Zámek ve Sloupu v Čechách

K návštěvě Sloupu láká mnoho atraktivit. Turisté sem dozajista míří na hrad, na rozhlednu, do skalního divadla, někteří možná vědí o zdejším skalním městě a vyhlídkových okruzích. Kolik lidí ale ví, že je tady také zámek?

Jednoduché konstatování prohlašuje, že zámek je v dobrém stavu – ano, je to tak. Je v něm totiž umístěn domov důchodců. Kdysi dávno, když jsme byli ještě čerstvými severočechy, pamatuji, že jsme byli na nádvoří na velikonočních trzích. Aktuálně se taková možnost nenabízí – ze všech stran je do areálu vstup zakázán – jak jinak, než kvůli pandemii. Tudíž foto jen zvenčí a z dálky.

Za zámkem je rozsáhlý park (také nepřístupný), jehož zeď vede podél silnice ze Sloupu do Nového Boru. Na zadní stranu parku navazuje lipová alej, vedoucí ke kapli sv. Jana Nepomuckého. Takže jen stručně: Zámek je tvořen patrovou hlavní budovou se dvěma bočními křídly ve tvaru písmene H. Před budovou je čtvercové nádvoří, obklopené přízemními hospodářskými budovami. Podrobněji po fotkách.

Pár informací vysosaných z netu a knih:

V roce 1726 sloupské panství získal Josef Jan Maxmilián Kinský, který v obci nechal v letech 1730 až 1733 postavit zámek, svou rezidenci. Před zámkem vybudoval parterově řešené čestné nádvoří. U zámku nechal vybudovat park i užitkovou zahradu obehnanou zdí, v ní palouk s fontánou a sochou Neptuna z roku 1755. Poblíž zámeckého areálu i kapli sv. Jana Nepomuckého, kterou se zámkem spojovala dodnes zachovalá lipová alej. Zámek i kaple jsou vyzdobeny sochami z dílny Matěje Bernarda Brauna a Matěje Antonína Brauna. Stavitelem byl zřejmě Pietro Paolo Columbani, autor místního kostela, který se rovněž podílel na stavbě zámku v Peruci.

Zámek je jednopatrová budova s dvěma postranními křídly, dvorem a hospodářskými budovami, vesměs upravenými pro potřeby domova důchodců a v průběhu času minimálně dotčená pozdějšími úpravami. Půdorys všech staveb má tvar písmene H. Podrobnější popis dispozice je v původním evidenčním listu památky:

Trojkřídlá, jednopatrová stavba, zděná a omítaná. Krátká postranní křídla, zvýšená o jedno patro, se připojují k hlavnímu křídlu při okrajích jako nádvorní fasády. Střed hlavního křídla je opatřen na obou stranách mělkým rizalitem a trojúhelným štítem s erbem. Na severní straně je štít doplněn atikou se sochami (Atlas, Diana a Ceres, kolem roku 1735), na zahradní straně je štít opatřen věžovitým nástavcem se stříškou. Půlkruhově zaklenutý portál v edicule jonských pilastrů, na ně navazující volutovité konzoly nesou spolu s klenákem obdobného tvaru balkon s mříží. Přízemí ploše bosováno, patra oddělena profilovanou římsou, rozčleněněna lisenovými rámy. Obdélná okna ve štukových ostěních, v patře opatřena suprafenestrovými římsami.

Průjezd a chodba sklenuty plackami, jídelna valeně s lunetami. Místnosti v přízemí plochostropé, částečně empírově upraveny. V patře v některých místnostech stropy s barokními štukovými poli.

Mansardová střecha krytá taškami, po stranách nádvorního rizalitu s vikýři s kruhovým oknem.Ve vstupním prostoru po stranách niky s dvojicemi mytologických sousoší (Merkur s Argusem, Herkules s Oafalou?). Nádvoří, oddělující zámek od prostranství před kostelem, obklopují dvě pravoúhlá přízemní křídla užitkového charakteru.

Už od počátků byl zámek charakteristický svými charitativními činnostmi. Hrabě Kinský usiloval nejen o hmotné povznesení celého panství, ale i o sociální zabezpečení nejchudších poddaných. Výrazem těchto snah bylo založení špitálu zasvěceného sv. Janu Nepomuckému. Špitál zastával zároveň i funkci sirotčince.

V roce 1829, kdy zde sídlil Karel Kinský, došlo k první větší, nepříliš zdařilé rekonstrukci stavby, při níž byly některé dekorativní prvky zjednodušeny.

Zámek ve válečných dobách sloužil jako sirotčinec i nemocnice. V období 2. světové války patřil rodu Preisingů (Preysingů) a byly sem ukryty mnohé památky z Liberce, kde jim hrozila zkáza z bombardování. Posledním šlechtickým obyvatelem zámku byla Julie Kinská, jež obývala zámek do roku 1945. Preisingové o zámek v roce 1945 přišli, byl jim státem vyvlastněn.

Rok po skončení války zde bylo zřízeno rekreační středisko pro děti a učňovský dorost. Roku 1958 sem byl umístěn domov důchodců poté, co zámek v nedalekém Svojkově vyhořel. Tehdy byl zřizovatelem Okresní ústav sociálních služeb. Dnes je sídlem instituce Domov důchodců Sloup v Čechách, Benešova 1, 47152 Sloup v Čechách, jehož zřizovatelem je Krajský úřad Liberec.

Od roku 1965 je zámek evidován jako kulturní památka.

Výjimečně dochované šlechtické sídlo představuje důležitý doklad vývoje reprezentativní architektury. Velkorysým pojetím a zakomponováním do barokní krajiny přesahuje regionální význam.

Podoba zámeckého parku pochází z období kolem roku 1829. Po roce 1980 zde rostlo 15 jehličnatých a 40 listnatých stromů. Za pozoruhodné byla označena řada mohutných vejmutovek, rostly zde cypřišky, smrk východní, urostlé tisy, dub letní, převislý buk a žlutopestrý javor klen.

kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. – Severní Čechy (Svoboda Praha 1984)
Pavel Vlček: Encyklopedie českých zámků (Libri 1994)
kolektiv: Umělecké památky Čech 3 P-Š (Academia Praha 1980)

Součástí areálu je i Zámecký penzion, který o minulosti budovy uvádí:

Barokní budovu Zámeckého penzionu Sloup nechal postavit jako součást zámeckého komplexu hrabě Josef Jan Maxmilián Kinský v roce 1745 původně jako sirotčinec a špitál, později byla využívána pro ubytování zámeckých hostů a jako sídlo správy panství.

Vlastní budova penzionu byla v roce 1994 kompletně zrekonstruována.