Zámek Markvartice

V blízkosti hlavní komunikace České Kamenice do Benešova nad Ploučnicí na okraji Markvartic stojí budova bývalého zámku..

Jeden z těch baráků, o které když vůbec okem zavadíme, řekneme si hmmm, takový velký, a tak zpustlý. Málokdo je schopen na první pohled rozeznat, o jak starou stavbu s dlouhou historií se vlastně jedná. Vidíme jen tu ruinu, žehráme na devastaci způsobenou předchozím režimem, ale ono se nic neděje ani teď. Mapy.cz tvrdí, že „v současnosti je zámek částečně obydlen„, ovšem odkud a ze kdy ta informace pochází, těžko hádat. Spodními okny jsou vidět uvnitř cihly, trámy a spousta sudů neidentifikovatelného obsahu. Že by to vypadalo obyvatelně, to ani náhodou… Na stropních klenbách v přízemí je místy vidět, že tu stály příčky bez ohledu na původní dispoziční řešení (z nich možná pocházejí ony zde uskladněné cihly).

Pár informací vysosaných z netu a knih:

Bývalá tvrz Markvartice, zvaná též Červený dvůr, se nachází ve stejnojmenné obci v okrese Děčín v Ústeckém kraji. Zámeček stojí na levém břehu potoka Bystrá v jižní části vesnice. Z původního areálu se dochovala pouze zámecká budova a kamenný most přes potok, které jsou chráněné jako kulturní památka ČR (něco se lze dozvědět v Památkovém katalogu).

Markvartice byly od patnáctého století rozděleny mezi více majitelů a bývají zde uváděny tři různé tvrze, i když to byly spíše panské domy v hospodářských dvorech, které se od běžných usedlostí lišili větší velikostí. Zámek (panské sídlo s hospodářským dvorem) založili nejspíše v roce 1568 Ludvík a Hanuš Schönfeldové (tomuto rodu panství patřilo již několik desetiletí), kteří nechali jednu z tvrzí (Rotenhof) renesančně přestavět. Venkovní fasáda byla zdobena sgrafity. Údajně rok dokončení dokládá letopočet nad jedním z oken či nad vchodem (já osobně neviděl). Místu se říkalo Červený dvůr – snad nesl červenou omítku a byl tímto označením odlišen proti „Bílému dvoru“ v sousedních Horních Habarticích. 

Dalším majitelem části vesnice se zámkem se v letech 1576–1580 stal Litold Kelbl z Geisinku (Leutold Köbl z Geysingu) a po něm Volf ze Salhausenu a jeho stejnojmenný syn. Od roku 1618 zámek krátce patřil Janu (Johanovi) Bedřichovi z Oppersdorfu, kterému byl za účast na stavovském povstání zkonfiskován. Zabavený majetek koupil v roce 1623 Oto Jindřich (Otta Heinrich) z Vartenberka. Oto Jindřich, poslední člen kdysi slavné odnože Markvarticů v Čechách,  se do českých dějin zapsal už roku 1610, kdy vysvobodil z hradu Kumburk Alžbětu ze Smiřic a vystoupil jejím jménem s požadavkem na polovinu smiřického dědictví. To se nesetkalo s úspěchem a vedlo až k výbuchu jičínského zámku, který usmrtil Alžbětu i komisi, která přišla majetek zabavit.

Ota Jindřich se po této události zdržoval v Sasku, po Bílé hoře se jako novopečený katolík i s novou bavorskou manželkou vrátil do Čech. Ani nová víra mu nepomohla k většímu majetku, snažil se proto vysát co nejvíce poddané na nevelkém statku Markvartice. To spolu s tlakem na změnu jejich víry vedlo ke vzpouře, při níž Otu i jeho manželku 29. 10. 1625 přímo na zámku zabili.

Roku 1629 si zámek nechal zapsat do desek zemských Vartenberkův švagr Zikmund z Volkenštejna (Sigmund Wolkenstein- Rodenegg), který ho o dva roky později prodal hraběti Janu Zikmundovi z Thunu. Thunové v roce 1705 připojili Markvartice k benešovskému panství, a zámek od té doby sloužil pouze správě panství. Od roku 1945 ho využívalo místní jednotné zemědělské družstvo. Přilehlé hospodářské budovy zanikly a zámeček byl postupně devastován.

Zámek má podobu prosté jednopatrové budovy s téměř čtvercovým půdorysem a polovalbovou střechou s hřebenem rovnoběžným s hlavním průčelím, které se obrací ke komunikaci. Krytinu polovaleb a střešní roviny nad hlavním průčelím tvoří plochá drážková pálená krytina, krytinu nad zadním (východním) průčelím tvoří plechové šablony. Objekt je zděný z lomového kamene, stejně jako klenby suterénu, klenby přízemí a štíty polovalbové střechy jsou zděny z cihel.

