Komplex Božího hrobu v Görlitz

V německo-polském hraničním městě Görlitz/Zgorzelec (česky Zhořelec) – v jeho německé části – se nachází rozsáhlý areál, označovaný jako Zhořelecký Jeruzalém.

U zastávky tramvaje nebo autobusu Heiliges Grab je vstup do areálu, který zahrnuje několik budov.

Kaple Božího hrobu jsou i na našem území, ať již jako samostatné objekty, někde jako závěr křížové cesty, místy součást areálu klášterů či kostelů, nebo na poutním místě společně s Loretánskou kaplí. Ovšem něco takového, jako je tady, jsem dosud neměl šanci vidět. Není tu totiž jen zmenšenina jeruzalémského originálu. Součástí do krajiny zasazeného celku, který nechal vybudovat pozdější purkmistr Georg Emmerich (1422–1507) a Agnes Finger (†1514) po návratu z poutě do Jeruzaléma roku 1465 (Emmerich se tam vydal, aby se očistil z podezření z kacířství, které proti němu vznesli jeho političtí protivníci, neschvalující orientaci vedení města na spolupráci s Jiřím z Poděbrad – podle jiné verze proto, že měl pletky se sousedovic dcerkou a odmítal se ženit), jsou ještě „Místo na Ježíšův chléb“ (Stelle am Jesusbäcker), „Kámen posledního pomazání“ (Salbstein) a Kaple sv. Kříže. Každý kámen, každý detail v interiéru tu má svůj hluboký význam. Pokud si nejste úplně jistí v kramflecích a máte pochyby, že nebudete vědět, není se čeho bát. V pokladně jsou k dispozici kompletně česky zpracované průvodcovské materiály, které podrobně vysvětlí každou drobnost. A dovolím si citovat: Zhořelecká kopie Svatého hrobu nabízí, i když zmenšenou, podobu hrobky v Jeruzalémě, jak ji v roce 1456 spatřil Georg Emmerich. Protože hrobka v Jeruzalémě byla mnohokrát poškozena a při přestavbách pozměněna, uštěpačně říkáme, že Svatý hrob ve Zhořelci je originálnější.

Bohužel jsem byl tak nepozorný a líný, že jsem si ony materiály při návštěvě nepřefotil, a tak nejsem schopen dostatečně podrobně referovat, co proč jak. V hlavě mi tak jen uvízly kostky, jimiž si házeli římští vojáci o Kristovy šaty. Ale proč žlábek, otvory do spodního patra, prasklá stěna – to už jsem dávno zapomněl…

Jsem tedy schopen dát dohromady smysluplně jen popis samotné kaple Božího hrobu, s pomocí wiki a úryvků průvodcovského listu. Časové údaje se v různých zdrojích rozcházejí. Podle německé wiki (s němčinou opravdu nejsem kamarád, asi by se nechalo dohledat leccos) stavba komplexu začala v roce 1480, kdy městská rada v Görlitz podala stavební žádost biskupovi z Míšně. Jako stavitelé jsou uváděni Conrad Pfluger, Urban Laubanisch a Blasius Börer. V roce 1504 proběhlo vysvěcení mnichovským biskupem. Krajina s kopci severně od pohřební kaple odkazuje na Olivovou horu s Getsemanskou zahradou s místem modlitby a loukou učedníků. Vodní tok symbolizuje údolí potoka Kidron. Trasa od kostela sv. Petra ke kapli svatého Kříže odpovídá délce cesty od Pilátova soudcovského domu na Golgothu (721 m).

Kaple svatého Kříže se začala stavět roku 1465 na místě staršího poutního místa. Její stavba probíhala nejméně do roku 1505. Jedná se o patrovou stavbu, spodní část je zřízena jako Adamův hrob, horní jako kaple Golgoty. Jednoduchá obdélníková budova s ​​jehlově střešní věží, v horním patře s kružbami a bohatými klenbami. Jsou tu umístěny tři kříže se třemi kruhovými prohlubněmi v podlaze. Kanál v podlaze má vést Kristovu krev uměle vytvořenou mezerou ve zdivu (odkaz na zemětřesení při Kristově smrti nebo roztrženou oponu v chrámu) k Adamově hrobce ve spodní kapli. 

