Sloup Nejsvětější trojice náměstí Tomáše Garrigue Masaryka v České Lípě

Článek je součástí seriálu Mariánské, trojiční a světecké sloupy

Když už jsem zavítal do České Lípy, neodpustil jsem si dokončení mapování místního sloupu Nejsvětější trojice. K popisu jeho osudů mi opět nejlépe poslouží kniha Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Libereckém kraji, kde je mu věnován rozsah stran 35 až 51. Trojiční morový sloup na náměstí T. G. Masaryka v České Lípě má podle dostupných zdrojů bohatou historii a několik zvláštností. O okolnostech vzniku je možno čerpat z knihy z roku 1781, která je připisována českolipskému děkanovi Johannu Christophu Preißlerovi. Když roku 1680 postihla město velká morová rána, jíž padlo během sedmi měsíců za oběť více než 500 zdejších obyvatel, představení města učinili ve snaze zvrátit situaci (morová rána bývala chápána jako Boží trest) slib o několika bodech (vztyčení morového sloupu, nový oltář do kostela Narození Panny Marie atp.). Onen sloup měl být zasvěcen Panně Marii, jak dokládá dochovaný text z 29. září 1680, potvrzený litoměřickým biskupem Jaroslavem hrabětem ze Šternberka. Záměr byl ale před realizací změněn a sloup byl vypracován jako trojiční. Doplňující sochy tvoří mix morových a zemských patronů z 18. století, z doby oslav stého výročí stavby sloupu.

Celkový pohled na sloup Nejsvětější Trojice před radnicí v České Lípě (ještě bez obnoveného zábradlí)

Pohled na sloup Nejsvětější Trojice na náměstí T. G. Masaryka

Pískovcový sloup byl vytvořen v letech 1680-81, roku 1681 byl vztyčen a ještě 1682 na něm byly prováděny některé menší úpravy. Sochařských prací na sloupu se zhostil žitavský sochař Hans Christian Ulrich, který vytvořil korintskou hlavici sloupu, zdobenou hlavami andílků, plastiku Nejsvětější Trojice na vrcholu sloupu a reliéfy svatých na podstavci sloupu – sv. Panny Marie Pomocné, sv. Šebestiána, sv. Rocha a sv. Rozálie. Dále se na sloupu podíleli kameník Johann Helm od Bezdězu a zednický mistr Caesar Piat. Dle evidence účtů, dochované v archivech, tvořily součást sloupu i závěsné lampy s věčným světlem.

Reliéf Madony – svaté Panny Marie Pomocné

Reliéf svatého Rocha

Reliéf svaté Rozálie

Reliéf svatého Šebestiána

Informace, že na sloupu pracovali kameník Baltazar Gürttler a zákupský dvorní sasko-lauenburský sochař, jsou mylné.

V následujících letech probíhaly pouze drobné opravy sloupu, větší práce byly provedeny až roku 1729, kdy byla rekonstruována kamenná balustráda kolem sloupu kameníkem Janem Vojtěchem Koláčkem (Johann Adalbert Kollacžek). Snad kvůli této opravě vznikla a rozšířila se mylná informace, že sloup byl původně dřevěný a do roku 1728 se nacházel poblíž radnice, což je podle všech dostupných pramenů nepravda.

Další drobná opravy (1744 a 1746) jsou vyúčtovány s Tobiášem Hanelem a zedníkem Michaelem Schirmerem. Roku 1756 se uvažovalo na purkmistrům návrh o opravě sloupu, který je zmiňován jako zchátralý („Děti, které na něm stále působí škody pobíháním a rozpustilostmi, může dozorce trhu vyhánět karabáčem“). Neexistuje však doklad, že by byla provedena.

Důkladné opravy se sloup dočkal až roku 1780 při příležitosti stého výročí od jeho vztyčení. O této opravě podrobně hovoří již zmíněná publikace děkana Preißlera. Sloup byl tehdy doplněn 4 novými kamennými sochami.

Doplňkové sochy patronů kolem sloupu

Detail hlavy andílka na podstavci doplňkových soch

V podstavci sloupu jsou ponechány niky, aby se zde mohly být uchovávat předměty zbožnosti

Oprava z roku 1809 není zdokladována, 1833 byla oprava zmíněna v městské kronice (zbyly peníze ze sbírky na chudé, nemocné cholerou), někdy kolem roku 1836 byl sloup ohrazen železnou mříží. O dalších uvažovaných či realizovaných zásazích podrobně informuje výše zmíněná kniha na základě městských dokumentů. Od roku 1914 plánovaná oprava byla realizována až v letech 1919-20 (sloup byl kromě jiného silně nakloněn). Brzy po rekonstrukci ale sloup vykazoval nová poškození (především vypadávání tmelu, ale i poškození figur). Rozpočet střídal rozpočet a nic se nedělo až do roku 1937, kdy upadla hlava sochy sv. Jana. Na základě žádosti purkmistrovského úřadu žádal Státní památkový úřad ministerstvo školství a národní osvěty o subvenci z důvodu ohrožení stability celého sousoší, leč aparát uvázl ve válečných událostech. Po skončení války opět jen předkládané rozpočty, k opravě došlo nakonec až roku 1961 (akademičtí sochaři Aleš Grim a Miroslav Vajchr).

Zřejmě při úpravách náměstí na odpočinkovou zónu roku 1965 bylo odstraněno kovové zábradlí s kamennými sloupky kolem sochy, které nahradilo původní kamennou balustrádu. Roku 1994 sloup restaurovali akademičtí sochaři Michael Bílek a Bohumil Zemánek. Po vydání knihy, roku 2004, prošel sloup celkovou rekonstrukcí, při které byla plastika Nejsvětější Trojice nahrazena replikou (originál byl uložen do depozitáře). V roce 2013 proběhly udržovací práce – čištění a ošetření povrchu, repase atributů a zlacení. A někdy v té době bylo obnoveno chybějící ohrazení sloupu replikou zábradlí.

Sloup s vánočním stromem v prosinci roku 2012 ještě bez zábradlí

Aktuální stav sloupu v únoru 2015

Dnes na samostatných podstavcích kolem sloupu nalezneme sochy sv. Václava (čelní strana vlevo – východ), sv. Floriána (vpravo – sever), sv. Jana Nepomuckého (vlevo vzadu – západ) a sv. Vojtěcha (vzadu vpravo – jih).

Svatý Václav

Svatý Florián

Svatý Jan Nepomucký

Svatý Vojtěch

Mezi sochami jsou viditelné reliéfy v nikách na podstavci sloupu – na čelní straně Madona (pod ním takřka nečitelný nápis s chronogramem), vpravo sv. Roch, vlevo sv. Šebestián a vzadu sv. Rozálie. Na vrcholu sloupu je osazena kopie oboustranné sochy Nejsvětější Trojice.