Socha sv. Floriána před Oblastním muzeem v Děčíně

V malém parku mezi budovou Oblastního muzea v Děčíně a ulicí Čsl. mládeže stojí dvojice soch, jednou z nich je sv. Florián.

Monumentální barokní pískovcová socha je kulturní památkou.

Emanuel Poche ve své publikaci Umělecké památky Čech uvádí, že socha pochází z 2. čtvrti 18. stol., jiní tuto dataci zpřesňují na rok 1736. S ohledem na podloženou dataci protějškové sochy sv. Jana Nepomuckého z roku 1738 je dle provedení evidentní, že jde o dílo ze stejné doby a shodné autorské provenience.

Ikonograficky tradičně pojatá pískovcová socha sv. Floriána v lehce nadživotní velikosti původně stála spolu se sochou sv. Jana Nepomuckého před pivovarem v Podmoklech, který byl později zbořen kvůli výstavbě železnice. Sochy jsou v této poloze zakresleny v císařském povinném otisku mapy stabilního katastru z roku 1843. Kvůli železnici se stěhovala socha sv. Jana Nepomuckého, sv. Florián tehdy zůstal na místě. 23. 6. 1995 bylo rozhodnuto o přesunu sochy, a to k budově muzea v Podmoklech (poblíž původní lokace obou soch) kam byl přesunut i sv. Jan Nepomucký.

Socha stojí na rovině v travnaté ploše před severní částí hlavního východního průčelí muzea. Spolu se sochou sv. Jana Nepomuckého před jižní částí tvoří jednotnou dvojici. Dílo se skládá z bohaté třístupňové trojboké soklové architektury a vlastní sochy. Dílo je vytvořené z pískovce okrového zabarvení, osazené je na novodobém betonovém základu. Betonový základ mírně vystupuje nad terén. Na něm spočívá kamenný fundament přibližně shodné výšky, s třemi konkávně projmutými a třemi přímými stranami. Na něm je posazen spodní díl podstavce, rozčleněný na sokl, tělo a římsu. Je trojboký s lehce konkávně projmutými stranami pročleněnými obdélnými rytými zrcadly s konkávně vykrojenými rohy, a okosenými nárožími. Vnitřní plochy zrcadel jsou bez nápisů, jen na čelní ploše jsou nahodile umístěny iniciály W C. Střední díl podstavce je rovněž trojboký, avšak subtilnější, podložený soklem a završený profilovanou římsou. Okosená nároží, ve střední části kanelovaná, jsou v horní a dolní části stáčená do volut, jejichž čela jsou zdobena v dolní části akantovou palmetou a v horní části čabrakou. Pod římsou jsou zavěšené čabraky.

Jednotlivé strany nesou vysoké reliéfy s perspektivní iluzí lemované v horní části rozhrnutou draperií baldachýnu. Jde o výjevy ze života světce, čelní reliéf znázorňuje hořící město, další pak Floriánovo mučení bičováním a poslední vhození do řeky Enže s mlýnským kamenem na krku.

Horní část soklové architektury tvoří nástavec, jehož spodní římsa v nárožích vybíhá do vzedmutých masivních stáčených volut s dekorem stylizované mušle a z jehož středu se zvedá středová lehce projmutá část kruhového půdorysu, nesoucí vrcholovou sochu. Vrcholová socha klečící na pravém koleni spočívá na oblaku. Světec má na hlavě přilbu s chocholy, oděný je v obvyklou zbroj římského vojáka, povrch oděvu je členěn početnými vertikálně a diagonálně orientovanými záhyby. Pravou rukou přidržuje praporec korouhve, levou má položenou na prsou, pohled světce je upřený k nebesům. Na zadní masivní stáčené volutě se nachází socha sedícího andílka – putti v bederní roušce. Pravou rukou přidržuje mučednickou palmetu, levou má položenou na prsou.

Jde o umělecky i ikonograficky velmi hodnotné pozdně barokní dílo s netradičně koncipovanou soklovou architekturou odrážející v půdorysu symboliku Nejsvětější Trojice. Je opatřené bohatou dekorativní výzdobou a kvalitně propracovanými reliéfy ze života světce. Současně je pandánem autorsky i časově shodné protějškové skulptury sv. Jana Nepomuckého.

V roce 2008 byla socha restaurována ->