Hlavní (západní) průčelí směřující ke komunikaci je pětiosé. První osa zleva byla prolomena na podestu vnitřního schodiště a nachází se tak v polovině výšky mezi prvním a druhým nadzemním podlažím. Obdélný okenní otvor má pískovcové ostění s jednoduše okosenou hranou, která je na stojkách uvozena diagonálně položeným simovitým útvarem náběžného štítku. Světlá výška otvoru byla snížena vložením přímého klenebního pasu vyzděného na šířku jedné cihly. Do okenního otvoru je vsazena kovaná mříž, skládaná z pěti svislých a šesti vodorovných provlékaných prutů čtvercového průřezu, do kterých bylo vloženo pět kovaných koleček vytvořených opět z prutů se čtvercovým průřezem a dřevěné dvoukřídlé okno s nečleněnými křídly. Nad okenním otvorem byl v omítce vytvořen obdélné vpadlé pole, které mělo imitovat okenní otvor v patře a to z důvodu aby bylo docíleno přibližné osovosti otvorů alespoň v patře.

Druhá osa zleva představuje obdélný okenní otvor, který je na vnějším líci kryt dřevěnou okenicí. Okenní otvor byl opatřen pískovcovým ostěním, jehož profilace zanikla s instalací okenního rámu, pro který byl namísto profilace vysekána polodrážka. Následné tři osy mají v patře i přízemí shodný rytmus. Třetí osu zleva tak tvoří obdélný dveřní otvor s dvoukřídlými palubkovými dveřmi a s pultovou stříškou nad vchodem. Zbylé osy představují obdélné okenní osy, z nichž ty nacházející se v patře jsou shodné s druhou osou zleva, výjimku tvoří pouze třetí osa zleva, do jejíhož překladu byl vytesán letopočet 1568, nad kterým je pod opadlou omítkou částečně patrný vylehčovací oblouk vyzděný z pískovcových kvádrů a pod otvorem cihelná zazdívka bývalého zvětšení otvoru. Obdélný okenní otvor v druhé ose zleva byl vytvořen z cihel, které vyplňují prakticky celý prostor mezi jeho parapetem a vylehčovacím pasem, který byl opět vyzděn z pískovcových kvádrů. Shodná situace je i ve třetí ose přízemí zleva. Pod částečně opadanou stávající omítkou tohoto (ale i ostatních průčelí) je patrná starší patrně ještě renesanční omítka, v nárožích jsou patrny armovací kvádry.Průčelí bez soklu je ukončeno profilovanou korunní římsou.

Levým (severní) průčelím prostupuje ve dvou pětinách přízemí zprava obdélný dveřní otvor s plným obloukem v záklenku, který je v současné době zazděn cihlami a tvárnicemi. Při severozápadním nároží byl do výše podesty vnitřního schodiště prolomen patrně obdélný dveřní otvor se segmentovým záklenkem, který byl v minulosti snížen segmentovým pasem a následně opatřen cihelnou zazdívkou. Přibližně do polovice patra průčelí pak byly proraženy vedle sebe dva obdélné okenní otvory. Pravý, větších rozměrů, je obdélný tvořený pískovcovými stojkami s jednoduchým okosením vyrůstajícím z diagonálně položeného simovitého útvaru, původní pískovcový překlad chybí, byly z něj pouze postranní části na šíři stojek a byl nahrazen cihlovým přímým klenebním pasem. Okenní otvor byl zmenšen cihelnou zazdívkou v parapetu a opatřen dřevěným dvoukřídlým oknem s křídly dělenými příčlí v jedné třetině odshora do dvou tabulí. Levý otvor je menších rozměrů a je rovněž obdélný vytvořený z cihel s výjimkou překladu, který je tvořen pískovcovým kvádrem bez profilace. Pod tímto okenním otvorem, který byl opatřen jednokřídlým dřevěným oknem s nečleněným křídlem, se nachází pískovcový článek výlevky. Severní štít levého průčelí polovalbové střechy je prolomen symetricky třemi obdélnými okenními otvory. Do pravého otvoru bylo vsazeno dřevěné dvoukřídlé okno s křídly členěnými příčlemi do třech tabulí. Zbylé dva otvory jsou bez výplně, prostřední je navíc po stranách provázeno dvěma užšími obdélnými nikami imitujícími okenní otvory. S výjimkou prostředního okenního otvoru jsou otvory lemovány vpadlým polem. Průčelí bez soklu je horizontálně členěno kordónovou římsou, z níž se dochovaly pouze fragmenty plochého pásu, průčelí ukončuje profilovaná korunní římsa.

