Zámek Potštejn

Ve východních Čechách ve stejnojmenné obci stojí zámek Potštejn s přiléhajícím rozsáhlým parkem.

Vyrazil jsem do těchto míst za jiným cílem (na místním hradě je bývalá kaple svatých schodů), zámek byl vlastně nečekaným bonusem. Přehlédnout ho lze těžko, stojí nedaleko hlavního tahu obcí naproti kostelu sv. Vavřince a na jeho boční straně je parkoviště pro pár aut.

Za pozornost stojí nejen samotný zámek, který vstal z ruin, ale i zmíněný (převážně) anglický park – věnujte i jemu alespoň pár minut a kroků.

Je až neskutečné, co současní majitelé dokázali. Člověku se nechce věřit při pohledu na fotografie dřívějšího stavu. Zámek si lze pronajmout, funguje jako hotel, je možné tu pořádat svatby, seznam variant prohlídek je impozantní (Klasická , Hraná, Noční, Bubákov, Pohádková, Vánoční, Čarodějnická) a na nádvoří funguje kavárna/cukrárna. Takže zavítáte-li někdy do těchto končin, nevynechejte (ono v okolí je toho spousta k vidění!).

Toulavá kamera ->

Památkový katalog je stručný, zabývá se především samotnou stavbou:

Areál pozdně barokního zámeckého sídla s řadou hodnotných kamenických prací, se zachovalým zázemím a parkem, do dnešní podoby zformovaný na počátku 20. století.

Jádrem je čtyřkřídlý patrový zámek. Před hlavním (východním) průčelím plocha s bazénem vymezena tvarovanou ohradní zdí s branami a vázami. Severně při zámku hospodářská budova a přírodní park, v jeho architektonizované části, tzv. růžové zahradě SV od zámku uprostřed bazén s vodotryskem, na severním konci dva sloupy s vázou, při západním okraji dvě okrasné zídky s vázami, kolem parku ohrazení. V polovině délky parku při východní straně přízemní stavení.

Čtyřkřídlá jednopatrová stavba s mansardovou střechou kolem čtvercového nádvoří, nádvoří s pilířovými arkádami. Přední křídlo s průčelím členěným lizénami, uprostřed rizalit s portálem a balkónem, rizalit vrcholí trojúhelníkovým tympanonem se znaky stavebníka a jeho manželky. V předním křídle nad průjezdem je slavnostní sál s mramorovými pilastry. V jižní fasádě půlválcový výstupek s kaplí Nejsvětější Trojice s rokokovým zařízením.

Dějiny a obšírnější popis je k dispozici na dalších místech.

Pavel Vlček: Encyklopedie českých zámků (Libri 1994)
kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI. – Východní Čechy (Svoboda Praha 1989)

Historie Potštejna začíná ve 13. století, kdy byl, zřejmě za vlády Přemysla Otakara II., založen hrad. Dějiny městečka a hradu jsou těsně spjaté. Hrad byl natolik rozlehlý, že zabíral celý hradní kopec, proto hospodářské budovy vznikly dole v městečku. Části tohoto dvora se dochovaly v dnešním zámku – sklepení pod východní a severní stranou je nejstarší. Silné zdi ukazují, že zde zřejmě stála tvrz a dnešní sklepy byly jejím přízemím.

Již v roce 1558 je zmiňován poplužní dvůr, který kupuje Václav Hrzán z Harasova. Právě za Hrzánů (pokud se tak nestalo již dříve) sem bylo z hradu přeneseno správní a hospodářské centrum panství. Nárůst významu dvora s tvrzí si vyžádal i výrazné rozšíření a s ním spojené renesanční úpravy.

V 17. století přichází hospodářský úpadek. Spolu s hradem pustne i dvůr a potažmo celé městečko. Roku 1629 bylo zadlužené Václavově vnučce Anně Kateřině potštejnské panství zabaveno a exekuční komisí přiřčeno Kašparu Grambovi z Grambu. Po smrti jeho dětí připadla práva na Potštejn hradeckým jezuitům, od nichž je roku 1666 odkoupil Václav Záruba z Hustířan. Za něj a jeho potomků bylo sídlo přestavěno v raně barokním slohu. Z této doby pochází většina kleneb na zámku. 

Vznik „dnešního“ zámku v Potštejně je spojen s rokem 1746, kdy kupuje potštejnské panství (Potštejn s hradem, vesnice Brná, Sopotnice, Proruby, Záměl) za 70 000 zlatých Jan Ludvík Harbuval Chamaré od Elišky (Alžběty) Zárubové.

