Socha Boženy Němcové v Hradci Králové

Před budovou gymnázia B. Němcové stojí socha sedící spisovatelky od sochaře Josefa Václava Škody.

O soše obsáhle pojednává městský web v rámci Královéhradeckého architektonického manuálu (včetně rozsáhlé fodokumentace):

V roce 1940 vypsala Společnost Boženy Němcové veřejnou soutěž na pražský pomník k příležitosti 120. výročí narození spisovatelky. V porotě zasedali: předsedkyně společnosti Anna Marie Tilschová, zástupce radnice hl. m. Prahy, členové výtvarného oboru Antonín Matějček, Břetislav Benda, Zdeněk Wirth, sochaři Bohumil Kafka, Ladislav Šaloun, malíř Max Švabinský a architekt Josef Gočár. Avšak žádný z návrhů neuspěl. Proto byla v roce 1941 soutěž vypsána znovu, ale ani tentokrát nebyl žádný ze tří návrhů přijat. Společnost Boženy Němcové tedy vypsala poslední soutěž, a to roku 1948, v níž zvítězil sochař Karel Pokorný a architekt Jaroslav Fragner. Tento pomník z bronzu byl umístěn v roce 1950 na travnaté ploše naproti budově Žofín na Slovanském ostrově v Praze.

Jedním z neúspěšných účastníků soutěže byl také sochař Josef Václav Škoda (1901-1949), který poté navrhl svoji realizaci pomníku pro město Hradec Králové, a to i s podstavcem, jenž sestává z odstupňovaných hranolů božanovského pískovce, v jehož přední části je vytesaný nápis „Božena Němcová 1820–1862“. Umístění sochy původně zamýšlel na Masarykově náměstí, které bylo za Protektorátu Čechy a Morava přejmenované na náměstí Boženy Němcové (podle jiných zdrojů na Malé náměstí). Původně zde stál pomník Tomáše G. Masaryka s jeho sochou zhotovenou Ottem Gutfreundem, již nacistická správa odstranila. Josef Škoda ve své práci vycházel ze známého fotografického portrétu s jemným závojem. Klenuté čelo nezapře podobu se Škodovou vlastní ženou Olgou, která mu seděla modelem. Němcovou oděl do odvážných šatů, avšak její obličej je mužsky robustní a působí spíše zodpovědně než melancholicky. Škodův pomník odráží mlhavost typu adorované ženy. Taková žena mezi muži ve fracích, bohy, generály, králi, císaři či vítězi válek je ve fyzicky krásné nahotě prvním pokusem o vyzdvižení ženy na piedestal, jenž byl výhradně určen mužům.

Je možné, že nacisté chtěli využít národní spisovatelku k překrytí památky prvního československého prezidenta. Pomník z božanovského kamene byl již koncem roku 1941 hotov. Tentýž rok měl být i instalován a odhalen, avšak válečné události tomu nepřály. Ani po skončení války k tomu nedošlo, jelikož se na své původní místo vrátila plastika Prezidenta Osvoboditele. Ta sice opět záhy zmizela, ale usazení pomníku Boženy Němcové (1950) se již autor nedožil. Josef Václav Škoda zemřel roku 1949.

Socha byla odhalena při příležitosti 130. výročí narození Boženy Němcové a hned v lednu a únoru se tato událost objevila na titulních stránkách hradecké Pochodně, které byly výhradně vyčleněny pro Stalina, vojenské stroje či oslavy dožínek. „V sobotu 4. února letošního roku je tomu 130 let, co se narodila Božena Němcová. Jistě význačné výročí, kterého bude vzpomenuto v Praze i na mnoha a mnoha místech, kde Němcová žila. (…) Je však pouze jediný nejlepší způsob, jak znovu postavíme v našem Hradeckém kraji pomník, a to nejkrásnějším pomník, naší spisovatelce, stane se tomu tak tento měsíc dne 24. února roku 1950 (…).” Božena Němcová se tak dočkala usazení svého pomníku po devíti letech.

Pomník byl čištěn v roce 2015 během rekonstrukce Gymnázia Boženy Němcové, před nímž se nachází.