Kaple sv. Floriána (Ostrov)

V areálu bývalého kláštera piaristů v Ostrově je k vidění hned několik kaplí, jednou z nich je kaple sv. Floriána.

Jak uvádějí mapy.cz: Kapli nechala postavit markraběnka Franziska Sibylla Augusta Bádenská jako poděkování sv. Floriánovi za to, že ušetřil město před požárem, který zachvátil budovy šlikovského zámku po Vánocích roku 1691. Interiér zdobí bohaté štukování a velkolepá nástropní malba, dílo italského malíře Paola Manniho. V současné době je zasvěcena všem obětem obou světových válek a slouží jako památník obětí násilí na Ostrovsku.

Tahle stavba má trochu smůlu, protože v sousedství své daleko výraznější kolegyně poněkud zaniká. Jednoduchý půdorys, bílá barva… To ovšem neznamená, že by šlo o objekt méně zajímavý. A jeho historie je dobře zmapovaná, nejen díky mému oblíbenému webu o Památkách a přírodě Karlovarska. Jen těch fotek mám daleko méně.

Vrcholně barokní kaple, zasvěcená sv. Floriánovi, byla postavena v letech 1692-1693. Dne 28. prosince 1691 zničil požár budovy šlikovského zámku, město v jeho těsné blízkosti však zůstalo ušetřeno. Z vděčnosti za toto menší zlo dala tehdejší majitelka zdejšího panství markraběnka Franziska Sibylla Augusta Bádenská v Posvátném okrsku na jihozápadním okraji města Ostrov (Schlackenwerth), v blízkosti pohřební kaple a piaristické koleje s kostelem, zřídit kapli sv. Floriánovi, ochránci před ohněm. Autor návrhu není dosud znám, stavbu vedl patrně dvorní stavitel Johann Michael Sockh. Po pohřební kapli sv. Anny a letohrádku v zámeckém parku jde již o třetí centrální stavbu v Ostrově, a to na půdorysu čtverce s okosenými rohy. Nástropní malba italského malíře Paola Manni, který tehdy působil u ostrovského dvora, stejně jako štuková výzdoba, zřejmě také dílo italského umělce, upomínají na den požáru, 28. prosinec. Byl ve starších kalendářích svátkem Mláďátek, dětí povražděných v Betlémě na příkaz Herodův. Dramatické výjevy po dolním obvodu kopule pokračují postavami andělů, kteří odnášejí duše dětí a podávají jim palmové ratolesti, symboly mučednictví. Celý výjev vrcholí v lucerně zobrazením svaté Trojice. Motiv andělů s palmovými ratolestmi se objevuje i ve štukové výzdobě kaple. Tento tragický biblický příběh předznamenal i další využití kaple.

V roce 1694 se v den výročí požáru zámku konala první pouť k nové kapli. Roku 1744 byl na náklady města Ostrov renovován barokní oltář v interiéru kaple. 

V rámci josefínských reforem byla kaple roku 1788 uzavřena a veškerý inventář kaple byl rozprodán. Oltář byl přenesen do klášterního kostela Zvěstování Panny Marie.

Od roku 1793, po bezohledných zásazích do stavebních konstrukcí i výzdoby, během kterých byl interiér rozdělen podlažím, byla využívána jako sklad obilí. Následně byla ve zdevastované kapli až do roku 1910 uskladněna klášterní knihovna a mobiliář ze zrušené piaristické koleje. Poté opuštěná a neudržovaná kaple postupně chátrala.

Teprve na začátku 30. let 20. století bylo rozhodnuto změnit ji v památník padlým v první světové válce. Byla restaurována a roku 1933 znovu otevřena. Poslání kaple vyjadřoval devítimetrový kříž na průčelní stěně interiéru, po stranách byly umístěny dvě kovové desky s 81 jmény padlých z ostrovské farnosti, na oltářním stole byl postaven vysoký svícen vytvořený z šavlí a nábojnic.. Během druhé světové války přibývala pak jména dalších padlých, za které se zde konaly pobožnosti.

Na začátku 50. let převzal po zrušení piaristického kláštera celý areál vojenský útvar a kaple se opět stala skladem, a to až do roku 2000. Dne 3. května 1958 byla kaple sv. Floriána zapsána na státní seznam kulturních památek v rámci areálu piaristického kláštera pod rejtř. č. 10785/4-990.

Roku 2001 byl bývalý klášterní areál převeden z majetku armády do vlastnictví města Ostrov. V roce 2007 přistoupil nový vlastník v rámci obnovy celého zdevastovaného klášterního okrsku, probíhající od roku 2005, k rekonstrukci kaple sv. Floriána a v návaznosti na předcházející poslání kaple i na pohnuté dějiny města a jeho okolí v průběhu 20. století k přeměně na památník obětem násilí na Ostrovsku.