Zadní (východní) průčelí je v přízemí i patře tříosé. Osy přízemí jsou tvořeny téměř totožnými obdélnými okenními otvory s pískovcovými ostěními. Ostění pravého otvoru má na vnějším líci polodrážku pro osazení okenního rámu, který se nedochoval a byla do něj vložena mříž jako do okenního otvoru na podestu v hlavním průčelím, jen její provlékané pruty společně s pěti kolečky mají kruhový průřez. V polodrážce prostředního otvoru se dochoval okenní rám bez křídel a do otvoru byla vsazena obdobná mříž jako v pravém otvoru s tím rozdílem, že horní a spodní dvojici provlékaných ozdob netvoří kolečka, ale útvary ve tvaru písmene „U“ jehož ramena byla na konci rozseknuta a stočena do voluty. Levý okenní otvor má v ostění jednoduché okosení vyrůstající z diagonálně položených simovitých útvarů. Do otvoru byla vložena soudobá svařovaná mříž. Napravo od otvoru se nachází obdélný dveřní otvor opatřený cihelnou zazdívkou. V polodrážce pískovcového ostění pravého obdélného okenního otvoru patra se dochoval okenní rám bez křídel a ve špaletě dřevěné dvoukřídlé okno s křídly členěnými příčlí v jedné třetině odshora do dvou tabulí. Prostřední osa patra tvoří sdružený okenní otvor dvou obdélných okenních otvorů s pískovcovými ostěními s polodrážkami na vnějším líci, do kterých jsou osazeny dřevěná dvoukřídlá okna s křídly členěnými příčlemi do třech tabulí. Levý obdélný okenní otvor s polodrážkou na vnějším líci jeho pískovcového ostění byl opatřen cihelnou zazdívkou. Mezi levým a prostředním otvorem se nachází cihelnou zazdívkou opatřený obdélný dveřní otvor se segmentovým záklenkem. S výjimkou pravých os jsou nad otvory patrny vylehčovací oblouky zděné z pískovcových kvádrů. Na průčelí je patrný i fragment korunní a kordónové římsy.

Pravé (jižní) průčelí je tříosé. Obdélné okenní otvory patra jsou opatřeny pískovcovými ostěními s polodrážkou na vnějším líci do kterých byly vsazeny dřevěné okenice. Pravý okenní otvor přízemí si ponechal pískovcové ostění s částečně dochovaným okosením a náběžným štítkem. Prostřední a levý okenní otvor byly již vyzděny z cihel s použitím patrně původního ostění v parapetu. Okenní otvory přízemí byly opatřeny kovanými provlékanými mřížemi shodnými s mříží okenního otvoru podesty hlavního průčelí. V polodrážce levého okenního otvoru se dochoval dřevěný okenní rám, který dává tušit, že okno bylo členěno poutcem v jedné třetině odshora na horní výklopné pole a spodní pole dvoukřídlé. Západní štít polovalbové střecha je řešen identicky s východním.

V přízemí, rozděleném vstupní chodbou, jsou tři místnosti a černá kuchyně, všechny zaklenuté křížovými klenbami s hřebínky a přístupné polokruhovými portálky. V patře je do průčelí jedna prostorná místnost a tři menší komory. Slohové detaily zanikly při úpravách na konci devatenáctého století. Zevně prakticky bez omítek, s tesanými články (ostění oken).  V sousedství stávala budova ze sedmnáctého století. Její součástí byl portál na jehož klenáku býval letopočet začínající čísly 16. Údajně je zámek podsklepen a sklepy jsou zatopeny.

Památková hodnota objektu spočívají v dochování řady autentických konstrukcí (okenní otvory, klenby přízemí a suterénu apod.) a prvků (exteriérové omítky, kamenické články apod.) s vysokou vypovídací schopností o stavebněhistorické genezi objektu a historickém stavitelství všeobecně. Řada z nich zvyšuje díky dochování historicky tradičního materiálu výplní i konstrukcí i estetickou hodnotu objektu. Zároveň se jedná o jediné dochované panské sídlo bývalého panství Markvartice, kde původně stály min. 4 tvrze.

kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. – Severní Čechy (Svoboda Praha 1984)

Inu, někomu se to tak stává, že si něčeho všimne, něco zmíní, a najednou je toho, čistě náhodou, všude plno. Takže po pár měsících je tu článek v Děčínském Deníku ->