Socha sv. Antonína Paduánského na ulici T. G. Masaryka ve Šluknově

Na ulici T. G. Masaryka, která vede ze Šluknova do Království, stojí na křížení s ulicemi 17. listopadu a Libušinou socha sv. Antonína Paduánského.

Jedná se o kulturní památku, má tedy záznam v Památkovém katalogu:

Plastika světce pocházející z roku 1801 byla osazena na mohutném hranolovém soklu zdobeného zrcadlem s vysokou patkou a bohatě profilovanou římsou. Světec je zobrazen podle tradiční ikonografie s malým Ježíškem na levé ruce.

Zápis obsahuje odkaz na restaurování sochy v roce 2003, které provedl restaurátor Michael Bílek.

Info je nechutně stručné, žádný slušný popis sochy, ani zmínka o tesaném nápisu na zadní straně soklu. Takže si vypůjčím z popisu jiné zdejší sochy: kolem pasu má uvázáno provazové cingulum se třemi uzly (řádové sliby – symboly, chudoby, čistoty a poslušnosti) a růženec na levém boku.

Docela baculatý Ježíšek sedící na levé ruce svírá ve své levačce cosi, co by zřejmě mělo být jablkem (nejsou patrny žádné zdobné prvky a chybí na něm křížek). Svatý Antonín má v pravé ruce knihu opřenou o bok a zlatou lilii („přilepenou“ ke hřbetu ruky). Obě postavy mají talířovitou svatozář. Na luštění nápisu na soklu nemám odborné ani jazykové znalosti, bohužel.

Sochu popisuje na webu dokonce Liberecký kraj, který propaguje Šluknov:

Jedná se o pozdně barokní sochu (konec 18. století), jejíž autor není znám. Je to socha světce v nadživotní velikosti, v tradičním řeholnickém a františkánském oděvu. Sv. Antonín drží v pravé ruce knihu a lilii a v levé nese Ježíška, svírajícího římské jablko. Nad hlavami světce a Ježíška pak září sluncové svatozáře.  Ke zhotovení sochy bylo použito dvojího druhu kamene. Spodní část je vysekána ze žuly, sousoší je pískovcové. Socha sv. Antonína dosahuje výšky 3,9 m a její poslední rekonstrukce proběhla v roce 2003.