- Zelená brána v Pardubicích
- Pražská brána v Mělníku
- Barokní brána u zámku Lenešice
- Bývalá Pražská brána ve Slaném
- Velvarská brána ve Slaném
- Pražská brána v Rakovníku
- Pražská brána ve Velvarech
- Pozůstatek městské hradby u fary u kostela svatých Petra a Pavla v Bílině
- Žatecká brána v Lounech
- Městská hláska a zbytky opevnění Český Dub
- Česká brána v Bělé pod Bezdězem
- Zámecká brána v České Kamenici
- Barbakán Žatecké brány v Kadani
- Svatá (Mikulovická) brána v Kadani
- Dolní brána v Domažlicích
- Severní brána v Rabštejně nad Střelou
- Městská brána v Kynšperku nad Ohří
- Libočanská branka v Žatci
- Kněžská brána v Žatci
- Budějovická brána v Českém Krumlově
Na konci České ulice v Bělé pod Bezdězem, před křižovatkou s ulicemi Mělnická a Velenského, stojí Česká brána s dochovanými zbytky městského opevnění.
Ulice, vybíhající z Masarykova náměstí kolem městského úřadu, je zakončena dominantní věží se stanovou střechou. Česká brána je jednou z bran, kterými se vstupovalo do města. Její hranolová věž byla postavena ve 14. století. Hradby měly pět bran a malou branku, tou se chodilo pro vodu pod město. Před Českou bránou jsou patrné zbytky padacího mostu, ten vedl přes skoro dvacet metrů široký příkop. Dochovaly se zbytky hlavní hradby, parkánové zdi a příkopu.
Jedná se o kulturní památku:
Středověký hradební systém města před hradem. Jednoduchá hradba byla na západní straně doplněna o parkán. Zde také rozsáhlé pozůstatky příkopu a průjezdní věž České brány s předbraním.
Městské opevnění navazovalo na areál zámku, probíhalo po stranách ostrožny a na západě přepažovalo šíji. Základní součástí fortifikačního systému byla hlavní hradba, patrně bez bašt a věží, kterou po stranách ostrožny neprovázely žádné další komponenty. Na šíjové (západní) straně naproti tomu před hlavní hradbou probíhal široký parkán, parkánová hradba s půlkruhovými baštami, příkop s vnější obezdívkou (kontreskarpou) a patrně také vnější val. Vstup do města zajišťovaly tři brány (2 na západě a 1 na východě, po straně panského sídla) a branka na severu. Z fortifikačního celku se k dnešku dochovaly útržky hlavní hradby na třech stranách města (nejlépe na šíjové straně), úseky parkánové zdi s jednou baštou, úseky příkopu, části kontreskarpové zdi a Česká brána s předbraním na západě (předpokládá se vystavění mezi roky 1304 – 1337).
Památkový soubor se skládá z těchto částí (srov. jednotlivé evidenční listy):
1) hlavní hradba
2) parkán s parkánovou hradbou
3) příkop s kontraeskarpovou hradbou
4) Česká brána s předbraním
Jediná dochovaná brána městského opevnění . Brána je dvoupatrovou hranolovou věží (půdorys 9,8 x 9,8 metru) o celkové výšce cca 13 metrů (podle historických pramenů pouze část původní výšky) s průjezdným přízemím, stavěnou shodně s branami. Zdivo z hrubého lámaného přitesaného kamene o síle 2,3 metru neomítnuté, nízká novodobá jehlancová střecha (nový krov a krytina). Přízemí valeně klenuté, patra plochostropá. Lomené průjezdní portály, na vnějším průčelí vpadlina s drážkami pro pohyblivou mříž. V úrovní parkánové hradby předbraní podkovovitého půdorysu, v čele lomený profilovaný portál s vpadlinou pro padací most, po stranách niky dvou klíčových střílen.
Docela dost je toho o ní na netu a samozřejmě i v knize, kterou v souvislosti s branami používám:
Tomáš Koutek: Městské brány v Čechách – Historická zastavení, Nakladatelství Brána 2003
Česká bránaje soustavou hranolové věže, která pochází s největší pravděpodobností již z doby založení města (z 1. poloviny 14. století), zbytku opevnění a značně mladšího předbraní (ve vnější části hradeb je brána z roku 1522). Věž je krytá střechou, která má jehlanový tvar a je přímo spojená s hradbami.
Do věže se vjíždí z obou stran vjezdem s mírně hrotitými oblouky gotického charakteru, klenba vjezdu je polokruhově valená, není však původní. Vnitřek věže tvoří prázdný prostor sahající až ke krovům střechy.
Brána a předbraní nestály v rovině, ale šikmo proti sobě. Šlo o ochranu proti dělostřelbě. Asymetrie ale zároveň ztěžovala průjezd povozům. Ostění vrat proto chránily ve spodní části široké obrubníky, které částečně pomáhaly bránit nehodám. Dodnes jsou na nich patrné vyryté rýhy od vozů neobratných formanů. Bránu ovšem neničili jen nešikovní „řidiči“. Její mohutné zdi jsou ještě dnes na mnoha místech zčervenalé, což je přímý důsledek bojů. Když zde hořelo, žlutý pískovec žárem zčervenal.
Lícové průčelí brány nese lichou, obloukovitě zakončenou arkádu s postranními drážkami pro spouštění padacího hřebene. Nad hrotem portálu je obdélné okénko s mohutným ostěním.
Průčelí obrácené do České ulice je bez arkády, nese okno identické s průčelím protilehlým a ostění portálu průjezdu je armováno mohutnými kvádry.
Průjezd vedený přízemím brány je z lícové strany armován a armatura je při dlažbě ještě zesílena patkami. Průjezd je zaklenutý valenou klenbou, v jejímž středu je dnes zasazena novodobá lucerna.
Na západní straně je brána doplněna mírně nakoso postaveným předbraním. Profilovaný portál jeho vstupu je zasazen do obdélné vpadliny s otvory pro stěžejky padacího mostu. Na pravé straně (při pohledu od brány) je ve výšce cca 1 metr nad zemí velká klíčová střílna. Stejná byla i na protilehlé straně, je však zazděna v přiléhajícím rodinném domě.
Jde o poměrně vzácnou ukázku v téměř původní, slohově čisté podobě, bez pozdějších zdobných či pseudoslohových úprav.