Zámek Lipová

V Lipové se nachází objekt, o kterém málokdo ví, který by mohl být chloubou obce a nejen její, leč který aktuálně na ukazování není. Na břehu zámeckého rybníka se rozkládá areál zámku s přilehlým parkem.

Na mapách.cz se o zámku píše jako o zřícenině. A není to daleko od pravdy. Přitom jde o kulturní památku výjimečnou – zámek totiž od své výstavby v podstatě nebyl nijak upravován a proto se jedná o stavbu slohově čistou. Což ovšem v dnešním stavu málokdo pozná a docení. Jeho majitelem je občanské sdružení Via Tempora Nova, které usiluje o jeho záchranu. Člověk si nemá klást malých cílů, ale v tomhle případě spíš je cesta do pekla dlážděna dobrými úmysly. Náklady na obnovu se budou pohybovat v řádu stovek milionů korun. Což už před dobou COVIDovou byl nemalý problém – a aktuálně je to nejspíš mrtvá záležitost. Našlápnuto přitom bylo – zámecký park je jako ze škatulky, konalo se pár benefičních (hvězdně obsazených) koncertů 2014 ->, 2013 ->, 2012 ->. Jenže teď pusto prázdno smutno. Takže aspoň fotky a pak něco o historii místa.

Jan Němec zveřejnil na FB:

Akcie zámku Lipová byly v roce 1987 již hodně nízko… „Burza památek“ v časopisu „Svět práce“

S pomocí webů (majitele i různých dalších) a nějaké té literatury (mícháním tudíž možná trochu nesouvisle a s již dávno neplatícími informacemi):

Starý lipovský zámek postavili pravděpodobně po roce 1566 Šlejnicové, postupem času však přestal vyhovovat. Desetihektarový rybník založil roku 1675 Slavata z Chlumu a Košumberka. Výstavbu nového zámku na jeho okraji nechal v roce 1736 nebo 1738 zahájit hrabě Leopold Antonín Salm-Reifferscheidt (1699–1769), majitel panství Lipová (Hainspach) a vojevůdce, který se pod vedením prince Evžena Savojského účastnil válek s Osmanskou říší. Starý zámek byl upraven na hospodářské stavení a pivovar.

Prvním známým předkem rodu Salmů byl Siegfried, hrabě lucemburský († 998). Jeho potomkové pak v 11. století založili v Lucemburku rodový hrad, podle něhož se rod začal psát. Od dvanáctého století se rod štěpí na několik linií a toto štěpení mocného a silného evropského rodu pokračuje po několik staletí, přičemž pokrevními příbuznými jsou prakticky všechny významné evropské šlechtické rody, včetně rodů královských.

Salm–Neuburgové počínaje Nicolausem (* 1458) pak sloužili nejdříve burgundskému vévodovi Karlu Smělému, posléze jeho nástupci Maxmiliánu I. a dalším Habsburkům. Julius Salm sloužil Rudolfovi II. a zakoupil se v Čechách. Jeho potomci se pak provázali příbuzenskými svazky s nejvyšší českou šlechtou a stali se nedílnou součástí naší historie.

Sňatkem Marie Anežky Slavatové s Františkem Vilémem Salmem-Reifferscheidem, dědičným maršálkem kurfiřtství kolínského, připadlo lipovské panství do dědičného držení Salmů. Místo starého, již nevyhovujícího zámku nechal v letech 1737-1739 Leopold Antonín Salm-Reifferscheid postavit u rybníka nový barokní zámek.

Podoba stavby je pravděpodobně dílem malíře a architekta italského původu Girolama (Jeronýma) Costy (1671-1741), rodáka z Pellia Inferiore ve Valle Intelvi, stavitele nejen Salmů, ale i Lobkowiczů a Hrzánů. Původní tvář stavby nese jen stopy dílčích klasicistních úprav z přelomu 18. a 19. století – na rozdíl od mnoha historických zámků nebylo zdejší sídlo přestavováno a zachovalo se tak do dnešních dnů v neporušené barokní podobě.

Jedná se o rozlehlou trojkřídlou dvoupatrovou budovu s valbovou střechou s vikýři kolem čestného dvora, otevřeného do barokní zahrady, obehnané zdí. Součástí pozemků byl francouzský park  a zahrada se skleníky. Střední křídlo je opatřeno ve vstupní i nádvorní fasádě trojosými rizality, zakončenými trojúhelníkovými štíty. Na fasádách v nárožích lizény, pásové římsy a obdélná okna s jednoduchým kamenným ostěním. Na původně vstupní fasádě zazděný portál, kterým se vstupovalo do trojlodního vestibulu. Dnes je sdružené okno zavřené segmentovým štítem a reliéfem erbu s korunou, neseným dvěma lvy, se zbraněmi a válečnými emblémy v bocích. Středí část průčelí s rizalitem je uzavřena trojúhelníkovým štítem a hodinovou vížkou. Na otevřené straně do dvora má rizalit pravoúhlý portál do výše přízemí s bočními pilastry, segmentový záklenek s mohutným klenákem a balkonem, neseným lvími hlavicemi, na který vede v patře francouzské okno se zdobnou supraportou.  stojí. Nad oknem je trojúhelníkový fronton. 

V bočních stěnách křídel jsou pravoúhlé portály v ose se světlíkem. Nároží jsou armována, horizontální členění je provedeno kordonovou římsou. Okna jsou pravoúhlá v hladkých rámech. Na nádvoří stojí obdélná kašna s reliéfními sochami na poprsnici.Přízemí zámku byla sklenuta valenými klenbami s koutovými lunetami, chodby křížově, schodiště plochými plackami. Parta byla plochostropá, měla ploché trámové stropy se štukovou výzdobou. Ve 2. patře sál se štukovou rokajovou výzdobou fabionu. Před nádvorním zámeckým průčelím je terasa se zděnou prolamovanou balustrádou, navazující na zámecký park. V bývalé zámecké zahradě barokní kamenný bazén kvadrilobového půdorysu a barokní kamenná socha alegorie Lovu ze 2. třetiny 18. století.

