Zámek Nový Falkenburk v Jablonném v Podještědí

Na západním okraji Jablonného v Podještědí, u Mlýnského rybníka, stojí pohledu ze silnice ukryt za plotem a vzrostlými stromy zámek Nový Falkenburk.

Ze silnice, po níž se přijíždí do Jablonného, toho opravdu moc vidět není. Takže pohled na honosnou budovu, skrytou v parku, je překvapivý. Zajímavý je i celý okolní areál, který si vzala do parády Společnost přátel přírody Čmelák a vytvořila z kdysi úrodných luk zámeckého parku mokřady s naučnou stezkou.

Se samotným zámkem je „drobná“ obtíž – je v něm umístěný dětský domov, takže objekt je nepřístupný. A navíc v dnešní době vůbec problém se k zámku přiblížit, protože vstup zakázán. Takže některé úhly pohledu nevyfoceny, nebo s obtížemi z daleka.

Budova je poměrně dobře udržovaná, i když pozorné oko šrámy objeví. Překvapil mne obří počet pískovcových ozdob na všech myslitelných i nemyslitelných římsách a výklencích.

Obrázky, a pak další text:

Pár informací vysosaných z netu a knih:

Nový Falkenburk je pozdně barokní zámek ze 16. století, který nechal postavit majitel zdejšího panství Jindřich Berka z Dubé. Jeho pojmenování odkazuje na nedaleký hrad Falkenburg u Petrovic.

Na místě dnešního zámku stávala zřejmě ve 14. století dřevěná tvrz, která před rokem 1450 zanikla. Vlastník panství Jindřich Berka z Dubé zde nechal v letech 1562 až 1572 postavit u rybníka (dnes pojmenován Mlýnský rybník) na místě bývalé vsi a dvora Krotenful kamenný dvoukřídlý renesanční zámeček se šindelovou střechou a věžičkou s hodinami. Od roku 1599 zámek vlastnila Markéta Hazlovská z Liběchova, jejíž manžel Vladislav Hazlovský z Hazlova (Hozlauer z Hozlau) jej roku 1609 prodal opět Berkům z Dubé. Podle jiných zdrojů byl po Hazlovském nájemcem zámku Jan Odkolek z Újezdce, prodal jej mezi lety 1616 až 1618 Kryštofovi z Donína a do rukou Berků se zámek dostal až v roce 1654 po konfiskacích po Bílé Hoře. Berkové se údajně věnovali místnímu kostelu sv. Vavřince a na zámek jim nezbývaly prostředky.

V roce 1668 (podle některých zdrojů 1718) získal po vymření Berků z Dubé panství Jan Pachta z Rájova, jehož potomci zámeček přestavěli do pozdně barokní podoby s rokokovými prvky v polovině 18. století. Přestavba proběhla v letech 1756-1758 v době, kdy zámek patřil Františku Josefu Pachtovi z Rájova, a vedl ji pražský stavitel Jan Josef Wirch, který patrně ke konci stavby spolupracoval s Filipem Hegerem.

V zahradě byla vybudována v roce 1760 Hegerem pozoruhodná oranžérie zvlněného půdorysu. Stavba je označována jako opozdilý projev dynamického baroka.

Během sedmileté války (1756-1763) zde byl vojenský lazaret (již roku 1759 byla novostavba využita jako lazaret pro raněné vojáky z krvavé bitvy u Hochkirchu). V roce 1867 zámek a jablonský velkostatek koupil baron Palme. Roku 1872 ho prodal továrníkovi Františku Mattauschovi z Benešova nad Ploučnicí. Jeho dědicové ale zvelebovali hlavně přilehlý hospodářský dvůr, zatímco zámek postupně chátral a nějaký čas bylo velkých sálů s freskovou a štukovou výzdobou užíváno jako sýpek.

V roce 1901 stavbu koupil liberecký průmyslník Johann Moritz von Liebieg a zámek přestavěl do dnešní podoby. Interiéry byly vyzdobeny štukaturou a freskovými malbami, vznikl zde jídelní sál s bohatou sochařskou výzdobou, rytířský sál, lovecké sály, kaple a pozoruhodný pamětní pokoj maršála Radeckého. Pozlacovačské a štukatérské práce tu prováděl mimo jiné i Jan Dukát, žijící v té době v Markvarticích. Roku 1901 nechal Liebieg u zámku upravit francouzský park a přesázet alej vedoucí k České Vsi. Provedené přestavby jsou dnes označovány jako necitlivé a pseudorokokové. Mnohé se ale dochovalo do současné doby – např. nádherná kachlová kamna, stropní malby ze 17. století, štuková výzdoba sálů a zrcadlový sál.

