Oblastní muzeum v Mostě

Oblastní muzeum Most sídlí v budově na okraji města při hlavním silničním tahu Chomutov – Ústí nad Labem pod kopcem, jemuž vévodí bývalý hrad Hněvín.

Pokud občas absolvujete cestu od nás ze severu severu napříč Ústeckým krajem po okraji uhelné pánve směrem k západu, najděte si někdy čas při projíždění Mostem na jeho konci zvednout oči. Nad posledním nadjezdem, když po pravé straně minete přesunutý děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie, uvidíte pod siluetou kopce s Hněvínem hodně velkou budovu, na jejímž průčelí se skví nápis Muzeum. Zkuste se tu někdy zastavit, stojí to za to. Já tu strávil příjemné a poučné dvě hodinky, a hodlám se sem ještě někdy vrátit.

Pokud jedete autem, není problém zaparkovat na dohled – menší parkoviště je přímo u muzea. Pokud nechcete riskovat, pár kroků dál je nákupní zóna (Billa, OBI), kde se místo najde určitě vždycky. MHD staví na zastávce po Muzeu nazvané, kolem procházejí také dvě místní naučné stezky.

Muzeum sídlí ve zrekonstruované secesní budově bývalého německého gymnázia, pozdější střední průmyslové školy. Založeno bylo v roce 1888 z popudu starosty Carla von Pohnerta a soustředilo se především na dějiny, vlastivědu a folklór německé části obyvatelstva. Až do likvidace starého Mostu sídlilo Městské muzeum v bývalém piaristickém gymnáziu v Řeznické (později Švermově) ulici čp. 187. V roce 1928 vzniklo za zaniklého spolku Vlastimil Podkrušnohorské museum v Mostě. To se pochopitelně zaměřovalo na české obyvatelstvo Podkrušnohoří. Po obsazení pohraničí v roce 1938 bylo Podkrušnohorské muzeum zrušeno a jeho sbírky byly předány Městskému muzeu, část jich byla deponována do Duchova. V roce 1944 byla část sbírek z bezpečnostních důvodů (spojenecké bombardování chemických závodů) převezena na zámek Milešov. Sloučené sbírky se sice později do Mostu vrátily, ale muzeum se několikrát stěhovalo, v padesátých letech se oddělil Městský archiv, v roce 1964 došlo ke sloučení s Městským muzeem v Litvínově a vzniku Okresního muzea. O rok později byly převzaty i sbírky ze zrušeného muzea v Hoře Svaté Kateřiny. Hlavní sídlo muzea se nacházelo nadále v piaristickém gymnáziu, přírodovědné pracoviště v bývalém valdštejnském zámku v Litvínově.

Celý starý Most byl v důsledku důlní činnosti zbořen, proto se muzeum v letech 1978-1982 dvakrát stěhovalo. Nakonec byla vybrána současná budova, kterou bylo potřeba opravit, proto bylo muzeum pro veřejnost dvacet let uzavřeno a jeho inventář se během devadesátých let dvacátého století ještě několikrát stěhoval. Teprve po rozsáhlé rekonstrukci bylo muzeum zpřístupněno 9. listopadu 1996.

Dnes muzeum nabízí tři stálé přírodovědné (příroda severozápadních Čech, geologická minulost Mostecka, mineralogie Krušnohoří) a dvě stálé společenskovědní expozice (historický nábytek, expozice baronky Ulriky von Levetzow). Místa je tu ale plno, takže v každém koutě je k vidění ještě nějaká další výstava či příležitostná expozice.

Já měl to štěstí, že jsem stihl už vlastně oficiálně ukončenou výstavu Tajemství muzejní půdy. Věčná škoda, že se ve většině prostor muzea nesmí fotit a nedomluvil jsem se dopředu, protože tu toho byla spousta, co by stálo za zdokumentování (pár fotek je na FB muzea). Celá půda je rozdělena do jednotlivých „místností“ se skleněnou výlohou, a každá kóje byla věnována nějakému tématu – dětský pokoj s hračkami, cínařství, řezbářství (formy na perníky, rámečky na obrazy, intarzie, figurky, loutky, hračky), švec, kuchyně z doby 1. republiky (pamatujete ze stolu vytahovací dvojdřez?), perníkáři, prádelna, tkalcovství (zpracování lnu, kolovraty, stavy, šablony na punčochy), textilní techniky (krajky, výšivky, čepce), hospodářské potřeby, selská jizba. Mezi tím trakaře, houpací koně a kohouti, sáně, betlémy, no prostě oko nevědělo kam dřív… A ještě ke všemu tu byla k dispozici úžasná kniha nedávno zesnulé dlouholeté ředitelky muzea PhDr. Libuše Pokorné Studie k historii krušnohorského hračkářství (projekt programu Cíl 3, což znamená zdarma).

Pod půdou v druhém patře je rozsáhlá expozice věnovaná poslední lásce J. W. Goethe, baronce Theodoře Ulrice Sophii von Levetzow z Třebívlic. K vidění je tu spousta osobních věcí včetně knihovny či vybavení pokoje, v němž zemřela. Na chodbě je (s předstihem) výstava věnovaná koncentračnímu táboru Osvětim. A další místnosti zabírá výstava o 58 zlikvidovaných kostelích a kaplích okresu Most. Dost smutné pokoukání, prodloužené až do konce letošního března.

Ještě o patro níž je vlastně už také oficiálně ukončená výstava, věnovaná Velké válce a jejímu vlivu na místní region. Stálá expozice na patře představuje chronologicky utříděný historický nábytek od 17. do 19. století. Neodolal jsem a pořídil si knihu o této sbírce z roku 2004, abych měl alespoň něco na památku. Na chodbě u schodů je pak menší výstavka, věnovaná doplňkům oblečení – spony, přezky, brože, hřebeny, diadémy, jehlice, gombíky…

V přízemí je kromě pokladny, suvenýrů a různých publikací k vidění přírodovědná část – tradiční vycpaniny a geologie, ozvláštněná modelem mamuta a srstnatého nosorožce. Ty už jsem bral poměrně rychle, protože se blížila zavírací hodina.

Inu, až tudy pojedu příště, budu mít cukání zastavit se znovu. A to je toho ve městě i okolí k vidění ještě dost a dost. Web muzea je sice pro mne poněkud nepřehledný a nešťastně koncipovaný, marně jsem se na něm pokoušel objevit otevírací dobu či výši vstupného, ale když se spolehnete na informace na plakátcích výstav (Út-Pá 9-17, So+Ne 13-17), chybu neuděláte. Pouhých 30 korun vstupného za dospělého plus opravdu rozsáhlé expozice dojem víc než napraví. Jen o samotném starém Mostě se toho tady moc nedozvíte – jak mě pracovnice Muzea upozornily, za touhle částí historie si musíte zajít do knihovny.