Pietní místo připomíná padlé z obou světových válek, vězně koncentračního tábora v ostrovském zámku, deportované německé antifašisty i romské a židovské obyvatele, válečné zajatce různých národností, uprchlíky z válkou postižených oblastí, německé obyvatele, kteří museli město opustit po roce 1945 i ty, kteří byli usmrceni v prvních poválečných dnech bez řádného soudu. Jsou tu vzpomenuti také političtí vězňové, kteří tu trpěli a hynuli v komunistických táborech nucených prací v 50. letech. Jedním z nich byl akademický sochař Jaroslav Šlezinger /1911-1955/, politický vězeň, odsouzený v ke 25 letům vězení. Pracoval v blízkém Vykmanově v třídírně uranové rudy, v tzv. věži smrti, jako všichni ostatní bez ochranných pomůcek a na následky ozáření zde roku 1955 zemřel. Podílel se také na výzdobě Domu kultury. Posledním jeho dílem se ironií osudu stalo sousoší nad průčelím /1954-1955/, monumentální oslava tehdejšího režimu. Během práce na sousoší vytvořil však tajně i jeho protějšek-drobné reliéfy čtrnácti zastavení Křížové cesty. V průvodních textech se Kristovo utrpení prolíná s  autorovými vlastními zážitky a s osudy mnoha dalších politických vězňů těchto let na Ostrovsku. V roce 2007 byla následně obnovená kaple znovu slavnostně vysvěcena. 

Velká vrcholně barokní centrální hranolová kaple na čtvercovém půdorysu se zkosenými nárožími a rovným závěrem, krytá nízkou plechovou zvonovitou bání s vynesenou válcovou lucernou na vrcholu, otevřenou čtveřicí obdélných polokruhově zakončených okének, završenou plechovou zvonovitou bání s dvouramenným křížem na vrcholu. Vstupní východní průčelí kaple je prolomeno obdélným, segmentem zakončeným vchodem s pískovcovým portálem s plastickým půlkruhovým orámováním, vynesenou římsou s profilovanými hlavicemi a nasazeným prolomeným frontonem s vloženou zdobenou plastickou kartuší s částečně zachovaným zakládacím nápisem s chronogramem na rok 1691: „arx Slacuverdensis exusta est urbe Manete“. V ose nad portálem vchodu je vyvedena plastická datace „1914-1918“ a nad ní prolomeno velké půlkruhové okno se zdobeným ostěním v omítce.

Vnější stěny kaple, nad podezdívkou z pískovcových kvádrů, jsou členěny zdvojeným pilastrovým řádem s nasazenou římsou, vynášejí mohutnou profilovanou vynesenou korunní římsu pod střechou, a lizénovými rámci. Stěny kaple jsou v osách prolomeny po jednom vysoko položeném, velké půlrkuhovém okně se zdobeným ostěním v omítce. V průčelí bývalo dříve prolomeno vysoké úzké obdélné, polokruhově zakončené okno. Na zkosených nárožích kaple jsou situovány štíhlé niky.

Vnitřní prostor kaple je zaklenut kupolí vynesenou na pendativech a nasazeném taburu, otevírající se kruhovým okulusem do nasazené válcové kupole. Kupole nese nástropní fresku znázorňující Vraždění betlémských dětí z doby kolem roku 1692 od italského malíře Paola Manniho. Dramatické výjevy po dolním obvodu kopule pokračují postavami andělů, kteří odnášejí duše dětí a podávají jim palmové ratolesti, symboly mučednictví. Celý výjev vrcholí v lucerně zobrazením svaté Trojice. Motiv andělů s palmovými ratolestmi se objevuje i ve štukové výzdobě kaple. Barevná nástropní malba spolu se štukovou výzdobou kaple upomínají na den požáru, 28. prosinec, který byl ve starších kalendářích svátkem Mláďátek, dětí povražděných v Betlémě na příkaz Herodův. Zajímavostí je, že obraz neobsahuje jedinou kapku krve. Vnitřní stěny kaple jsou členěny bohatou sloupovou architekturou na zkosených nárožích, tvořenou dvojicí představěných polosloupů s kompozitními hlavicemi s nikou uprostřed.

Vnitřní zařízení kaple tvořil původně barokní oltář sv. Floriána z let 1692-1693 se sloupovím pozadím a oltářním obrazem sv. Floriána. Na štítu v nástavci oltáře se nacházel chronogram: „S. Floriano tutelari suo aram hanc rursus posuit urbs Slakoverdensis“, vztahující se k obnovení oltáře na náklady města Ostrov v roce 1744. Později, snad po uzavření kaple roku 1788, byl oltář přenesen do klášterního kostela Zvěstování Panny Marie.

Na závěrové vnitřní stěně kaple je dnes umístěn velký jednoduchý dřevěný kříž a nad ním skleněná nápisová věnovací deska s nápisem: „Památce českých a německých obyvatel Ostrovska a všech, kteří zde trpěli z národnostních, rasových, politických nebo náboženských důvodů v průběhu dvacátého století.“ Na bočních stěnách kaple jsou zavěšen další skleněné nápisové desky s dalšími texty, které vypracovala skupina odborníků ve spolupráci s propagační komisí města Ostrova.

V prosklených pultech u stěn jsou umístěny drobné reliéfní plastiky 14. zastavení křížové cesty od akademického sochaře Jaroslava Šlezingera, který byl v letech 1951 až 1955 z politických důvodů internován ve vykmanovském táboře nucených prací. Reliéfy vytvořil těsně před svou smrtí tajně během práce sousoší nad průčelím Domu kultury z let 1954-1955. V průvodních textech se Kristovo utrpení prolíná s autorovými vlastními zážitky a s osudy mnoha dalších politických vězňů těchto let na Ostrovsku. Městu Ostrov reliéfy věnovala, jako dar autorovy manželky Marie Šlezingerové, paní Anna Honová z Uherského Brodu.