Hrad Hohnstein

V obci Hohnstein v Saském Švýcarsku ve svobodném státě Sasko je k vidění stejnojmenný hrad, jediný dochovaný z kdysi četných hradů na pravém břehu Labe v Německu.

Obří areál u poměrně malého městečka, které na mne zapůsobilo, jako kdybych se vrátil do západních Čech a stál někde v Chebu. Hrad na pískovcových skalách, z nichž se z prostoru kolem hradu nabízí úžasné výhledy do údolí. Okolí v podstatě úplně zastiňuje hradní expozici…

Pár fotek a pak něco o historii.

Z netu a tak podobně:

Skalní hrad na pískovcové skále nad řekou Polenz je dominantou města. Stojí na tvrdé pískovcové desce 140 m nad dnem údolí řeky. Přístup k hradu je možný pouze přes hohnsteinské městské tržiště.

Hrad Hohnštejn byl vystavěn zřejmě kolem roku 1200 nebo dříve, jako součást českého pohraničního opevnění s Míšeňským markrabstvím a zároveň se Saskem. Hrad je prvně písemně zmiňován roku 1353, kdy ho udělil král Karel IV. jako lénodo vlastnictví českého pána Hynka Berky z Dubé, jehož erb se zkříženými dubovicemi zdobí průjezd do druhého nádvoří. Hrad byl centrem poměrně rozlehlého panství, zasahujícího až na současné Šluknovsko. Na přelomu 14. a 15. stol. byly k ochraně hradu zřízena další opevněná stanoviště v okolí – Schwarzberg (Gossdorfer Raubschloss), Mühlberg, Frindsberg, Wartenberg a snad i Hockstein. Berkové vlastnili hrad až do roku 1443, kdy ho Hynek III. z Dubé vyměnil se saským kurfiřtem Fridrichem II. Dobromyslným za panství Mühlberg na Labi.

V dalších letech proběhla řada přestaveb, které areál původního hradu výrazně rozšířily a zcela změnily. Vzhledem k tomu, že zde nikdy neproběhl podrobnější stavebně historický průzkum, není stavební vývoj hradu zcela znám (za nejstarší dochovaný objekt je dnes obecně považován renesanční Dolní zámek, avšak ve Středním zámku jsou zjevně zachované středověké konstrukce; viz např. portál s berkovským znakem či hranolová věž, kterou lze ztotožnit s jedou z pěti věží zobrazených na nejstarším dochovaném vyobrazení hradu z pozdního středověku).

V roce 1459 byl potvrzen status Hohnštejna jako českého léna (na přelomu 15. a 16. stol. Šlejnicové), kterým hrad zůstal až do roku 1806. V 16. a 17. století zde sídlily různé německé šlechtické rody, sloužil jako kurfiřtský lovecký zámek, roku 1543 ho směnou získali Wettinové. V první polovině 17. stol. několikrát vypálen, při následných přestavbách vznikla zřejmě podstatná část dnešního Středního zámku. Až do roku 1857 byl správním a soudním centrem, poté zde byla „Královská zemská pokladna″.

Hrad až do roku 1861 sloužil jako regionální správní centrum kurfiřtského úřadu. V 17. a 18. století bylo v jedné jeho části umístěno státní vězení. Roku 1639, za třicetileté války, se ho neúspěšně pokusili dobýt Švédové.

Po roce 1861 se hrad stal nápravným zařízením, nejprve pro muže. V letech 1919 – 1924 se hrad, postupně přestavěný na zámek, stal vězením pro mladistvé.

Od roku 1926 zde byla zřízena turistická ubytovna pro mládež, s tisíci lůžky největší v Německu. O dva roky později zde bylo umístěno loutkové divadlo Maxe Jacoba. V roce 1933 použili nacisté hrad jako vazební věznici pro cca 5600 politických vězňů (cca 140 jich zde zemřelo). V roce 1935 byl zámek předán organizaci Hitlerjugend jako „škola v přírodě″.

Po dobu druhé světové války sloužil hrad Hohnštejn jako zajatecký tábor (nejprve pro 800 polských a poté také francouzských důstojníků, později pro zajatce z jugoslávských a sovětských bojů). Po válce se zde soustředili Němci z odsunů a váleční uprchlíci.

Od roku 1948 se Honštejn opět stal mládežnickou turistickou ubytovnou, za časů NDR byl na hradě provozován největší dětský tábor (Jungendburg Ernst Thälmann). Na konci komunistického režimu se plánovalo přeměnit zámek v objekt na internování politicky nespolehlivých osob, kapacita měla činit 890 míst.

V současnosti je zde hradní muzeum, turistická ubytovna a sídlí zde spolek ochránců přírody. Exteriéry celého areálu včetně hradní zahrady volně přístupné. Na okraji hradní skály rozhledna z roku 1951. Asi 1 km na západ od Hohnsteinu je další skalní hrádek – zřícenina hradu Hockstein a ve stejné vzdálenosti, avšak na jihovýchod je vrch Schanzberg s dělostřeleckými pozicemi navrženými francouzským vojskem v roce 1813.

Rozlehlý komplex mnoha staveb z různých dob se skládá ze tří stavebně oddělených částí na vysoké pískovcové skále na jihozápadním okraji města. Původní hrad se nacházel na nejvyšším místě ostrohu, kde je dnes novodobá romantická stavba s věží nazývaná Zadní zámek. Stával zde bergfrit v podobě šestiboké věže a pozdně gotická kaple svaté Anny, zbořená roku 1951. Tato nejstarší část hradu byla z velké části zničena požárem v roce 1632. Budovy Prostředního zámku – sýpka, pivovar (dnes muzeum) a sídelní objekty s věží vymezují horní hradní nádvoří. Věž Prostředního zámku je nejstarší dochovanou stavbou hradu. Zakřivenou chodbou pod tělesem Prostředního zámku se prochází na dolní hradní nádvoří, na němž stojí Přední zámek, renesanční stavba ze 16. století. Z náměstí se na hrad původně přicházelo po padacím mostě, později ho nahradil dnešní kamenný.

Z jiného zdroje:

Přístup z města kamennou bránou, která je zároveň mostem mezi dolní a horní částí hradu. Dolní část areálu (Dolní nádvoří) ohraničuje na jihovýchodní straně renesanční Přední (Dolní, Nový) zámek, západně od něj se nachází nevelká Zámecká zahrada (Schlossgarten). Po již zmíněném mostě se vstupuje do tzv. Středního zámku. Této části areálu dominuje mohutná hranolová věž, „hradovitě″ vyhlížející severní křídlo nad městem je bývalým pivovarem a sýpkou z 1. pol. 17. stol. Skrze Střední zámek prochází průchod (zde dochován mimo jiné portál se znakem Berků z Dubé) až na Horní nádvoří, která na jihozápadní straně uzavírá tzv. Zadní (Horní, Starý) zámek s vyhlídkovou věží, více méně novostavba na místě původního hradního jádro. Před stavbou, v prostoru dnešního nádvoří, stávala hradní kaple sv. Anny; v místech jejího presbytáře je dnes altán. Na nižší skalní terase západně od Horního nádvoří se rozkládá rozlehlá Hradní zahrada (Burggarten) s několika skalními vyhlídkami do údolí říčky Polenz; právě v prostoru této zahrady předpokládají někteří badatelé nejstarší předhradí, vstup do něj měl být údajně od severu.

Objekt je po zaplacení vstupného přístupný od Velikonoc do 31. října.