Nový držitel nutně potřeboval důstojné sídlo přímo v městečku (na rozdíl od předchozích vrchností tu chtěli sídlit). Zámek měl zároveň sloužit jako administrativní budova textilní manufaktury (stopou po tehdejší výrobě je dodnes v parku zachovaná morušovníková alej). Základem pro stavbu zámku se stal komplex starší zástavby panského poplužního dvora a zřejmě i další správní budovy (dlouho byl zámek považován mylně za novostavbu). Výstavba proběhla zřejmě dle vlastního návrhu hraběte pod taktovkou architekta Josefa Jägera. Pozdně barokní čtyřkřídlá jednopatrová stavba kolem nevelkého čtvercového nádvoří s vysokou mansardovou střechou byla tedy pouze přestavbou, nikoli novostavbou. Využití komplexu starších budov (z původní dispozice hospodářských staveb zůstal dochován pouze zrušený pivovar na západ od zámku a bývalá palírna na severní straně) vedlo ke vzniku uzavřené čtyřkřídlé stavby s přízemními nádvorními arkádami, která byla ve své době v zámecké architektuře archaismem (již půl století se taková sídla nestavěla).

K nejstarší stavební fázi, dvoru či tvrzi z 2. poloviny 15. století, řadí architektonický rozbor suterén pod východní polovinou severního křídla. Tři za sebou řazené valeně klenuté místnosti hlavního traktu od zbytku zámku odlišuje masivní 130 cm silné zdivo. Dochovaná poloha vstupu či orientace dveřních špalet tvrz identifikují jako obvyklý typ drobného trojprostorového sídla se střední vstupní síní. Gotické zdivo nesahá nad úroveň suterénu, vyšší podlaží byla zřejmě v renesanci snesena a nahrazena slabšími zdmi, mohla však také být pouze ze dřeva. Původní úroveň terénu byla značně nižší, dnešní suterén byl zřejmě přízemím, maximálně částečně zahloubeným.

Tři místnosti přízemí severního křídla nad gotickým suterénem a snad i část zdí patra lze se značnou dávkou jistoty přisoudit renesanční fázi výstavby. K té patří i odpovídající tři místnosti hlavního traktu jižního křídla. Jaká byla celková podoba renesančního sídla nelze bez důkladného sondážního průzkumu říci. Křídla mohla pokračovat dále k západu, případné sondy by mohly odhalit další renesanční zdivo v západní polovině zámku. Východní průčelí severního a jižního křídla byla spojena zdí, obdobnou zdí mohla být dispozice uzavřena i na západě, čímž by vznikl pravidelný obdélný částečně bránitelný areál.

V 17. století za Zárubů z Hustířan byla srovnána plocha nádvoří, pří výškovém sjednocení podlaží zámku zřejmě vzaly za své i goticko-renesanční stropy a klenby. Jejich případné zbytky by opět mohl odhalit sondážní průzkum. Z této přestavby pochází část zdiva přízemí i patra východního a západního křídla stejně jako valené klenby s výsečemi ve většině místností. Raně barokní původ západního křídla prozrazuje odlišná dispozice sklepa a přízemí s mladším průjezdem. V původní podobě sloužila budova hospodářským účelům, v suterénu vytvářel větší počet silných příčných zdí úzké skladovací prostory, silné zdivo nad sebou neslo alespoň dvě sýpková patra. Soudobé datování vstupního východního křídla se opírá o četné shodné znaky.

Pozdně barokní etapa za hrabat Horbuval-Chamare hospodárně využila stávající konstrukce. Všechna křídla budov byla výškově sjednocena a završena mansardovou střechou. Vstupní (východní) část zámku je tvořena středním trojosým rizalitem vyvrcholeným tympanonem s aliančním erbem Jana Ludvíka, jeho manželky Anny Barbary ze Sannigů a letopočtem 1749 (dokončení tohoto křídla zámku). Na toto průčelí s portálem rámovaným balkonem na sloupech se soustředila výzdoba zevnějšku, kterou doplnil sloupový vestibul ve vstupním průjezdu. Hlavní stavební práce na zámku byly ukončeny v roce 1755, kdy byl vzápadním křídle vybudován na místě bývalé sýpky podivně nesymetricky vložený převýšená hlavní sál, jehož horní okénka jsou již v úrovni střechy. Jeho stěny z umělého mramoru jsou členěny pilastry, fabionový strop je zdoben štukami s rokajovým ornamentem. 

Uprostřed jižního křídla vznikla v 1. patře kaple Nejsvětější Trojice s presbytářem v půlkruhovém rizalitu a hlavním oltářem od Františka Pacáka z roku 1754. Statické problémy byly řešeny silnými přizdívkami ve sklepech a zřejmě i zesílením kleneb. Do nevelkého nádvoří se severní a jižní křídlo obracelo trojdílnými arkádami.

Po roce 1757 se prováděly úpravy okolí a parku, které byly ukončeny roku 1772 výstavbou zdi okolo parku (na její stavbu bylo užito kamenů ze zříceniny hradu Velešova, dopravovaných na stavbu lanovkou). V 19. století došlo k úpravě fasád a parku. 