Jedná se o hodnotný objekt barokní zámecké architektury severních Čech s mnoha hodnotnými původními architektonickými, truhlářskými a kamenickými prvky. K zámku přiléhá park s původní vzrostlou zelní a výsadbou, s alejemi, ohradní zdí kolem zámecké budovy a branami se sochařskými prvky. Součástí zámku je Oranžérie a Strážní domek.

Roku 1943 byl zámek zabrán pro účely Říšského bezpečnostního úřadu, po válce byl zkonfiskován a roku 1948 přidělen ministerstvu dopravy jako výcvikové středisko státních drah. Od roku 1960 zde bylo odborné učiliště a nyní je využíván jako dětský domov. Domov je zde od roku 1963, kdy byl přestěhován z asi 20 km vzdáleného Kamenického Šenova z důvodu havarijního stavu tamní budovy. V roce 2001 byla provedena renovace zámku. Zámek je kulturní památkou:

Zděná omítaná budova, obdélná, dvoupatrová s bočními přízemními křídly s mansardovou střechou, krytou taškami, a centrální věžičkou. Po stranách dvě nízké polygonální věže se zvonovými střechami a krátká navazující přízemní křídla. Podélné průčelí do zahrady se středním rizalitem, konvexně a konkávně prohnutým, se zaobleným nárožím, zdobené štukovými medailony s pastýřským dekorem.

V patře je 11 okenních os, 5 oken rizalitu. V přízemí v hlavním i zahradním průčelí jsou vsazeny půlkruhově zaklenuté portály.

Přízemí je členěno pásovou rustikou. Okna jsou pravoúhlá, se svažitým mohutným klenákem. V bočních křídlech je 5 okenních os, střední portály se segmentovými pontony, na nástavcích křídel jsou terasy s vázami.

V patře rizalitu je mělký balkon na reliéfních volutových konzolách. V ose rizalitu je uzavřen nízkým trojúhelným štítem s rokajovými kamennými vázami, ve štítu jsou hodiny s letopočtem 1570. Okna boční části se segmentovými supraportami.

V přízemní jídelně se dochovala nástropní malba bohyně Flory, v patře je Zrcadlový sál s freskou Aurory a čtyř ročních období. Po stranách sálu učebny a ložnice se štukaturami J. Dukáta a původními freskami Apolóna a Olympu a krajinomaleb z poloviny 19. století.

Hlavní průčelí s dubovou alejí u silnice je obdobné. V bočních stěnách v patře jsou oblé schodištní věže s jehlanovitou stříškou. Na severní straně hlavní zámecké budovy je přízemní (strážní) budova.

U příjezdové cesty k zámku, vroubené dubovou alejí, stojí na vysokém soklu přízemní domek hlídače. Před zahradním průčelím je terasa se schodištěm do zahrady a s bazénem. Zahrada je lemována na S straně plotem se zděnými sloupky, na V straně je umístěn pavilon zimní zahrady. Na obou koncích terasy a směrem k počátku alejí ze zámecké terasy jsou umístěny ozdobně provedené sloupky jednotlivých bran. Na st.p.č. 135 je novostavba dílen a garáží, st.p.č. 136 je bez stavby. Na severním konci parku stojí rokoková oranžérie z doby kolem roku 1760.

Na severozápadní straně zámeckého areálu je velký hospodářský dvůr s barokní sýpkou, která je zmiňovaná již roku 1667, ale její dnešní podobu určují pozdně barokní a novobarokní úpravy. Patrová zděná stavba s mansardovou střechou je navzdory svému špatnému stavu cenným dokladem barokní zámecké architektury.
Z jižní strany zámku vedou dvě asi 300 m dlouhé aleje směrem k městu a k České Vsi. Po obou stranách aleje do České Vsi se rozkládají rozlehlé mokřady. Zanedbané pozemky získal v roce 2005 spolek Čmelák, který je postupně vyčistil a v letech 2013-2014 tu upravil přírodní rekreační areál se soustavou tůní, vlhkými loukami a lužním lesem, zpřístupněný dřevěnými chodníčky a doplněný lavičkami, stoly, naučnými tabulemi a prolézačkami pro děti. Z vodních rostlin tu roste například kosatec sibiřský, kosatec žlutý a ďáblík bahenní, dále puškvorec, máta vodní, žabník jitrocelový nebo kyprej vrbice, ze zajímavých živočichů zde žije ledňáček říční, užovka obojková, čolek obecný, skokan hnědý, rosnička zelená a ondatra pižmová.

kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. – Severní Čechy (Svoboda Praha 1984)
Pavel Vlček: Encyklopedie českých zámků (Libri 1994)
kolektiv: Umělecké památky Čech 2 K-O (Academia Praha 1978)