Tvrz Kuřívody

V Kuřívodech nedaleko hlavní silnice je mezi stromy skryta zdevastovaná budova bývalé tvrze (některými zdroji označovaná za zámek).

Stavba sice je kulturní památkou, ale její stav je neutěšený, není od věci mluvit možná už o ruině. Okna a dveře jsou sice na první pohled v pořádku, ale stav viditelný zvenčí příliš optimismu nepřidá. Údajně probíhá rekonstrukce soukromým majitelem, ale vidět to není. V těsném okolí se nachází pozůstatky vodních ploch, které zjevně stavbu obklopovaly a chránily.

Dle wiki a dalších zdrojů:

Pozůstatek renesančního šlechtického sídla v někdejší obci a městečku Kuřívody, na katastru novodobého města Ralsko, na Českolipsku. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Je v soukromém vlastnictví a veřejnosti nepřístupný.

Zbytek po fotkách:

Původně (kolem roku 1400) zde v obci Kuřívody na severozápadní straně stávala tvrz s neznámým datem vzniku (nejstarší část stavby možná pochází už ze 13. století) s půdorysem 23,5 x 24,5 metru, obehnaná silnými hradbami a vodním příkopem, doplněným valy. Přes něj vedl padací most. V první fázi výstavby vznikla téměř dva metry silná obvodová hradba se vstupní hranolovou věží v čele a obdélný zřejmě patrový palác o rozměrech 10,5×24,5 metru. O zdejším panském sídle je první zmínka až v roce 1415 v souvislosti s Václavem Berkou z Dubé, o tvrzi se výslovně píše v roce 1454. 

V polovině 15. století, tedy v době, kdy patřila právě Berkům z Dubé, byla označena tvrzí sídelní a postupně přebudována. Centrem nově upravené tvrze byl zámek s půdorysem 24,5 x 11 metrů a dvěma patry. Od počátku 16. století sídlí Berkové z Dubé spíše na okolních větších sídlech (Jiří Berka z Dubé získal Starý Bernštejn a Valečov a jeho syn Aleš dával přednost tamním hradům, i když se v letech 1514-1532 psával po Kuřívodech) a význam kuřívodské tvrze pomalu klesá. V roce 1550 vyženil Jan Berka sňatkem s Annou z Janovic Bělou pod Bezdězem, ke které zdejší zboží připojil, a usadil se natrvalo na bělském zámku.

Přesto kolem roku 1600 byla tvrz přestavěna na zámek s třemi křídly a vnitřním nádvořím Bohuchvalem Berkou (jeden z pozdějších členů direktoria a vůdců stavovského povstání z let 1618-1620), nicméně objekt sloužil zpravidla jen jako sídlo úředníků, často bylo prázdný. Dosud volná strana byla uzavřena branou s renesančním portálem a věží. Tvrz byla stále obklopena vodním příkopem, dnes patrným jen zčásti, napájeným sousedním rybníčkem. Většina místností byla zaklenuta valenými klenbami s hřebínky.

Do konfiskací po Bílé hoře byla tvrz v majetku Berků z Dubé (Bohuchval musel prchnout za hranice), potom přešla v roce 1622 do rukou Albrechta z Valdštejna. Jeho potomkům (s výjimkou let 1634–1678) patřily Kuřívody až do roku 1945.

Je zachována zmínka o zdejším přenocování císařem Josefem II. při jeho cestě z Českého Dubu do Holan dne 11. října 1778. V roce 1866 sloužila budova jako lazaret pro raněné vojáky po bitvě u Kuřívod. Je zachována fotografie zámku z období krátce před rokem 1880. Zanedlouho poté, kolem roku 1884, byla zbořena věž. Na jejím místě byla zbudována vstupní brána s terasou. Dnes dvoupatrová tvrz má mansandrovou střechu a bosovaná nároží, přístup je po mostě přes příkop renesančním portálkem na malé nádvoří.

Po druhé světové válce bylo z celého okolí vysídleno zdejší původní německé obyvatelstvo. Ve druhé polovině 20. století se Kuřívody staly součástí velkoplošného vojenského prostoru Ralsko, který byl v letech 1968-1991 obsazen sovětskými vojsky. Památky včetně zámku byly v té době zanedbány a často i poničeny. Tvrz kupodivu moc neutrpěla, naopak se jí vyhnuly případné přestavby. Sloužila ruské posádce sloužila jako muniční sklad a věznice. Daleko více se změnila celá tvář vsi. Byly zbourány cenné historické stavby a vyrostly zde obludné vojenské objekty.

Poté, kdy přestal VVP sloužit vojsku, tvrz prošla po roce 2000 částečnou opravou a objekt má novou střešní krytinu. Nachází se v soukromém vlastnictví a není přístupný veřejnosti.

Až odchod okupačních vojsk přinesl možnost průzkumu do té doby zcela nepřístupné stavby. Kuřívodský zámek stojí v západní části prostoru bývalého městečka.

