Socha sv. Donáta v Mojžíři (Ústí nad Labem)

U presbytáře kostela svatého Šimona a Judy v Mojžíři stojí na vyštěrkovaném prostranství socha v domácích krajích méně častého sv. Donáta.

O kterého Donáta vlastně jde, těžko na první pohled hádat. Mělo by jít o ochránce proti blesku a krupobití, kterým je Donát z Münstereifelu. Socha je na nepůvodním místě, byla přenesena z křižovatky mezi Neštěmicemi a Krásným Březnem. Podle wiki se jedná o raně barokní práci z období kolem roku 1640.

Socha je kulturní památkou, v Památkovém katalogu je její obšírný popis, který ovšem nesouhlasí s výše uvedeným:

Socha z počátku 18. století je postavena na hranolovém soklu s ozdobně rámovanými poli po stranách.

Socha sv. Donáta zatím neznámého autora, ochránce před blesky a krupobitím, v přibližně životní velikosti má hranolovou soklovou architekturu s bohatě profilovanou římsou. Soklová architektura se nachází na kamenném základu a je tvořena patkou, dříkem a završena je obvodovou profilovanou římsou. Na dříku soklu jsou ze všech stran rytá, ozdobně rámovaná pole s nápisy. Na čelní straně má pole tvar obdélníku s půlkruhy na kratších stranách. Na zadní a bočních stranách jsou obdélná pole s vykrojenými rohy. Nad polem na čelní straně je špatně čitelný nápis, samotný text vyrytý v polích je také špatně čitelný. Postava světce stojí v kontrapostu s pokrčenou pravou nohou na nízkém čtvercovém podstavci. Světec je oděn ve splývavé klerice, zahalující nohy i s botami, která je opatřena řadou knoflíků po celé její délce. Drapérie oděvu je jednodušší, tvořena vertikálními záhyby, u nohou látka mírně přepadá přes podstavec, na kterém světec stojí. Oválný obličej světce s hladce oholenou tváří je lemován vlnitými vlasy k ramenům a na temeni hlavy má připevněnou kovovou svatozář. V pravé ruce přimknuté k tělu drží palmovou ratolest, která spočívá na jeho paži. Levou dlaní drží hřbet rozevřené knihy, kterou si opírá o předloktí a hruď.

V textu zmiňované nápisy nejsou špatně čitelné, nýbrž v podstatě nečitelné. Např. na levém boku není poznat, zde vlevo od ozdobného pole opakované H s křížem je původní, nebo se někdo snažil okopírovat první písmeno z nápisu (HCM). Pod písmeny v poli je cosi, co vypadá na zbytek letopočtu, možná 177x, možná jen pár náhodných rýh. Na čelní straně lze rozeznat pár písmen. Na pravé straně snad opět H.

Záznam v Památkovém katalogu vypovídá o snad proběhlých, možná jen plánovaných restaurováních: 1968, 1996 (1995 zpracována nabídka) restaurátor Michael Bílek.