weby pro nejsevernější čechy

Kaple sv. Prokopa na Kostelní stezce na západním okraji Rynartic

Článek je součástí seriálu Kostely, kaple, chrámy, hrobky, mauzolea

Na trase kostelní stezky z Rynartic do Jetřichovic se na západním okraji obce nachází výklenková kaple sv. Prokopa.

Najít o kapli, v mapách.cz uváděné bez zasvěcení, nějaké oficiální informace není úplně jednoduché. Většinou je pouze konstatována její existence. Ovšem máme k dispozici „bibli“ regionu, knihu Natalie Belisové Tulákům Jetřichovicka. Této kapli je tu věnován prostor stran 87 až 94(!), tudíž jen výběr (pokud chcete vědět víc, pořiďte si uvedenou knihu, je prostě báječná).

Příběh kapličky začal děsivou bouří, která v Rynarticích propukla kolem půlnoci ze 3. na 4. července roku 1799. Jeden z mnoha blesků zasáhl dům čp. 63, ve kterém bydlel Franz Dallewitz. Dům shořel do základů. Tkadlec při požáru přišel nejen o dům, ale i o uložené zboží, své ji dalších lidí.

Druhého dne, na svátek sv. Prokopa, se otřesené osadníci vydali na děkovnou pouť do jetřichovického kostela, poděkovat Bohu, že přežili. Houf farníků se vydal Kostelní stezkou a nevědomky založil novou tradici, každoroční oslavy dne zaslíbení. Na strom u stezky pověsil majitel pozemku Wenzel Clar, obchodník z čp. 32, obraz svatého Prokopa. Pod postavou světce s ďáblíkem na řetěze, kterého si řeholník zapřáhl při obdělávání pole, byl nápis „Heilige Procopius bitte für uns! (Svatý Prokope, pros za nás). Malbu o rozměrech 60×40 cm chránila před nečasem plechová stříška a stálo tu pohodlné dřevěné klekátko.

Roku 1886 se odhodlali Rynartičtí k důstojnému přebudování místa. Starý obraz odputoval na Überschaar za lesovnu čp. 16 a na jeho místě vyrostla malá zděná kaple, pokrytá břidlicí. Ze štukového medailonku ve štítu hleděl na věřící Beránek Boží a uvnitř na stěně visel nový obraz od Franze Antona Grohmanna z Jetřichovic. Zápis ve farní pamětní knize kousavě zhodnotil výsledek „Provedení malby bylo, bohužel, zadáno malíři pokojů…“

Obec požádala faráře o vysvěcení, ale rozhodnutí nebylo v jeho kompetenci – svolení musela vydat biskupská konsistoř v Litoměřicích. Kladná odpověď doputovala faráři po svaté Ludmile, obec se pak ještě musela zavázat, že se o kapli bude na věčné časy starat. Protokol byl sepsán 26. září a uložen do kostelní pokladny. Vysvěcení bylo stanoveni na 10. října 1886 (spolu s nedalekou Vaterovou skalní kaplí Ecce homo). Obřad vykonal páter Ludwig Schön. Kaple byla určena pouze pro pobožnosti, nikoli pro mše.

Jednoduchá stavba takřka čtvercového půdorysu, základ neomítnutý kámen, stěny bílé. Na čelní straně vchod uzavřen kovovými dveřmi s mříží v horní části. Trojúhelníkový štít s římsou, uprostřed předělenou kruhovým medailonem. Po výše popsaném zobrazení už mnoho nezbylo. Nad štítem ve hřebeni střechy malý kovový křížek. Římsa pod střechou jen na bočních stěnách, zadní stěna je hladká. Střecha (stále?) kryta břidlicí.

Tagy