Sloup s kaplicí (boží muka) v Jablonném v Podještědí – Markvarticích u Palmeho dvora

V travnatém svahu naproti Palmeho dvoru v Jablonném v Podještědí – Markvarticích stojí směrem k železniční trati pískovcový sloup.

Torzo božích muk je kulturní památkou:

Pískovcový sloup s bohatou reliéfní výzdobou se nalézá naproti tzv. Palmeho domu či statku čp. 65 (rejstř. č. ÚSKP 47210/5-3016) v travnatém náspu při levé straně komunikace směřující z Markvartic (Markersdorf) do nedaleké Lvové. Sloup nechal postavit Christof Lorenz, svobodník z Markvartic a majitel usedlosti, roku 1689. Zajímavé je, že ačkoliv stál sloup nejprve na pozemku Franze Jakoba Lorenze, povinnost udržovat jej náležela majiteli domu Josefu Palmemu z čp. 65.

Z původního do současného místa byl sloup přenesen roku 1842 kvůli stavbě komunikace. Hranolový podstavec sloupu spočívá na dvou schodišťových stupních (spodní zcela zarostlý vegetací) s profilací. Spodní část podstavce na své čelní stěně obsahuje dnes již téměř nečitelný votivní německý nápis kurentem s datací (naštěstí je jeho znění známo z archivních pramenů –nicméně na webu nápis uveden není!). Střední hranolová část podstavce je na všech čtyřech stěnách opatřena reliéfní výzdobou v mělkých rámovaných polích. Čelní stěna obsahuje reliéf sv. Vavřince (v obvyklém jáhenském šatě s roštem při levém boku). Levá boční stěna představuje reliéf Archanděla Michaela (v obvyklém odění, s krátkou suknicí, přilbou s chocholem, v levé ruce štít, v pravé plamenný meč, archanděl šlape po ďáblovi v podobě draka s ocasem). Zadní stěnu zdobí reliéf sv. Josefa s Ježíškem (Pěstoun Páně vede za ruku malého Ježíška, v levé ruce drží atribut lilie). Pravá boční stěna obsahuje v mělkém výklenku reliéf sv. Šebestiána (opět v obvyklém zobrazení u pahýlu stromu, světec oděn jen bederní rouškou).

Ve středních částech všech čtyř stěn se v partii nad reliéfy nalézá vždy nevelký otvor v kameni (podle starších snímků zde byly osazeny konce pomocné a zároveň dekorativní železné konstrukce spojující hranolový podstavec se samotným dříkem sloupu sepnutého obručí přibližně v dolní čtvrtině). V současné době se na podstavci nachází jen torzo sloupu s patkou, dříkem s entazí a spodním prstencem vrcholové hlavice.

Korintská hlavice s vrcholovým nástavcem ve tvaru výklenkové kapličky s reliéfy v mělkých rámech s andělskou hlavičkou (na vrcholu rámu) a s fragmentem koncového kovového kříže se v době prohlídky na místě nenacházela. Dle starších snímků víme, že čelní stěna nástavce v podobě kapličky nesla reliéf Piety (v obvyklém zpodobení Panny Marie držící na klíně Kristovo mrtvé tělo). Levá boční stěna byla zdobena reliéfem sv. Antonína Paduánského (v řádovém oděvu, s lilií v pravé ruce a s malým Ježíškem u levého boku). Na zadní stěně bylo možné se shledat s reliéfem Madony s malým Ježíškem a pravá boční stěna byla dekorována reliéfem sv. Jana Křtitele (světec v obvyklém kožešinovém oděvu, s holí ve tvaru kříže a nápisovou páskou v levé ruce, u nohou beránek).

Archivní průzkum k historii sloupu s reliéfní výzdobou byl proveden PhDr. P. Zahradníkem v rámci práce pro publikaci Nejedlý, V., Zahradník, P: Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Libereckém kraji. Praha 2003 (s. 98-99).

Sloup s reliéfní výzdobou nalézající se při levé straně komunikace procházející Markvarticemi do Lvové patří mezi zajímavé a hodnotné doklady barokní zbožnosti konce 17. století především vzhledem k neobyčejně bohatě provedené sochařské práci.

