Budějovická brána v Českém Krumlově

Na severním okraji historického centra Českého Krumlova v ulici Latrán blízko soutoku Palečnice s Vltavou stojí jediná dochovaná městská brána, zvaná Budějovická.

O bráně stručně informuje encyklopedický web nebo web města:

Budějovická brána je jedinou z devíti městských bran (osm jich bylo v 19. století postupně zbořeno), která se dochovala do dnešních dnů. Tuto bránu postavil v letech 1598 – 1602 architekt italského původu Domenico Benedetto Cometta z Eckthurnu nákladem Petra Voka z Rožmberka. Tato dvoupatrová čtyřboká má specifický koncept dvojího výrazu, spočívající v odlišném řešení průčelí směrem do města a směrem vnějším. Vnější kvádrované průčelí charakteru pevnostní architektury severoitalského typu s mohutnou ochrannou zdí zakončenou cimbuřím a zahroceným břitem věže vytváří dojem masivního opevnění a odrazuje nepřítele. Naopak červeně zbarvené průčelí do města se slunečními hodinami v úrovni druhého patra a freskovou výzdobou s hravými renesančními ornamenty kolem oken nastavuje obyvatelům města přívětivou tvář.

Na prvním zmíněném webu je i podstatně podrobnější info (doplněno s pomocí knihy Tomáš Koutka Městské brány v Čechách – Historická zastavení, Nakladatelství Brána 2003):

Městská brána je situována na skalisku nad uměle vysekanou průrvou Polečnice (Chvalešínského potoka), sevřená navazující obytnou zástavbou. Je vysoká asi 18,6 m a široká 7,3 m. Šířka mohutné severní zdi zdobené bosáží je 11,8 m.

Severní průčelí (obrácené vně z města) navozuje iluzi masivní fortifikace. Dva pilastry s dórskými hlavicemi a bosovanými dříky je rozdělují na tři pole. Širší pole střední je vyplněno mohutným portálem z kamenných klenáků, které vymezují vpadlé pole pro sklápění padacího mostu. Otvory s dřevěnými kladkami jsou dosud zachovány. V ploše nad portálem je osazen novodobý městský znak. Užší boční pole ohraničená nárožní bosáží vyplňují dvě nad sebou umístěné niky, sklenuté vždy konchou, v horní úrovni doplněnou chiaroscurovou malbou mušle. V západní přízemní nice je proražen novodobý průchod. Pilastry nesou dórské kladí členěné triglyfy, na něž navazuje mohutné zaoblené cimbuří. Za ním vystupuje hmota věže pětibokého půdorysu. Směrem severním je opatřena břitem s iluzívní bosáží, boční stěny jsou opatřeny sgrafitovou rustikou, doplněnou iluzívní nárožní bosáží. Vyzděné partie byly v duchu kamenných prvků opatřeny tenkou hrubě hlazenou omítkou s lazurním červeným nátěrem. Bohatým malovaným dekorem bylo vyzdobeno kladí a korunní římsa. V barokním období bylo severní průčelí i s cimbuřím nově omítnuto výrazně plastickou omítkou s vypichovaným povrchem s okrovým nátěrem. Spáry pilastrů byly zvýrazněny šedou linkou.

Jižní průčelí je naopak řešeno jako jednoduchá štíhlá věž, opatřená dekorativní malbou iluzívní fasády. Jediným plastickým prvkem jsou mohutné kamenné klenáky průjezdu a stuhová ostění čtveřice oken rozmístěných ve dvou osách. Vpravo od průjezdu se nachází pravoúhlý otvor po zrušeném novodobém průchodu. Plocha nad průjezdem je opatřena iluzívní rustikou, doplněnou odlišně řešenou iluzívní nárožní bosáží, kolem oken je vypracován bohatý zavíjený ornament a mezi nimi umístěn číselník slunečních hodin. Střecha je stanová s mohutným námětkem, krytá prejzy. Průjezd brány je zaklenut stlačenou valenou klenbou s párem styčných lunetových výsečí s hřebínky na hranách. Oba novodobé průchody jsou plochostropé. Prvé patro obsahuje plochostropou obytnou místnost, černou kuchyni a komunikační prostor se schodištěm do druhého patra. Tam se nachází jediný prostor s jednoduchým dřevěným trámovým stropem s překládaným záklopem. Krov je tesaný s ležatou stolicí a nelze vyloučit jeho renesanční (minimálně barokní) původ.