Po smrti Jana Ludvíka v roce 1765 se stal dalším majitelem zámku Jan Antonín Harbuval Chamaré a po něm od roku 1808 opět jeho syn, Jan Antonín, který zemřel v roce 1849 jako poslední mužský člen potštejnské větve rodu. Sňatkem s Alžbětou, dcerou Jana Antonína, přešel zámek s panstvím do držení Prokopa Jana Dobřenského z Dobřenic. Dobřenští drželi Potštejn až do roku 1945, kdy byl veškerý majetek přes nesporné vlastenectví projevené za okupace Františku Jindřichu Dobřenskému zabaven na základě dekretů prezidenta Edvarda Beneše. 

V letech 1945-6 byl zámek pronajímán velvyslanectví Velké Británie za účelem dovolené britského velvyslance. Po komunistickém převratu přešel roku 1949 zámek pod správu Revolučního odborového hnutí. Konala se tu školení funkcionářů a pracovníků. Zámek byl během této doby významně poškozen vlivem účelových úprav k devastaci objektu, za své vzaly zejména mnohé prvky interiéru a převážná část mobiliáře zámku. Původní šlechtické pokoje byly změněny na posluchárny či ubytovací místnosti. Nábytek byl z části odvezen do různých depozitářů, z části rozkraden či zničen. K nejcitelnějším stavebním zásahům patřilo zazdění severních arkád v nádvoří, zbořena byla hospodářská budova v jižní části zámecké zahrady. Zanikly také některé z desek s erby majitelů hradu, které sem byly přemístěny koncem 19. století. ROH působilo na zámku do roku 1989.

Po roce 1989 se zámek stal majetkem podnik Kancelářské stroje Hradec Králové, po dalších majetkových změnách a neúspěšné privatizaci v roce 1994 nebyl zámek využíván a docházelo k chátrání objektu. Roku 1997 se zámek vrátil do státního majetku a o rok později byl prodán společnosti Pandamedic Brno. V červnu 2006 byl dle katastru nemovitostí zámek majetkem společnosti KAST s.r. o Praha.

V roce 2004 poničený zámek získali manželé Nováčkovi, kteří jej postupně renovují. Došlo k úpravám vnitřních prostor a okolí zámku, revitalizován byl i zámecký park. Objekt byl zpřístupněn veřejnosti v roce 2006 (okruh jídelna, pracovna, kaple, ložnice, dětský pokoj, modrý salón). Další místnosti se přidávají postupně. V roce 2010 byl otevřen zámecký park v anglickém stylu, na který navazuje růžová zahrada.

Návštěvníkům se nabízí klasické prohlídky zámeckých interiérů (vybavení zahrnuje původní nábytek zapůjčený z depozitářů a také původní obrazovou galerii majitelů zámku), v přízemí je umístěna výstavní galerie. V posledních letech bylo do prohlídkového okruhu zahrnuto několik nových síní (honosná Zámecká knihovna s kachlovými kamny, Koupelna s nástěnnými malbami, Hudební salónek se vzácnými malbami a klavírem, Zlatý salónek s krásným výhledem do parku).

Majitelé zámku po většinu roku pořádají také doprovodné akce různého charakteru a díky těmto aktivitám se zámek stal přirozeným kulturním centrem obce.

Kudyznudy popisuje prohlídku takto:

Prohlídka interiérů začíná ve velké jídelně, která byla hlavním reprezentativním interiérem zámku a zároveň rodovou portrétní galerií. Nachází se ve středu vstupního východního zámeckého křídla. Dále si prohlédnete pánskou pracovnu, dámskou ložnici, dětský pokoj, modrý salónek, hudební salónek a mnoho dalšího. Asi nejzajímavější částí zámku je mramorový sál se vzácným rokokovým stropem a kaple Nejsvětější Trojice, jež byla 1. 7. 2010 znovu slavnostně vysvěcena. 

Mramorový sál v současnosti funguje jako hlavní reprezentativní sál, pořádají se zde svatby, koncerty, divadla, konference nebo také tzv. Páteční salóny. Mramorový sál byl zpřístupněn veřejnosti roku 2007, do té doby probíhalo jeho restaurování. Velmi složité bylo obnovit poškozené části umělého mramoru a také původní stropní výzdobu. Strop je štukový, ve stylu rokokovém, což je dost vzácné v ČR.

V roce 2010 byla také slavnostně otevřena nová místnost „U krbu“ a v roce 2011 zpřístupněny nově zrekonstruované místnosti severního křídla, jmenovitě zámecká knihovna a zámecká koupelna.

A samozřejmě nelze opomenout skutečnost, že tady se odehrává Poklad Aloise Jiráska.