Sama stavba je zajímavá tím, že ve svých proporcích skrývá počty kalendářního roku (365 oken, 52 místností, 12 komínů, 7 schodišť).

Salmům patřila Lipová do roku 1889, kdy vymřeli po meči. Od konce 19. století vlastnili zámek Thun-Hohensteinové. Od posledního majitele z tohoto rodu, Osvalda, jej za první pozemkové reformy v roce 1924 získal pražský advokát JUDr. Josef Apollo Růžička. V roce 1938 byl zkonfiskován německou brannou mocí a poté využíván jako lazaret. Německá říše jej prodala chomutovské firmě Mannesmann. Ta ze zámku vybudovala rekreační zařízení, později sloužící oddílům SS.

Po druhé světové válce se zámek vrátil do rukou rodiny Růžičkových, ale v roce 1948 byl znárodněn a několik let sloužil jako domov důchodců. Do roku 1970 zde byla vojenská posádka, která se o zámek starala, ale od jejího odchodu zámek ve státní správě chátral. V roce 1995 získala zámek do soukromého vlastnictví v restituci Mgr. Kateřina Ebelová. Na rekonstrukci zdevastované památky neměla peníze a poničenou památku prodala za 700 tisíc korun nizozemské firmě Obrození, s.r.o., která však do její záchrany neinvestovala. Začaly se tak propadat některé střechy a stropy místností. V 90. letech střechu také poničil požár. Památkáři naléhali na nizozemské majitele, aby zámek opravovali, nebo prodali. V listopadu 2011 jej koupilo sdružení Via Tempora Nova za cenu necelých dvou milionů korun.

Vzhledem k tomu, že zámecká budova byla vystavěna velice nákladně a stavebně stabilně, mohlo by dojít k celkové rekonstrukci objektu a jeho následné revitalizaci.

Sdružení Via Tempora Nova uvádí odhady celkových nákladů v rozmezí od 284 milionů do 600 milionů korun. Jeho zástupci věří, že finance získají díky pomoci kraje, státu i Evropské unie či Norských fondů. První dotaci ve výši půl milionu korun získalo sdružení v roce 2013 od Ústeckého kraje.

První kroky k záchraně zámku začali členové sdružení podnikat již v roce 2012. Tehdy nechali vysekat náletové dřeviny a křoví na nádvoří i v někdejším zámeckém parku, dosahující výšky několika metrů. Díky tomu objevili barokní kašnu, o jejíž existenci do té doby nevěděli. Na obnově parku se sdružením spolupracuje botanik Václav Větvička.

Ze známých osobností se do podpory sdružení zapojili např. i herec Luděk Munzar, kytarista Štěpán Rak nebo houslista Jaroslav Svěcený, který na zámku založil tradici benefičních koncertů Lipovské hudební slavnosti.

kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. – Severní Čechy (Svoboda Praha 1984)
kolektiv: Umělecké památky Čech 2 K-O (Academia Praha 1978)
Pavel Vlček: Encyklopedie českých zámků (Libri 1994)

Objekt je kulturní památkou, skládající se z několika částí:

Zámek – Barokní trojkřídlá dvoupatrová stavba z r. 1739, kolem čestného dvora, členěná v nádvorní fasádě rizality. Čelní frontou obrácena k zámeckému parku. Vnější průčelí mají jednoduchý charakter, boční křídla jsou na koncích rozšířena o mohutné rizality.

Nádrž na vodu – Kamenná masivní nádrž na vodu hranolovitého tvaru, jejíž vnější stěny jsou členěny lizénovými poli, v nichž se nacházejí zdobné reliéfy znázorňující vegetativní motivy. Na jedné ze stěn se nachází nápis s datací „Errichtet Im Juni 1856“. (Na svém místě byla podle fotek ještě v roce 2014, dnes již na nádvoří k vidění není.)

Zámecký park – Zámecký park je tvořený zatravněnou plochou nacházející se v těsné blízkosti dalších objektů zámeckého areálu a oplývá značným množstvím vegetace v podobě listnatých i jehličnatých stromů i křovin a dalšími rozličnými rostlinami.

Kašna – Kašna v podobě kamenné nádrže na vodu, lehce zapuštěné do země, vyvedené ve tvaru čtyřlistého květu, je situována v prostranství zámeckého parku. V minulosti se ve středu nádrže patrně nacházel kamenný útvar, z něhož tryskala voda.

Socha Diany – Kamenná plastika v torzálním stavu znázorňuje nahou světici stojící v kontrapostu, s pravou rukou položenou na hrudi a levou opřenou o toulec se šípy, u něhož sedí lovecký pes, a je situována na hranolovitém soklu s konvexně prohnutými nárožími. (Kdo ví, kde je jí dnes konec.)

Terasa s balustrádou – Terasa, jejíž hrana byla lemována kamennou balustrádou, je tvořena zdí z lomového kamene zpevňující nerovnost terénu, na němž je situován trojkřídlý zámek, a tak dotváří čtvrtou otevřenou stranu dvora s výhledem do zámeckého parku a na kamennou kašnu. (Po balustrádě dnes ani stopy.)

Ohradní zeď – Kamenná ohradní zeď obíhající zámecký areál je místy opatřena hrubou omítkou a její koruna je částečně kryta kamennými deskami. V současné době je zeď na několika místech poškozená či porostlá náletovou vegetací.