Kaple Božího hrobu sloužila jako soukromá svatyně Georga Emmericha. Vznikla před rokem 1500 v goticko-maurském stylu a byla jedním z inspiračních zdrojů řady dalších obdobných kaplí ve střední Evropě.

Kaple Božího hrobu mívají obdélný půdorys ukončený polygonálním presbytářem o pěti stranách dvanáctiúhelníka. Průčelí kaplí je členěno reliéfními pásy s ornamenty, které symbolizují závory na Kristově hrobě, znak Pilátovy pečetě, pečetě Annáše a Kaifáše a také pole se znakem devět křížů.

Vnitřní půlkruhová hrobová komora je zvenku zdobena slepou arkádou devíti lomených oblouků, ve kterých jsou štukové reliéfní ornamenty: jednoramenný kříž, trojice pěticípých hvězd, Davidova hvězda (Šalamounova pečeť), obdélný rám se třemi čtverci, v hlavní ose presbytáře je osmicípá hvězda, dál jsou tři hvězdy v rámu, zvíře se stromem, motiv akantu a posledním zobrazením je opět jednoramenný kříž.

Nad středem hrobové komory je baldachýnová edikula tvořená arkádou na půdorysu šestiúhelníku. Ta je zakončená římsou a nad ní je helmicová střecha s bání. Uvnitř kaple jsou dvě oddělené místnosti: obdélnou Andělskou kaplí osvětlenou třemi okny se se prochází do půlkruhového prostoru uložení těla Krista, kde je hrob symbolizován kamenným kvádrem.

Nad místem hrobu bývá další oddělený prostor přístupný zespodu vřetenovým schodištěm. Klenba Andělské kaple je valená, má proražen otvor, který ústí ven do středu základny baldachýnové edikuly. Tímto otvorem byl odváděn kouř z lamp zavěšených nad oltářem a umístěných za sochou Krista.

Zhořelecká kaple, zmenšená replika maursko-románského originálu, v sobě mísí gotické a arabské stavební prvky. Do předsálí se vchází malou gotickou brankou. Na podstavci tu stojí postava barokního anděla, jenž příchozím naznačuje, že hrob je prázdný. Při vstupu do vlastního hrobu je nutno se hluboko sklonit. V prosté místnosti je prázdná kamenná lavice, na níž spočívalo Ježíškovo tělo.

Venku proti gotické vstupní brance je velký kamenný kvádr – závěra hrobu. Dva malé kvádry ležící paralelně jsou tzv. strážné kameny, na kterých drželi stráž vojáci.

Mezi oběma kaplemi stojí nejmenší výklenková kaple Piety s pozdně gotickým sousoším v životní velikosti za renesanční kovanou mříží. Malá stavba se širokým klenutým otvorem, který je uzavřen ornamentální mřížkou a uvnitř s hvězdnou klenbou. V interiéru je plastika Hanse Olmützera (vyrobena kolem roku 1500). Zobrazuje Marii, jak pláče a sklání se nad svým mrtvým synem, který byl sňat z kříže. Pod pískovcovou sochou je latinské rčení: „Ó mater Dei, miserere mei, Jesus Christe, propicius mihi esto“ (ó Matko Boží, smiluj se nade mnou; ó Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou).

Tradice poutí ke Svatému hrobu přetrvala i přechod města k luterství, areál byl významným kultovním místem celého okolí. Přes několikeré válečné poškození přetrval v podstatě v původní podobě.

V letech 1992–99 prošel areál důkladnou opravou, při které vznikl i nový vstupní objekt s exposicí a zázemím.