázán tkanicí a drží tak u levého boku, kde se látka výrazně nahrnula. Spodní šat je podvázán na hrudi tkanicí a je členěn převážně vertikálními záhyby sledujícími objemy postavy. Plášť kopíruje tvary levého stehna a u kotníku dynamicky odletuje.

Socha je umístěna na profilovaném kruhovém nástavci spočívajícím na štíhlém soklu zdobeném rokajovou nápisovou kartuší s rytým nápisem. Chronogram datuje vznik sochy do roku 1772. Hlavice dříku je profilovaná, uprostřed se zvedá vzhůru do oblouku s volutami. Dřík se zkosenými rohy se v dolní části rozšiřuje do stran, čelní strana s kartuší je konvexně-konkávně projmutá. Patka soklu se profilovaná a sokl se nachází na čtvercovém základu.

Jedná se o velmi kvalitní rokovou sochu zatím neznámého autora, která je dokladem úrovně regionální kamenosochařské produkce.

O soše psal v březnu 2013 ve varnsdorfských městských novinách Hlas severu Josef Rybánský:

U kostela stojí socha Panny Marie s latinským přízviskem Immaculata, tedy Neposkvrněná. S tímto typem ztvárnění se ve výtvarném umění můžeme setkat již od poloviny 17. století.

Jako mladá žena stojí Kristova matka na zeměkouli, kterou obtáčí had s jablkem v tlamě. Marie často vítězně šlape na hadí hlavu a vyjadřuje tím překonání prvotního hříchu, jehož je had symbolem. Marie počala bez poskvrny a na svět přivedla Ježíše, který svou obětí prvotní hřích z lidstva sňal. Takto k nám socha symbolicky promlouvá.

Pod Immaculatou nalezneme na soklu německý nápis se zakódovaným letopočtem jejího vzniku:

MVtter // ChrIstI! BItt fVr // aLLe DeIne // InbrVnstIge LIeb // haber („Matko Kristova, pros za všechny své vroucné obdivovatele“).

Další ozdobou díla byli až do 90. let 20. století dva andílci. První držel kartuši s reliéfem slunce a nápisem: „Vyvolená jako slunce“ a druhý nesl reliéf měsíce říkající: „Krásná jako měsíc“.

Z výše uvedeného nápisu můžeme vypočítat, že socha Immaculaty byla vztyčena roku 1772 a zřejmě již krátce poté jí místní začali říkat Pfarr-Statue neboli Farní socha. To proto, že nestála tam kde dnes, nýbrž ve farní zahradě. Během úprav fary a jejího okolí v roce 1821 došlo k přesunutí sochy ze zahrady před budovu, k silnici. Tak je to patrné i na vyobrazení z roku 1828, které nalezneme v Palmeho kronice, uložené ve Státním okresním archivu v Děčíně. Od fary se pak Immaculata, neznámo kdy, dostala na dnešní místo u věže kostela. V době premiéry Beethovenovy Missy solemnis tam zřejmě ale ještě nestála. Zato o 138 let později, roku 1968, již tvořila zajímavou stafáž Josefu Mašínovi, který před ní v rámci oslav povýšení Varnsdorfu na město pronesl slavnostní řeč k odhalení pamětní desky připomínající uvedení právě slavné Missy solemnis v našem varnsdorfském kostele.

Na závěr si dovolím ještě malé postesknutí. Z historických vyobrazení je patrné, že o sochu bylo vždy dobře postaráno. Dokonce i v době nesvobody byla naprosto v pořádku. K její plíživé devastaci došlo kupodivu až po roce 1989. Může zato zřejmě relativizace hodnot spojená s minimálním respektem k cizímu majetku a s pocitem, že teď lze konečně všechno, brát si klidně i to, co mi vlastně vůbec nepatří.