Pomník Mistra Jana Husa v Lomnici nad Popelkou

V horní části Husova náměstí v Lomnici nad Popelkou stojí pomník Mistra Jana Husa.

V sousedství dvou kašen a mariánského sloupu stojí sloup s vrcholovým kalichem, pod nímž na podstavci stojí Mistr Jan Hus, obklopený dvojicí mladíku, přidržujících mu u nohou vavřínový věnec.

Na obecním webu:

V 90. letech 19. století se v rámci zasedání obecního zastupitelstva projednávalo, jak se bude jmenovat centrální lomnické náměstí. Padly tři návrhy – Husovo náměstí, Velké náměstí a Hlavní náměstí. Největší podporu získal první návrh, proti kterému zanedlouho vystoupil lomnický katolický farář. Několikaleté spory byly nakonec ukončeny v roce 1895, kdy obecní zastupitelstvo většinou hlasů název Husovo náměstí odhlasovalo.

Další snahou místních aktivních občanů byl záměr vybudovat církevnímu reformátorovi důstojný pomník. Vznikl tak Komitét pro postavení pomníku, v jehož čele stál starosta města Josef Doležal. Jeho hlavní náplní bylo sehnat dostatek peněz na zbudování pomníku, což se časem ukázalo jako velký problém. Z několika návrhů Husova pomníku byl nakonec vybrán projekt začínajícího pražského sochaře Jindřicha Říhy. Práce na zhotovení sochy probíhaly přímo v Lomnici a na zakázce pracovali dva sochaři z Hořic. K  slavnostnímu odhalení pomníku došlo 22. července 1900 za účasti významných osobností, místních spolků, organizací a hojného občanstva. Slavnostního odhalení pomníku se zúčastnil i tehdy významný politik dr. Edvard Grégr.

Lomnický Husův pomník patří mezi nejstarší v Čechách – první byl vybudován v roce 1872 v Jičíně, pak ve Vojicích a Nové Pace, v Praze byl odhalen až v roce 1915. Jádro pomníku s nízkou základnou zvoncovitého tvaru tvoří vysoký čtyřboký kónický obelisk, jež je zakončen velkým plastickým kamenným kalichem. Na čelní straně pilíře stojí na přístavku podstavce plastika Mistra Jana Husa (v taláru a s čepičkou na hlavě) s knihou v ruce, na kterou ukazuje. Z boku tohoto podstavce stojí dvě alegorizované postavy hochů – tzv. Géniů – (na sobě mají pouze roušky okolo boků).

Pomník se v roce 2000 stal chráněnou památkou.

A ještě vtipná historka:

Hlavním důvodem ke stavbě pomníku byl výrok prince Karla Švarcenberka na královském sněmu  někdy začátkem devadesátých let devatenáctého století, kdy tento šlechtic prohlásil, že husité jsou banda lupičů a žhářů. Na tento popud přednesl Josef Sýkora návrh postavit původci lupičů a žhářů pomník.

V den výročí smrti mistra Jana roku 1894 byl na radnici a dalších devíti domech vyvěšen černý prapor s rudým kalichem. To se nelíbilo katolické obci, považujícího stále  Jana Husa za kacíře a celou věc oznámili na hejtmanství do Semil. To nařídilo odstranění praporů, ten na radnici ovšem vzdoroval, neboť dosahoval úctihodné délky 15 metrů a tak musel být přivolán zámečník a za dohlížení četnictva, byl vzdoroprapor sundán. Viníci byli poté přizváni do Semil k uhrazení pokuty deseti zlatých. Tuto cestu  pojali spaňile a v ozdobeném vozu s husitckými symboly a s transparentem „nedejme se“ si přijeli na odiv všem semilským pro udělelnou pokutu, jenž se tímto ještě navýšiti musela.

Když 5.6.1900 naši předkové pokládali základní kámen k pomníku, vložili do kamene „Pamětní spis“, který vyjadřoval nejen kuráž pisatelovu, ale i velkou dávku vlastenectví: „Doufáme pevně, že v době, kdy tento list přijde opět na světlo, kdy dostane se potomkům našim do rukou, bude ctitelů nesmrtelného Mistra ještě více, doufáme, že v době té bude národ volným a samostatným,  že v době té nebude poslouchati povelů z cizácké Vídně, ale že podrobovati se bude jen svému, z vlastních řad volenému presidentu. Přání to sice smělé, odvážné na dobu naši, přejeme však potomkům svým z té duše, aby se uskutečnilo.“