Kostel a kaple Nejsvětější Trojice v Českém Dubu

Na hřbitově v Českém Dubu stojí kostel Nejsvětější Trojice, označený však tabulkou na fasádě jako hřbitovní kaple Svaté Trojice.

Stručně:

Původně luteránský hřbitovní kostel pochází ze 70. let 16. století. V roce 1681 byl upravený raně barokně jako poděkování měšťanů za přestátí moru. Do venkovních zdí kostelního jednolodí jsou zabudovány staré pamětní desky. Kolem kostela se nachází městský hřbitov (tzv. Nový) z téže doby (konec 16. st.). 

Památkový katalog:

Raně barokní kostel nechali postavit na troskách původního hřbitovního kostela Norbert Knauth z Fahnenschwungu a Cyril Agricola z Limburku jako poděkování za to, že za velké morové epidemie v 70. a 80. letech 17. století nebyly postiženy jejich rodiny.

Areál hřbitovního kostela Nejsvětější Trojice se nachází na vyvýšenině, severně od náměstí Bedřicha Smetany, za bývalými hradbami. Jeho součástmi jsou kostel, architektonicky totožně provedené kaple a márnice, hrobka českodubské průmyslnické rodiny Schmittů. Zmíněné stavby obklopuje hřbitov a celý areál, který je součástí městské památkové zóny, uzavírá ohradní zeď. Jedná se o výjimečně dochovaný barokní areál doplněný kvalitními sepulkrálními památkami z 18. a 19. století.

Původní evidenční list z roku 1965:

Jednolodní obdélná stavba se skoro kruhový závěrem. Sedlová střecha s břidllcovou krytinou a cibulovitou lucernou. V průčelí jednoduchý vykrajovaný štít. Po stranách po 3 segmentových oknech v parapetu vně otočených šambránami. Vedle kostela jsou zde ještě v areálu hřbitova márnice a kaple. Oba objekty jsou čtvercového půdorysu.

Asi nejvíc je ke čtení na wiki, která za kapli označuje neudržovaný objekt vlevo od vstupní kované brány:

Kaple Nejsvětější Trojice je drobnou sakrální stavbou u vstupu na starší část hřbitova u jihozápadního nároží ohradní zdi hřbitova.

Stavba tvoří architektonický protipól márnice. Stavbu nechal postavit na vlastní náklady v roce 1719 českudubný konšel Václav Paul. Tato přízední zděná stavba se sedlovou střechou krytou plechem má téměř čtvercový půdorys. Jižní průčelí kaple je orientované směrem k městu Český Dub. Má trojúhelný, po stranách probíraný štít, který je ozdoben volutami a lizénami. Ve středu průčelí se nachází obdélné okno v jednoduchém pískovcovém ostění vyplněné kovanou mříží. Nad tímto oknem je pískovcová deska se zbytky nápisu v němčině: „Zu Ehren der Allerheiligsten Dryfal- / tigen [—] / [—] / [—] / [—] / [—]“. Po stranách okna se nacházejí dva pilastry, na nichž se zachovaly zbytky modré polychromie. Kaple má vstup osazený v jednoduše profilovaném pískovcovém ostění s uchy, který je na východním průčelí. Dřevěné dveře jsou dvoukřídlové a zdobí je kované panty.

O samotném kostele:

Poprvé je hřbitovní kostel zmiňován v urbáři dubského panství z roku 1590, z něhož plyne, že kostel byl vystavěn po roce 1570. Tento nevelký bezvěžový původní kostel využívali němečtí luteráni, kteří přišli do Českého Dubu ve velkém počtu. V období rekatolizace byl využíván německými katolíky. Za třicetileté války byl téměř celý zničen a zachovalo se z něj snad jen západní vstupní průčelí. Současnou raně barokní podobu získal kostel nejpozději v roce 1681. Nechal jej postavit Norbert Knauth z Fahnenschwungu, který byl majitelem dvora v Hořením předměstí Dubu a Cyril Agricola z Limburku, který byl pánem na Rovni, jako poděkování za to, že za velké morové epidemie v 70. a 80. letech 17. století nebyly postiženy jejich rodiny. Po roce 1945 kostel značně zchátral. Dnes se využívá jen výjimečně, a to převážně pro pohřební obřady.

Zděná jednolodní stavba obdélného půdorysu. Kostel má odsazenou apsidu polokruhově uzavřenou, která je částečně zapuštěna do hmoty lodi. Vnějšek kostela je členěn lizénami a segmentovými okny. Sedlovou střechu se zvalbením nad presbytářem kryje plech, který v 60. letech 20. století nahradil původní šindelovou krytinu. Ve východní části lodi na střechu nasedá oktogonální lucerna s cibulovou bání, makovicí a vrcholovým křížem. K severnímu průčelí je přistavěna přízemní sakristie s valbovou střechou rovněž krytou plechem. Kostelní loď prosvětlují segmentově zakončená okna zasazená v kamenných ostěních. Hlavní vstupní průčelí vrcholí dvouetážovým po stranách probíraným štítem s trojúhelným zakončením. Štít je ve spodní část opatřený prázdnou nikou zasazenou do lizénového rámce. Nad vstupním portálem se pod zazděným oknem nachází kamenná deska s vytesaným nápisem: „ÆETERNO TOTIUVS VNIVERSITATUS / AVCTORI / TRINO ET VNI / IVSTITIÆ ET PROVIDENIÆ ABUSSO / MISERICORDIE PATRI PRINCIPIO ET / FINI EX QVO PER QVEM ET IN QVO SVNT / OMNIA / [ANNO 1681]“. Vnitřek kostela je hladký, v chrámové lodi je kazetovaný strop. V presbytáři je křížová klenba. Po obvodu kostela jsou osazeny kamenné náhrobky pocházející většinou z 19. století a na severním průčelí se nalézá pamětní deska připomínající smrti tří pruských vojáků roku 1866.

Zařízení kostela je z větší části původní. Hlavní oltář je raně barokní, pochází z roku 1663. Je portálový, sloupový, s rokokovými portály na kterých se nacházejí sochy sv. Tomáše a sv. Dominika. Oltářní obraz je současný s obdobím výstavby kostela, avšak nepředstavuje umělecky významné dílo. Pravý boční oltář je raně barokní z roku 1680. Je portálový, sloupový s obrazem Morových patronů. Levý oltář je rokokový, panelový, z 2. poloviny 18. století. V kostele se nacházejí obrazy sv. Františka z Pauly z období kolem roku 1720, který má původní řezaný rozvilinový rám, a obraz Kmen Jesse z období kolem roku 1700, který je v původním řezaném rámu. Oválný pohřební štít rodiny Knauthů z roku 1771 je malovaný.