Tato monumentální trojkřídlá dvoupatrová stavba je dosud obklopena příkopem, částečně zavodněným. Na východní straně je nízký vstupní rizalit s neobarokní terasou, která vznikla po odstranění horních pater vysoké vstupní věže. Vstup do objektu rámuje reprezentativní renesanční edikulový portál s plastickou výzdobou. Vnější výraz průčelí je renesanční, starší stavební etapy ale vcelku dobře prozrazují nepravidelnosti v dispozici a gotické kamenické články.

Tvrz v Kuřívodech je bezpečně doložená až k roku 1415. Počátek stavebního vývoje zámku, původně tvrze není jasný. Jisté je, že Přemysl Otakar II. založil v lokalitě Kuřívody město Freistadt. Před koncem 13. století město věnoval Václav II. Hynkovi z Dubé. Kuřívody však v rámci rozsáhlých severočeských držav Berků z Dubé nehrály nikdy příliš významnou roli. Datace vzniku sídla není možná ani podle kamenické výbavy, které se pro první stavební fázi dochovalo jen minimum. Můžeme opřít jen o formální znaky dispozice a historický rozbor okolností vzniku sídla.

Pravděpodobně toto feudální sídlo založil až některý z Berků z Dubé, s největší pravděpodobností až ve druhé polovině 14. století, někdy po roce 1348, kdy majetek získali dva bratři Hynek a Jindřich, kteří se o něj rozdělili. Mohlo k tomu však dojít až na přelomu 14. a 15. století, kdy Kuřívody spolu s městečkem a hradem Jestřebím patřily Jindřichovi Berkovi. Tvrz v Kuřívodech je bezpečně doložená až k roku 1415. Již v době před husitskými válkami existovala jako pravidelná stavba na téměř čtvercovém půdorysu ohrazená masívní (téměř 2 m silnou obvodovou zdí) s vystupující vstupní věží (ta může však být i mladší) a pravděpodobně trojdílnou obytnou budovou na západní straně. Stavba byla opevněna ještě vodním příkopem. Z kamenické výbavy je možné bezpečně první stavební fázi přiřadit jen okénko s vyžlabenou půlkruhovou archivoltou ve dvorní stěně západního křídla, rámcově datovatelné do druhé poloviny 14. století až počátku 15. století. Toto okénko je překryto nádvorní stěnou severního křídla, o kterém víme, že je pozdně gotické.

Nejstarší podoba kuřívodské tvrze zapadá do kontextu poměrně početné skupiny náročněji řešených venkovských feudálních sídel 14. století, stojících na pomyslném typologickém pomezí mezi hradem a tvrzí. Patří k rozvinutému palácovému typu tvrzí. Pozdně gotickou přestavbu nelze přesně datovat. Došlo k ní patrně někdy mezi léty 1460 a 1513, nelze však vyloučit, že k některým úpravám mohlo dojít až v průběhu 16. století.

Starší objekt na čtvercovém půdorysu s patrně trojdílnou palácovou stavbou na západní straně a snad i s věží na východní straně byl doplněn o dvě rovnoběžná křídla – severní a jižní, svírající stísněný dvorek. Severní křídlo bylo dvoudílné podsklepené (v západní prostoře snad mohla být kuchyně – na severní fasádě je dochována výlevka), jižní křídlo bylo zřejmě jednodílné. Tato křídla sevřela stísněný vnitřní dvorek, nyní obestavěný ze všech stran. V pozdně gotickém období mohla vzniknout také vstupní věž. Z kamenické výbavy pozdně středověké stavby se dochovalo okosené ostění okénka ve východním štítovém průčelí jižního křídla, několik neurčitých článků a především náročně řešený pískovcový panel, zazděný druhotně v nadpraží renesančního portálku v přízemí východního křídla. Panel je členěn vimperkem a kolčím štítem, nesoucím erbovní znamení Berků – zkřížené ostrve. Jeho původní umístění neznáme.

Komplexní renesanční přestavba zámku proběhla asi mezi léty 1600 až 1620 za Bohuchvala Berky z Dubé a jeho manželky Kateřiny, rozené Slavatovny z Chlumu. Do tohoto období můžeme přestavbu spolehlivě datovat díky tomu, že nad vstupním portálem byly (až donedávna) zachované alianční znaky manželů. Přestavba vtiskla zámku jednotnou renesanční podobu, přestože starší konstrukce a dispozice byly až na dílčí korekce a úpravy zachovány. Tato renesanční podoba se v hrubých obrysech dochovala dodnes.

Do severního křídla bylo vloženo nové dvouramenné schodiště s klenutými podestami a vřetenovou zdí, spojující všechna podlaží s výjimkou sklepa. Úpravy přízemí se dotkly především interiérů. Místnosti přízemí nejstaršího západního křídla byly zaklenuty křížovými klenbami. Větší místnost v přízemí jižního křídla byla rozdělena na dvě menší místnosti (které pak byly zaklenuté), možná že nově vznikla i severní (nádvorní) stěna celého křídla. Suterén severního křídla zůstal beze změn, jen jedna z místností byla podklenutá pasem, vynášejícím vřetenovou zeď schodiště ve vyšších patrech. V přízemí vznikla kromě nového schodiště jedna klenutá místnost.