Na západním a východním průčelí se uplatňoval sgrafitový rozvrh kvádrování. 

Budějovická dvoupatrová brána  čp. 104 byla postavena v letech 1598-1602 s částečným využitím zdiva starší stavby nákladem Petra Voka z Rožmberka jako nejmladší z někdejších devíti bran města. Byla stavěna spolu s navazujícím kamenným mostem, který ve své době nahradil již nevyhovující dřevěný mostek, a následně darována městu výměnou za slib trvalé údržby.

Stavitelem byl dvorní architekt Benedetto Domenico Cometta z Eckthurnu. Jako předloha severního průčelí posloužil knižní návrh italského architekta Sebastiána Serlia, dalším inspiračním motivem byl antický vítězný oblouk trojdílné kompozice. Adaptace interiéru brány na obytnou funkci je pravděpodobně klasicistního původu. V roce 1934 byl proražen v souvislosti s rozšířením mostu průchod pro pěší na východní straně brány v místě původní slepé niky a na úkor schodiště do patra, které bylo nově vytvořeno v sousedním domě Latrán č. p. 105. V roce 1938 byla věž brány poškozena v místním česko-německém ozbrojeném střetnutí (dělostřelecký granát českých ozbrojených sil poškodil střechu brány, průjezdem tanku byly vylomeny tři kamenné bosy jižního portálu) a následně v roce 1940 opravena. V 60. letech 20. století byl v souvislosti s budováním objížďkové komunikace a nového silničního mostu na Špičáku proražen průchod pro pěší i na západní straně brány.

V roce 1965 byla brána staticky zajištěna a v roce 1966 proběhla nová oprava pláště věže s odkryvem a restaurováním maleb na jižním průčelí a novým omítnutím severního průčelí s režným povrchem bez nátěru. Nové omítkové vrstvy s výrazným podílem cementu bohužel způsobily degradaci rozsáhlých ploch historických omítek.

Celková oprava brány v r. 1994-95 částečně korigovala nesprávné technologické postupy z 60. let 20. století. V roce 1996 při opravě mostu bylo odstraněno jeho rozšíření na východní straně a zazděn navazující průchod v bráně. O rok před tím byla provedena oprava vnějšího pláště stavby, na severním průčelí odkryta barokní omítková vrstva, restaurovány malby a částečně obnoveno barevné řešení celého pláště. Orientačním průzkumem byla prokázána malířská výzdoba i v průjezdu brány.

Na horním průčelí brány byl podle nálezové situace zopakován červený nátěr. V klasicistním období po zrušení fortifikační funkce brány s padacím mostem byla věž upravena na obytný prostor. Všechna průčelí byla opakovaně natřena monochromním zeleným nátěrem a patrně na přelomu 19. a 20. století šedým nátěrem.

Jedná se o kulturní památku:

Průjezd je lemován zdůrazněnými klenáky, zajímavým detailem je vrcholový klenák s vytaženou horní hranou do tvaru vykrojené špičky. Stejné tvarosloví najdeme i na Červené bráně k prvnímu nádvoří areálu zámku. Dvě navazující patra jsou oproti hmotě přízemí užší, dvouosá. Osy jsou tvořeny pravoúhlými otvory oken vyplněných dřevěnými okenicemi. Okna mají kamenná ostění s plastickým lemem. Patra jsou zdobena malovanou rustikou, nároží jsou v omítce armována. Kolem oken jsou čtyři různé malované renesanční šambrány napodobující štukové provedení se zavíjeným ornamentem, mezi okny jsou umístěny v omítce malované sluneční hodiny. Korunní římsa obíhá ze severního průčelí a má shodnou zdobnost.

K bráně vede přes Polečnici kamenný most, ozdobený dvěma výklenkovými kaplemi – na jedné straně je to socha bičovaného Krista, na protější pak sousoší Krista s Jidášem.

Zděný most se čtyřmi oblouky byl postaven společně s Budějovickou branou. Oblouk mostu těsně před branou je zajímavý tím, že je užší, než ostatní tři oblouky, pilíř je naopak silnější. Tato brána totiž byla původně vybavena padacím mostem –  proto je první oblouk užší. Padací můstek přes něj dosedal na širší pilíř.