Původní evidenční list památky:

Pískovec. Na dvou schodištních stupních hranolový podstavec s římsou na čel. stěně datující nápis: Anno 1608, dále německý nápis – zpola zřetelný. Na podstavci vztyčen hranolový sokl s reliéfními poli v mělkých výklencích. Čelní stěna sv. Vavřinec, levá boční stěna archanděl Michael, pravá boční stěna sv. Šebestián, zadní stěna sv. Josef s Ježíškem. (stvol lilie).

Nad soklem vztyčen vysoký sloup se zpevňující železnou konstrukcí s akantovou hlavicí. Na vrcholu sloupu kaplička s železným křížkem (částečně uražen). Kaplička s reliéfními poli. Na čelní straně v mělkém výklenku Pieta, levá boční stěna sv. Antonín s Jezulátkem, pravá boční stěna sv. Jan Křtitel s beránkem. Zadní stěna Panna Marie s Jezulátkem.

Ve zmíněné encyklopedii Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Libereckém kraji na uvedených stranách 98 a 99. Kupodivu se v knize uvádí, že nejde o kulturní památku, byť Památkový katalog udává, že je sloup chráněn od 3. 5. 1958. Nicméně jsou v knize fotografie z roku 2002, zobrazující sloup ve zcela jiné podobě než dnes:

Na webu Lužických hor zmínka, že „kvůli havarijnímu stavu byla kaplice v roce 2004 sejmuta, ale restaurování se památka dodnes nedočkala„. Kdy došlo ke zmizení kovové konstrukce, o tom nikde ani slovo.

Pár citací z knihy:

V archivních pramenech se s tímto sloupem, nacházejícím se v Markvarticích, bývalé vsi, jež je od roku 1942 součástí Jablonného, setkáváme pouze v soupise soch jablonské farnosti, pocházejícím z roku 1860. Sloup je tu označen jako „statue z pískovce, kulatý sloup, nahoře železný kříž“, a uvádí se, že je nazýván „Lorenzova kaple, jelikož stojí přímo před jeho obytným domem“.

Stavebníkem tohoto sloupu byl „Christof Lorenz, svobodník z Markvartic“, jenž jej postavil roku 1698; v dob vzniku soupisu stál sloup na pozemku Franze Jakoba Lorenze z Markvartic, ale povinnost udržovat jej v dobrém stavu náležela „majiteli domu Josefu Palmemu, továrníkovi v Markvarticích č. 65“.

Soupis uvádí nápis na sloupu: „A. 1698 im Monat Juni ließ Gott, der h. Dreifaltigkeit, unserer lieben Frauen, allen Heiligen zu Ehren diese Kapelle setzen Christof Lorenz“. Pokud jde o stav sloupu, postaveného „ke zbožnému povznesení kolemjdoucích“, uvádí soupis, že sloup „se nachází v dobrém stavu“ a že „byl v roce 1842 Fr, Jakobem Lorentzem přenesen (kvůli stavbě silnice 1840/1“.

V soupisu je ještě uvedeno, že „nahoře je vpředu vyobrazené Bolestné Matky Boží, vytesané v pískovci, vpravo a vlevo jiní svatí“.

V době terénní prohlídky 29. 4. 2002 byla hlavice prasklá a hrozila zřícením. Dřík sloupu byl s podstavcem spojen zkorodovanou železnou konstrukcí. Na vrcholu kapličky byly silně zkorodované zbytky květu. Část schodů, na kterých stál podstavec, chyběla, zbytek byl rozestouplý. Rozsáhlá povrchová koroze kamene. Na dříku sloupu se kámen rozpadá do hloubky.

Jak vidno z fotografií, k lepšímu se za ty roky nezměnilo nic. Část základových schodů chybí pořád, mechy a lišejníky bují, reliéfy postupně stírají znatelné rysy, kámen praská a drolí se. Z vrcholové kaplice zbyl jen železný trn, po kovové zpevňující konstrukci jen otvory v soklu…