Dispoziční rozvrh prvního a druhého patra byl již řešen jednotně. Zatímco první patro ještě využívalo starších stavebních konstrukcí, druhé patro bylo postaveno celé jako novostavba. Na schodiště navázala v severním křídle podesta v dvorním traktu, z níž byla v obou patrech přístupná chodba ve středním dílu západního křídla. Kromě toho byla v severním křídle vždy ještě jedna místnost. Dispozice západního křídla zůstala i v patrech trojdílná, se širšími místnostmi na krajích (jižní měla čtvercový půdorys) a užší místností a chodbou ve středním dvoutraktovém dílu. Dispozice jižního křídla v patrech opisovala dvoudílné uspořádání z přízemí. Nad celou budovou vznikl nový renesanční krov – nad užším jižním křídlem věšadlový, nad severním a západním křídlem hambálkový, s archaickou podobou ležaté stolice. Krov původně nebyl zvalben, podélné vaznice byly zazděny do štítů – nad východními průčelími jižního a severního křídla a patrně i na obou koncích západního křídla.

Fasády zámku byly výškově sjednocené, členěné jen víceméně pravidelným rastrem oken. Nároží doplnily opěrné pilíře z kvádrů. Na vnější straně průčelí zakončovaly dřevěné profilované římsy, na vnitřní straně římsa lunetová. Bližší podobu omítek (či jejich případnou výzdobu) neznáme. Objekt vrcholil strmými střechami, zakončenými ve štítech. Okna i portálky byly jednotně řešené, s kamenným neprofilovaným pravoúhlým ostěním a profilovanými nadpražními římsami.

Nejnáročnějším prvkem přestavěného zámku se stal pozoruhodný pozdně renesanční edikulový portál s toskánskými sloupy, s křídlovým štítovým nástavcem s erby. Zámek v Kuřívodech po přestavbě představoval velmi reprezentativní a pohodlné sídlo, odpovídající nejvyšším dobovým standardům. Po architektonické a dispoziční stránce patřil do velmi početné skupiny pravidelně řešených renesančních zámků s uzavřeným nádvořím (v redukované podobě bez arkád, které jsou nahrazeny jen chodbou ve dvorním traktu). Rovněž řešení fasád (výrazově strohých, ale monumentálních) zapadalo do kontextu českých renesančních zámků. Ze severočeského prostředí se průčelím zámku v Kuřívodech nejvíce podobá jižní křídlo zámku v blízkých Doksech. Po architektonické stránce je blízká také přestavba bývalého cisterciáckého kláštera v nedalekém Hradišti. Jako autor se uvádí italský, pro Valdštejny pracující stavitel a zednický mistr Martin Ruviani. Ten byl činný také na zámku v Bělé pod Bezdězem, která byla s Kuřívodami spojena do jednoho panství. Navíc na radnici v Bělé pod Bezdězem, stavěné stejnými mistry, jako tamnější zámek, je osazen renesanční portál z roku 1613, prakticky shodný s hlavním portálem kuřívodského zámku.

Po bitvě na Bílé Hoře byl zámek Kuřívody s Bělou konfiskován, zboží koupil Albrecht z Valdštejna. Po jeho smrti 1634 jej získal František markrabě de Grana et Caretto, hrabě von Millesimo, jeho syn jej však prodal roku 1678 zpět Valdštejnům (mnichovohradišťské větvi). Ve druhé polovině 17. století byl zámek pustý, v rámci valdštejnského majetku hrály Kuřívody druhořadou roli. Díky trvalé ztrátě rezidenční funkce byl zámek výborně „zakonzervován“ v pozdně renesanční podobě. V barokním období bylo nejvýraznější změnou oproti renesančnímu stavu zboření renesančních štítů a zakončení střech postranních křídel valbami s falešnou mansardou. Současně byla zrušena lunetová římsa. Do velkých čtvercových místností v patrech ve východním dílu severního křídla byly vloženy hrázděné příčky (rozdělující místnosti na chodbu a vlastní místnost). Obdobně byly rozděleny místnosti v patrech jižního dílu západního křídla.

V 19. století probíhaly vesměs jen nevelké úpravy utilitárního charakteru. Nejvýraznější změnou, která zásadně ovlivnila celkový vzhled budovy, bylo zboření velké vstupní věže v letech 1883 nebo 1884. Podle přízemí severního křídla byla zřízena nová pavlač. Nejvýraznějším zásahem ze závěru 19. nebo první poloviny 20. století bylo stržení renesanční klenby v místnostech přízemí jižního křídla.

Kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. Severní Čechy, Svoboda Praha, 1984