weby pro nejsevernější čechy

Brtnický hrádek

Článek je součástí seriálu Hrady a tvrze

Snad každý, kdo se byl někdy podívat na brtnických ledopádech, nepřehlédl cestou na zelené značce mezi Turistickým mostem a zámečkem Šternberk odbočku na Brtnický hrádek, zvaný taktéž Loupežný zámek (původní název není znám). Jde o jeden z tzv. skalních hrádků na území Českého Švýcarska.

Ono těžko hledat informace o něčem, o čem se toho zrovna moc neví. Historie se nedochovala, stejně jako informace o majitelích, žádný velký průzkum tu neproběhl, takže se spíš odhaduje, než ví. Dochovaly se jen nepatrné zbytky, k nimž se člověk označení hrad až zdráhá přiřadit. Někteří autoři se dnes spíše přiklánějí k tomu, že nešlo o hrad v pravém slova smyslu, ale spíše o opevněné útočiště.

Takže výběr z toho, co se o něm porůznu píše:

Do dnešní doby se dochovaly jen nepatrné zbytky areálu. K místu, kde se nacházejí základy neveliké stavby, vede stezka, proložená několika novověkými schodišti, překonávající čtveřici přirozených příkopů – skalních rozsedlin. Ta poslední, navíc člověkem rozšířená, dosahuje hloubky 8 metrů. Po stranách tohoto pískovcového ostrohu je příkrý sráz. Jádro patrně dvojdílného hradu (celková plocha skaliska cca 17 x 10 metrů), přístupné po úzké římse a schůdcích v severním boku skály, dnes tvoří především do skály vytesaný suterén předpokládané dřevěné věže o rozměrech asi 4 x 5 m. Kolem věže býval ochoz a západně terasa s pavlačí pro střelce.

Vrcholová plošinka skalního suku je plna různých tesaných lůžek, zřejmě po dalších dřevěných stavbách. Malé předhradí na východním bloku bylo přes nedokončený příkop přístupné od východu dvěma schodišti. Čelo předhradí bylo opevněno kamennou zdí, jejíž pozůstatky jsou dodnes znatelné na jihovýchodě. Předpokládá se, že původní přístup nebyl horem dolem přes ony rozsedliny, ale buď přes dřevěné můstky či někudy zcela jinudy. Stopy po původní situaci totiž do jisté míry zanikly novodobými úpravami kyjovského spolku Gebirgs–Verein z roku 1891.

Archeologický průzkum vymezuje délku trvání užívání na krátké období na přelomu 13. a 14. století; hrad snad ani nebyl po stavební stránce zcela dokončen. Rovněž jeho účel je nejasný. Jako nejakceptovatelnější se jeví názor, že se jednalo o vojenský opěrný bod Berků z Dubé, kterým v době existence objektu náležela většina majetků na Honštejnsku a Šluknovsku. Mapa kartografa Matyáše Oedera z konce 16. století zachytila několik cest z Lužice do Čech jenž kolem tehdy již dávno pustého hradu procházely. V době kolonizace této oblasti ale vznikla soustava skalních hradů, sahající od Bad Schandau ke Krásné Lípě, proto vznikl zřejmě i zdejší opěrný bod pro ochranu dopravy zboží do vnitrozemí. Nejpozději roku 1462 po konfiskaci majetku Albrechta Berky za účast ve vzpouře proti Jiřímu z Poděbrad přestal být hrad obýván.

Že by se jednalo o menší soukromé sídlo je pravděpodobné mnohem méně, zejména správní funkce hradu je při absenci hospodářského zázemí naprosto vyloučena. Při majetkových narovnáních po lokálních válkách v polovině 15. století již není o hradu ani zmínky a písemné prameny jsou na informace o něm i v dalších stoletích tak chudé, že nám nezachovaly ani jeho jméno. Název Loupežný zámek mu přiřkla až lesnická mapa z roku 1736; nemusí se však jednat o označení zcela neopodstatněné, jak naznačuje nález bambitky z 18. století.

Tolik citace všech možných pramenů. A pro mne výzva se sem vrátit, až nebude vše skryto pod sněhovou pokrývkou. Takhle je zajímavější přístupová cesta víc, než samotné zbytky hrádku.

Tagy