Sochy na schodišti kostela sv. Mikuláše a sv. Alžběty v Chebu

Severovýchodně od kostela sv. Mikuláše a sv. Alžběty v Chebu se nachází dvouramenné schodiště, vedoucí na Kasární náměstí, na němž je umístěn soubor pěti soch.

Schodiště monumentální, které na tomto místě překvapí. V dnešní době nedává příliš smysl. Alespoň se ale lze pohodlně dostat z parkoviště kolem kostela na náměstí.

Zrovna moc se toho najít nedá. Údajně někdy po roce 1730 bylo severně od chrámu, směrem ke Kasárnímu náměstí, postaveno dvouramenné kamenné schodiště eliptického půdorysu se sochami sv. Jiří, sv. Michaela a P. Marie. Proč jsou na wiki jmenovány jen tři sochy, nemám tušení. V památkovém katalogu jsou sochy součástí areálu kostela, ale je jich tu vyjmenováno víc: Areál kostela dotváří ohradní zeď a barokní dvouramenné kruhové schodiště se sochami Panny Marie Immaculaty, Archanděla Michaela, sv. Jiří, sv. Konstantina Velikého a sv. Inocence.

Vysvětlení vzniku zde -> (byť s velmi odlišnými detaily):

Pod kostelem sv. Mikuláše a sv. Alžběty v Chebu se kdysi nacházela jezuitská kolej. Byla zde rozsáhlá zahrada oddělená zdí a u té bylo v roce 1697 postaveno široké, jednoduché barokní schodiště spojující kolej s kostelem a gymnáziem, které jezuité spravovali. Roku 1700 bylo schodiště ve spodní části osazeno dvěma plastikami od Wilhelma Felsnera. Sochy ztvárňovaly postavy sv. Jana z Nepomuka a sv. Josefa, který byl od roku 1654 uctíván jako patron města. V roce 1834 se chebský magistrát rozhodl postavit na místě bývalé jezuitské koleje kasárna. V roce 1835 byla budova koleje zbourána a během dalších čtyř let tu byla postavena čtyřpatrová erární budova. A roku 1839, kdy pod kostelem vlastně vzniká nové (Kasární) náměstí, bylo původní schodiště přestavěno do dnešní podoby dvouramenné elipsy. V té době na schodišti přibyly sochy sv. Jiří a archanděla Michaela. Uprostřed přibyla socha Immaculaty (Neposkvrněné Panny Marie). V roce 1945 byla budova kasáren poškozena bombardováním a následně demolována.

Kupodivu ani tady nesouhlasí jména světců – zda dolní sochy z roku 1700 byly při přestavbě vyměněny, nebo jde o chybnou identifikaci, neodvažuji se hádat.

V soupisu chebských památek jsou také jen některé sochy, jsou alespoň pasovány do druhé čtvrtiny 18. století.

Pro upřesnění: Na spodku schodiště proti sobě stojí sv. Inocenc (Innocentius) a sv. Konstantin Veliký. Na vrcholu schodiště zády k nim Panna Marie Immaculata. Té dělají společnost proti sobě stojící Archanděl Michael a sv. Jiří.

Jakés takés vysvětlení lze najít v Památkovém katalogu, kde jsem vyšťoural rozhodnutí o přemístění:

Socha Konstantina Velikého je barokní pískovcová socha, která byla původně zhotovena chebským sochařem Johannem Karlem Stilpem v roce 1714 pro výzdobu mostu vedoucího přes řeku Ohři severním směrem od tzv. Mostní brány. V souvislosti s výstavbou nového mostu byla socha v prozatím nezjištěném období ještě spolu s dalšími osazena na podstavec tzv. rondelového schodiště, vytvářejícího komunikační osu mezi prostorem děkanského kostela a Kasárním náměstím. Při obnově schodiště v roce 2004 bylo zadáno restaurování sochařské výzdoby. Průzkum zaměřený na posouzení stavu sochařských děl prokázal havarijní stav sochy. Bylo proto doporučeno sochu restaurovat galerijním způsobem a na její místo osadit kopii, zhotovenou sekáním v přírodním kameni.

Víc se mi nikde objevit nepodařilo.

Aktualizace 2022:

Dodatečně se mi podařilo objevit popis v Původním evidenčním listu památky (kostela):

Schodiště má dvě půlkruhové rampy, uprostřed s podestami. Poprsníky jsou plné. Při vstupech na schodiště jsou dole dva, nahoře tři čtyřboké hranolové sokly. Na levém spodní soklu je socha světce (Konstantina Velikého?) v římském odění, na hlavě s vavřínovým věncem. Na pravém soklu plastika chybí. Na středním soklu nahoře je socha P. Marie, stojící na zeměkouli, kterou obtáčí had. Pod ní je v kartuši znak Chebu, Na levém horním soklu je sousoší sv. Jiří, bojujícího s drakem, na pravém soklu se socha sv. Michaela porážejícího draka. Plastiky jsou pískovcové, téměř v životní velikosti. Schodiště je barokní, pochází z doby kolem poloviny 18. století. Úprava poprsníku v 19. stol., opraveno r. 1964 v rámci asanace. Na poprsnících jsou nové desky z teracca.