Socha sv. Benedikta u benediktinského kláštera v Rajhradě

Na travnatém nádvoří před areálem benediktinského kláštera v Rajhradě je umístěn soubor několika soch. Jednou z nich je sv. Benedikt.

Socha se nachází na nepůvodním místě, patří totiž do souboru skulptur, které původně zdobily od roku 1761 nedaleký kamenný most přes Svratku a byly postupně přeneseny na klášterní nádvoří do blízkosti chrámu sv. Petra a Pavla. Socha je kulturní památkou:

Kvalitní barokní skulptura (1761?) od předního brněnského sochaře pozdního baroka Jana Adama Nesmana, která je součástí souboru plastik tvořících špalír kolem přístupové cesty k jádru kláštera, představuje hodnotnou umělecko-historickou památku vizuálně působivě doplňující prostředí areálu benediktinského kláštera.

O soše samotné se v Památkovém katalogu člověk vlastně nic nedozví. Není jasné, zda podstavec je původní, nebo byl vytvořen speciálně pro umístění v zahradě. Nikde není zmíněno, kdy byly sochy přestěhovány. Na čelní straně podstavce latinský nápis s chronogramem: „VetVs effIgIes / s. patrIs beneDICtI / pontI aLIas / IMposIta, / hIC / pIae VeneratIonI / eXposIta fVIt.“ Nejsem latinář a překladač selhává. Pokud se dá věřit internetovým pomůckám, chronogram odkazuje na rok 1792. Co se týče atributů, dostal jsem se k seznamu „berle, malý had nebo dráček, havran, chléb, kniha, koule, pohár, rozbitá číše, rozpuklá mísa, síto, trnitý keř, zvonek“. Jsem-li schopen posoudit, pak po svém levém boku přidržuje levačkou sv. Benedikt knihu (byl opatem, takže zřejmě symbol učenosti, moudrosti, knihu knih) a o ni pravačkou opírá cosi jako květináč – zřejmě výše zmíněný pohár či mísa (Mniši odmítli jeho přísnou askezi a pokusili se ho otrávit. Otravě se Benedikt podle legendy vyhnul tak, že požehnal pohár s otráveným vínem a ten se roztříštil).