Školní kříž na rozcestí u hotelu Zámeček v Rynarticích

Na rozcestí před hotelem Zámeček v Rynarticích stojí kříž.
V mírném svahu pod křížením komunikací bíle natřený sokl. Spodní širší hranolová část nese na přední straně v mělkém výklenku nápis, který je díky zamalování a půdní vlhkosti takřka nečitelný. Výklenky (ostatní prázdné) jsou na všech stranách. Následuje užší a vyšší část s výklenky také na všech 4 stěnách. Na drobnou dvojitou římsu nasedá masivní hlavice, do níž je zapuštěn malý kovový kříž s Kristem. Kříž má z přední strany rýhování a konce břeven nesou stylizovanou květinu. Zlatě natřený Kristus je velmi hrubý. Nad jeho hlavou jsou jen dva nýty, jimiž zřejmě byla upevněna cedule INRI.

V „bibli“ regionu, knize Natalie Belisové Tulákům Jetřichovicka, se o kříži píše na stranách 77 a 78:

Škola v Rynarticích se stěhovala několikrát. Ta poslední, čp. 75, vyrostla roku 1814 pod panským domem (rynartickým zámečkem). Po dokončení školy se nikdo zvlášť nehnal do výroby nového školního kříže, ten původní stál několik kroků odtud u starší školní budovy. Takže nového kříže se škola dočkala až roku 1848. Na pískovcovém soklu byl vyhotoven nápis „Errichtet von der Gemeinde Rennersdorf im Jahre 1848“ (Zbudováno obcí Rynartice roku 1848). Pod litinovým pozlaceným krucifuxem stálo „Vater! In deine Hände empfehle ich meinen Geist.“ (Otče! Do Tvých rukou odevzdávám svého ducha). Kříž obíhal tradiční, černě natřený plaňkový plůtek, do soklu byla vsazena plechová lucerna. Krátce nato byl kříž vysvěcen jetřichovickým farářem Johannem Setzerem.

Na opravy a údržbu fond založen nebyl, ale obec nebrala péči o svůj majetek na lehkou váhu. Poprvé byl školní kříž renovován roku 1874. K další renovaci došlo v roce 1892. Roku 1903 se opravy ujal na náklady obce Eduard Vater. Pravděpodobně naposledy se před válkou restauroval v červnu 1927 za peníze správce Roberta Tauchmanna. Na zadní straně soklu bývaly nápisy o renovacích „Renoviert im Jahre 1903 von der Gemeinde Rennersdorf von Eduard Vater. / Renov. Im Jahre 1892“.

O kříž se po válce nezištně staral pan Kopecký z domu čp. 75 (bývalá škola), po jeho smrti převzal štafetu přítel vdovy.