Bývalý vodní náhon u Antonínova údolí

Na trase červené turistické značky podél Hamerského potoka u Antonínova údolí lze narazit na rozsáhlé pozůstatky vodního náhonu, který přiváděl vodu k bývalé přádelně v Antonínově údolí.

Hamerský potok dokázal „uživit“ nejen nedalekou pilu a mlýny v Hamru, ale stal se hybnou silou i pro zdejší podnik:

V roce 1824 zde vystavěli Anton Schicht a Josef Brandler přádelnu bavlny, která byla v provozu až do začátku listopadu 1878, kdy vyhořela. Po požáru byla budova snížena o jedno patro a přebudována na strojní zámečnictví Wilhelma Neuwingera. Ještě za 1. světové války se zde vyráběly nábojnice, ale později byla továrna uzavřena. V roce 1924 byla nevyužívaná budova vykoupena tehdejším okresem Cvikov a přeměněna na azylový dům pro chudé. Po 2. světové válce tu byl zřízen domov důchodců a do roku 2015 objekt sloužil jako dům s pečovatelskou službou pro mentálně postižené ženy.

Dodnes dochovaný vodní náhon začíná asi 250 m nad samotou, odkud vede po levé straně potoka nejprve otevřeným korytem a poté asi 75 m dlouhým tunelem, vytesaným do pískovcové skály. Za ním pokračuje opět otevřené koryto do malého rybníčku na severním okraji samoty, z něhož se voda přiváděla pod zemí na vodní kolo, nahrazené v pozdější době turbínou.

Z továrny voda odtékala tunelem, vytesaným do pískovcové skály souběžně s Hamerským potokem. Tunel byl původně 106 m dlouhý, ale později byl kvůli získání většího spádu o 2 m prohlouben a prodloužen na nynějších 223 metrů. Asi metr široká chodba je proto vysoká 3 až 4,5 metru a dnes je prakticky v celé dálce zatopená vodou, dosahující místy až metrové hloubky. Tunel se do údolí otevírá čtyřmi otvory, z nichž první je asi 80 m od bývalé tovární budovy a o 20 m dále je patrně původní vyústění náhonu, u něhož najdeme vyryté letopočty 1821, 1833 a 1853, připomínající snad různé úpravy náhonu. Třetí otvor je u silničního mostku vedle skalní kapličky, od nějž náhon pokračuje ještě asi 20 m pod silnicí ke svému definitivnímu vyústění. Kousek pod ním býval rybník, z něhož se přiváděla voda dalším podzemním náhonem k Neumannovu mlýnu u Mařeniček.

V publikaci Technická zařízení na vodní pohon na Cvikovsku je vodnímu dílu věnován prostor stran 129 až 131. Více za fotogalerií.

Vodní dílo začíná zhruba 200 metrů od továrny jezem na Hamerském potoce, ze kterého je dochován práh a kovový rám po stavidlech. Nedaleko jezu vystupuje až k hlavnímu korytu skalní výchoz. Doposavad funkční náhon, odbočující na levý břeh, je zakrytý betonovými deskami a v dalším úseku prostupuje skalním masivem pomocí tesaného tunelu s klikatým průběhem a nízkým segmentovým zaklenutím. Před a za tunelem jsou jalové přepady. První je dochován hůře, druhý je pečlivě sesazen z pravidelných pískovcových kvádrů s dráží pro nedochované stavidlo. Další úsek náhonu je otevřený, přičemž levý břeh tvoří odlámaná kolmá stěna. Dno je rovněž přitesáno do podloží a pouze pravý břeh je dozděn ze štuk či dosypán zeminou. Koryto ústí do podlouhlé nepravidelné nádrže.

Z nádrže vede potrubí skryté pod terénem. Jeho počátek je patrný dle polohy stavidla. Potrubí ústí zřejmě doposavad do turbínové kašny, kde bylo ještě nedávno dochováno i torzo Francisovy turbíny. V prostoru vytesaném zčásti do skalního podloží byla údajně patrná rýha po provozu vodního kola o průměru kolem 6 metrů. Unikátní podobu má odtoková štola, která navazuje na klenutý kanál od turbínové kašny a končí po 223 metrech u silničního mostu přes potok (silnice směr Trávník, Cvikov). Štola je tažena v masivu, který vymezuje východní stranu údolí a má nízké segmentové ukončení ve výšce kolem 5 metrů. Do štoly jsou proraženy vstupní a kontrolní otvory. U jejího původního ústí se nachází skalní kaple s reliéfy a datace 1872 (vlevo), 1853 (vpravo od kaple).

Dále v knize následuje popis historie průmyslového areálu, takže si knihu pořiďte a studujte tam.